Obvinený

Až neuveriteľné, že to nie je len film, že sa to naozaj stalo a odohralo. Že mnohí nevinní ľudia prišli o všetko čo mali kvôli obvineniam, ktoré neboli podložené dôkazmi, kvôli vyšetrovateľom ktorí laxne pristúpili k svojej práce, kvôli systému ktroý to vôbec umožnil. Smutný príbeh o Alainovi, ktorý v jednom okamžiku stratil všetko, na čom mu tak záležalo. ***/**** (13.01.2014)

S hlavním hrdinou musím bejt za jedno. Soudy v jakémkoliv státě stojí všeobecně za hovno. Sám bych mohl vyprávět. Každopádně to, co Alain zažíval, je úplně jiná liga a nedokážu si představit, že bych se v takové situaci objevil já. A pokud ano, asi bych to řešil podobně. Tenhle film se sice na jednu stranu tváří hrozně těžce a depresivně, jenže mně na druhou stranu ukázal, že soudní procesy dokážou skončit všelijak. Havlův slavnej výrok, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, je tak opravdu jenom výrokem, který se hezky poslouchá, ale s realitou má kolikrát málo co společného. Zkuste jet třeba do Paříže a říct ho Alainovi… (08.09.2015)

Uff, justitia est caecus v plné palbě, která člověka ždímá po celou dobu a ani na konci se nic nezlepší. Člověk by možná s nějakým odškodněním a trestem pro pravé viníky přivřel oči nad tím příkořím, nicméně závěrečných pět minut je jenom nevěřícným valením očí nad tím, že se i dnes může dít něco tak neuvěřitelně nespravedlivého. 100% (24.06.2017)

Tak tohle je síla. Ta arogance ze strany policie i vyšetřujícího soudce byla natolik sugestivní, že jsem měl sto chutí skočit do obrazovky, pořezat jim ksichty, vyrvat ohryzky a rozšlapat je do jedný krvavý kaše. Doufám, že se za to, jak dokázali několika lidem totálně posrat život, budou až do skonání věků smažit v pekle. A jakoby příběh Marecauxe a spol. nebyl už dost tragický a k vzteku, vyšperkují to tvůrci na konci dodatkem, že soudce Burgaud, tedy zmrd, který to všechno zkurvil, dostal v roce 2009 důtku. Ty vole důtku! Málokterý národ mě dokáže nasrat tak, jako žabožrouti, ale tentokrát maj za to výjimečných 1000%. (27.01.2015)

Filmový rok 2022 jsem "otevřel" polským filmem 25 let neviny (leden), "uzavírám" ho francouzským snímkem Présumé coupable (listopad), tyto filmy dávám do souvislosti, jelikož za oběma ve mně zůstává a nadlouho zůstane tatáž pachuť (znásobená tím, že oba příběhy mají naneštěstí oporu v reálných soudních případech, jinými slovy: takhle nějak se to fakt stalo!) ze skandálního, životy ničícího pochybení (de facto zlovůle) vyšetřovatelů, prokurátorů a soudců. Silné téma, solidní zpracování, potřebné filmy (pro potřeby zocelení fungování státu práva a spravedlnosti je nutné prve poznat jeho současná slabá místa). 80 % (22.11.2022)