Obsahy(1)
Diváci mají rádi pevné body v životě. Ve změti akčních filmů, zběsilé zábavy a přemíry informací se vracejí k pořadům, které jim kdysi přirostly k srdci. Mezi takové klenoty české televizní klasiky patří Bakaláři. Filmové minipříběhy, jejichž témata přinesl sám život. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (5)
Vcelku průměrné, což v překladu znaměná téměř znamenité, představení dalších dílů Bakalářů. Lidem se prostě stále stávají šílenosti. ()
Bakaláři 99 / Chatař Startování za tepla Osudové setkání // Bakaláři 99 / Mladý chemik Bedřich má psy rád Schůze // Bakaláři 99 / Až budeš starší Nedělejte ze mě vola Profesor // Bakaláři 99 / Můj muž je Einstein Řezník Já a Karel // Bakaláři 99 / Sponzor Klika s klikou Ctirad a Šárka v Šárce // Bakaláři 99 / Samozvaný host Strašidlo MDŽ // Bakaláři 99 / Je to jináč Jáma Neděle // Bakaláři 99 / Žena z druhé ruky Komu zvoní hrana Pan Princ trucuje // Bakaláři 99 / Kabát Vše pro dámu Neprůstřelná nevěra ()
Bakaláři jsou kultovní cyklus krátkých povídek různorodé kvality. Některé jsou úžasné od začátku do konce. Jiné nestojí za nic, ale poslední minuta svým vyvrcholením to celé změní. A další jsou úplně marné. Stejně jako tomu bývá v jakýchkoliv povídkách. Tyhle přece mají v sobě něco svého, a to ten svůj kult. Ty slavné československé herce, kteří v nich hráli a především to retro, které na vás dýchne z každého dílu. [84. hodnocení, 5. komentář, 61%] ()
Přesně tak jak jsem napsal na profilu pořadu: Bakaláří 1997. Takže hodnotím na uspokojivých 49% = ** ()
Bakaláři byli, jsou a budou vždy pořadem, který nezklame. ()
Zaujímavosti (8)
- V Bakalářích se vystřídali herci nejlepší z nejlepších. Dělali to rádi a s potěšením, když přihlédneme k tomu, že někdy šlo o drobné role, kdy na obrazovce byli pouhých pár minut. Tím víc ale záleželo na jejich herectví. Role ženy, která se ve dveřích svého bytu konečně setká s manželem, jenž se vrátil z koncentráku, trvala necelých deset vteřin. Jana Hlaváčová ji odvedla nádherně. I když se podle tehdejších platných tabulek ani nedala pořádně zaplatit. Jana Štěpánková, Josef Abrhám, Ladislav Pešek, Milena Dvorská, Josef Bek, Miloš Kopecký, vyjmenovat je všechny ani nelze. Hodně hrál v Bakalářích Vladimír Menšík. „Redakce na to tlačila, protože hrál v rámci své moderátorské smlouvy zadarmo, a já jsem to využíval, protože jsem ho bezmezně ctil. Vždycky zazářil," řekl kdysi režisér Jaroslav Dudek. Výběr dětských herců ležel tehdy na pomocné režisérce Anně Kohoutové. Na konkursy nebyl čas a ona vždycky děti prostě přivedla. Mezi nimi i chlapce, který si zahrál v jednom z nejúspěšnějších vánočních příběhů "Lokomotiva". Byl to Jan Potměšil a jeho první role. Výjimka z pravidla, že z dětských hvězd obvykle nebývají dobří herci. (Paity)
- Když dramaturgyně Alena Berková připravovala výběr z nejlepších bakalářských příběhů, záměrně sáhla do archivu z let 1971–1980, kdy se na nich podíleli Jaroslavové Dietl a Dudek. Když oba odešli, protože jim začala být těsná dramaturgická klícka, která striktně Bakaláře tlačila nejen do veselé noty, ale navíc čím dál tím více do politických námětů, přestal být pořad tím, čím býval v dobách svého největšího lesku. Potvrdilo se rčení, že se dvakrát nevstoupí do téže řeky. Připravit šest pokračování, které obsahuje tři povídky, představovalo nejen neskutečné množství hodin strávených prohlížením archivních snímků, ale také hodiny práce ve střižně. „Říkala jsem si, že tu jsou velmi dobře – scenáristicky, režijně i herecky – zpracované příběhy a že by stálo za to vybrat ty nejúspěšnější a znovu je přinést divákům. Napadlo mě, že by je mohla moderovat Martina Menšíková. Aby to byl takový dialog dcery s otcem, který už bohužel není mezi námi," vzpomíná Alena Berková na podnět, který ji před dvěma lety vedl k tomu, znovu oprášit Bakaláře. Tehdy ještě žil Jaroslav Dudek a s jejím nápadem po krátkém váhání souhlasil. Jenomže třicet let staré příběhy přece jenom potřebovaly určité úpravy, aby byly zajímavé i pro současného diváka. A tak přišla na řadu ona střižna, kde se třeba patnáctiminutový příběh upravil na osmi devítiminutový. „Žijeme v jiné době a jiném tempu. Vyžaduje ho i film. Když jde žena z kuchyně do ložnice, nemusíme už ji sledovat, jak prochází předsíní a obývákem," zdůvodňuje to Alena Berková. „Noví" staří Bakaláři pod zkušenou střihačovou rukou omládli, tak jako omladí odbornou rukou zahradníkovou přistřižený keř. V této svěží podobě se objevili roku 2001 v obnovené premiéře na obrazovkách. (Paity)
- Divácké příběhy jsou plné silných témat. Pisatel v dopise často popíše skvěle vypointovanou úsměvnou historku nebo svůj život, drama, které až vyráží dech. Film z toho ale nevznikne. Jen cit a dokonalá řemeslnost zkušeného dramatika ho dovede vystavět tak, aby z něj byl televizní scénář. V letech 1971–1980 jich Jaroslav Dietl napsal 168. Zpočátku vyžadoval, aby se mu dostaly do rukou všechny dopisy, které od diváků přišly. I jediná věta pro něj mohla být impulsem, který ho vedl k napsání příběhu, do něhož dosadil své osoby a děj. Kvantum dopisů mu pomáhala číst celá jeho rodina, ke konci požádal Libuši Pospíšilovou, aby zapojila své studenty z FAMU. Přesto mu to nedalo a často zalovil i v těch odložených. Aby se ujistil, že nezapadl příběh, který by stál za to. Během dlouhého vývoje Bakalářů se stávalo, že přišli jiní scenáristé a chtěli nahlédnout do diváckých dopisů v očekávání, že najdou hotový příběh. Většinou je odkládali s tím, že jsou to bláboly a divák je grafoman. Onu „zlatou žílu“, kterou skrývá zemina v podobě hromady bílých obálek, jak říkal, dovedl najít jenom Dietl. (Paity)
Reklama