Kabaret

Muzikály mi v podstatě nic neříkají, ale tohle je velká vyjímka. Výborně vystihnutá atmosféra echt kabaretu předválečné doby s neskutečným konferenciérem, protknutá dráždivou romantikou milostného trojúhelníku na pozadí vystrkujícího drápy fašismu, plížící se hrozby pro židovské příslušníky, které dotváří celkový obraz tohotu vyjímečného snímku. Liza Minnelli ve své životní roli, kterou už nikdy nepřekonala a klukovsky nevinný Michael York, je k sežrání. (23.06.2015)

Na příběhu dvou "outsiderů", kteří se náhodou setkají a prožijí spolu určitý čas, je zobrazena rostoucí síla fašismu v Německu 30. let. Prolínání kabaretních vystoupení s útržky toho, co se děje venku, bylo velmi působivé a děsivé. Při nadšené sborové písni mladých (později i starších) fašistů mi běhal po zádech mráz. A do toho všeho kabaret, protože svět se chce bavit ... Silné 4 hvězdičky. (14.09.2011)

'Fosse natočil muzikál pro ty, co nenávidí muzikál.' (Mathew Kennedy). Slovo "muzikál" je tu trošku zavádějící. Ten se totiž odehrává jen v rámci normálních kabaretních výstupů, kterými je celý děj prokládán. Komorně rámovaný obraz působí snad až trochu přidušeným dojmem a příběh táhne vlastně jen to, čeho se dotýká v náznacích a tušeném. Barvitě vykreslené postavy od rozkošně nemožně afektované Lizi Minnelli až po už tady zaprášeně působícího Yorka. Výtečná režie, bravurní střih, atmosféra, která mísy působí možná dobověji než 30. léta samotná a místy trochu jako mimo čas. Zvláštní film. (07.02.2007)

Film aj divadlo sú krivé zrkadlá spoločnosti. Nedokážu dokonale odrážať jej stav, akokoľvek by sa snažili. Muzikál Kabaret sa to nebojí priznať. Jeho výpoveď je atraktívna práve preto, že je štylizovaná a obohatená nadhľadom, na aký sa v súvislosti s touto témou ani nie tri dekády po skončení vojny odvážilo len málo filmárov. Fosse sa odvážil, obsadil božskú Lizu a... očaril ma! (20.03.2008)

Liza Minnelli je strašně ošklivá a její hrdinka je neuvěřitelně otravná. Nějak nesnáším ten vyžírkovský diblíkový typ á la Snídaně u Tiffaniho. Mezi svobodomyslností, nekonformností a naivitou, blbostí je holt tenká hranice.. S postupující stopáží houstne atmosféra a konec s prvoplánovou metaforou pokřiveného zrcadla je ve výsledku naprosto přirozený. Něco hloupého ve mně mi říká, že dekadentní Berlín kabaretů a caligarismu mohl být fajn. (15.04.2010)