Vrásky z lásky

Já nemůžu uvěřit tomu, že pan Radoslav Brzobohatý už prostě mezi námi není. Mě to hlava nějak nebere. Totéž bych mohla říct i o Jiřině Jiráskové, ale ta tady vypadala už velmi nemocně a sešle. Jiří Strach nám naservíroval hořkosladký příběh, kde i v malých rolích jsou herci a herečkly zvučných jmen a přestože mají pouze omezený prostor, tak jsou jejich postavy nezastupitelné. Ivan trojan zahrál svůj klasický standard. Aňa Geislerová mi tady přišla taková mladší než ve skutečnosti je. Asi to bylo těmi delšími sepnutými vlasy. Omladily ji. Jiný učes dokáže udělat hodně a člověka pořádně změnit. To platí i o paruce, kterou měla Bohdalová. Něktará místa natáčení mi přišla strašně známá a mám pocit, že jsem se tam také pohybovala, takže předpokládám správně, že pan Strach točil na jeho oblíbené Šumavě, na Klatovsku apod. (14.03.2013)

Za mě je tohle snímek, kde hlavně jiřina Bohdalová a Radoslav Brzobohatý ukazují svoje herecké mistrovství, a to ve věku, kdy mnozí lidé již vzdávají život. Oni jsou ale skvělí a nelze jim nic vytknout. Příběh mě neoslnil, ale jejich podání ano, navíc bylo kořeněno pěknými vedlejšími postavami a jistou Strachovou režií. (04.10.2017)

J. Strach mi opäť raz dokázal, že právom patrí k mojim najobľúbenejším súčasným českým režisérom. Dokázal tu zmiešať smútok s humorom v tom správnom pomere a obe zložky prinútiť ku spolupráci. Ide o príjemne nostalgickú road movie prešpikovanú zábavnými momentmi, ktoré vyplývajú hlavne z pokročilého veku oboch aktérov. Ďalej máme možnosť sledovať aj akúsi sumarizáciu života, z ktorej nakoniec vyplynie zaujímavý poznatok, že na to aby si človek dokázal užívať života nemusí byť nutne mladý, dokonca nemusí byť ani celkom zdravý. Odporúčam vydržať až po koniec záverečných titulkov, sprievodná pieseň je nádherná, a nádherný je aj jej text. 75/100 (15.04.2016)

Spojení Jiřina Bohdalová a film o rozverném stáří už na první pohled nezní lákavě. Zvlášť pro ty, kteří považují artrózu za sci-fi a ani si neumí představit, jaké to s nimi bude za padesát let. Paradoxně ale Vrásky z lásky umí oslovit nejen jednu cílovou skupinu. Sice se pořád díváte na skotačení dvou důchodců, zároveň se ale naivnímu humoru s chutí zasmějete. Navíc má Jiří Strach skvělý cit pro atmosféru a práci s herci, a tak peníze za tenhle film ani nemůžou být vyhozenými z okna. (30.05.2012)

Vrásky z lásky začínají s velmi nadějným náběhem na drama s prvky tragikomedie o těžkém staří, generačním střetu a nevděčné roli starého člověka v dnešní době. Scéna, ve které dávají do šrotu to staré auto je docela silná. Ale potenciál na pořádné drama je poměrně rychle zabit, jakmile se na scéně objeví bouřící se Bohdalka proti přísnému řádu v pečovatelském domě. To mi připadalo nápadně podobné s Pozor Vizita!. Pasáž kdy se snaží Jana s pomocí Otty dostat na konkurz do Prahy obsahuje pár typických klišé a má poměrně předvídatelný a okoukaný průběh. Prostě obyčejná road-movie lovestrory, akorát obráceně. Až teprve od příchodu na konkurz se film z té průměrné roviny s nevyužitým potenciálem, přehoupne do docela slušného dramatu. Ještě teď mi zamrazí při tom jaký pocit musel být pro tu starou postavu Jany, když tam přede všemi a hlavně před sebou ukázala, že je šedivá a stará. Stará i na roli staré. Scéna na konkurzu a pak ještě následný rozhovor Otty s Janou byly třeba už docela silné scény. Škoda, že samotný konec je zase takový nijáky. Jenom jako pocta panu Brzobohatému a Bohdalcem to nestačí. I když je fajn, že je tento film ještě předtím než pan Brzobohatý odešel odpočívat do svatého pokoje dokázal usmířit. Často se v tomto filmu chválí výkon Bohdalové. Mně připadalo neodolatelné Brzobohatého osobité charisma a velmi příjemný civilní projev. Bohdalová mu jen zdatně sekundovala. (30.01.2018)