Réžia:
Miloš FormanKamera:
Miroslav OndříčekHrajú:
Lynn Carlin, Buck Henry, Georgia Engel, Tony Harvey, Audra Lindley, Paul Benedict, Vincent Schiavelli, Tina Turner, Philip Bruns, Allen Garfield, Kathy Bates (viac)Obsahy(1)
Vlídný pohled na pomatenou generaci 70. let, její naděje, přání i problematické vztahy se svými váženými, staromódními a pokryteckými rodiči. Larry a Lynn Tynovi tvoří typickou americkou rodinu s neodmyslitelnými starostmi s dcerou Jeannie, která bere drogy, a se společností, ve které se pohybuje. Jeanie odejde z domova. Její rodiče se setkají s dalšími lidmi, kterým utekly děti, a zjišťují, že je odchod člena rodiny může obohatit - najednou mají prostor, aby znovu objevili život, aby se k sobě opět přiblížili. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (221)
Nevím koho napadlo k tomu filmu napsat anotaci "vlídný pohled na pomatenou generaci 70. let". Vlídné to není ani za mák, naopak neskutečně zlomyslné. A o generaci 70. let a její pomatenost tam taky nejde. Pomatení jsou možná tak rodiče téhle generace. Každopádně jde o jeden z Formanových nejlepších filmů. ()
Miloš Forman si neváží svého diváka? Vždyť prvních 30 minut jsem se díval na jeho první (nebo druhý) film Konkurs! Jako odkaz nebo pojítko je to fajn, jen kdyby to netrvalo tak dlouho. Dívat se znovu (tentokrát na americké) zpěvačky mě tedy opravdu nebavilo. Vlastně tam celá tahle větev byla úplně zbytečná a do děje nezasáhla (na vykreslení atmosféry 60. let to asi nebylo úplně ideální prostředí). Do děje velmi prostého, nutno dodat. Dialogy a scény byly místy velmi poučné, někdy dokonce i vtipné, někdy zas dost nedotáhnuté. Dále škoda, že ta sympatická dívka nedostala více prostoru, její rodiče, kteří ho měli habaděj, bych snad raději hned zmasakroval. Střih zajímavý, konec nijaký....no a to je asi všechno... ()
Nevěděl jsem, co od toho čekat, ale jak zní název jednoho filmu: Zahulíme, uvidíme! má marihuana pozitivní vliv i na rodiče a ti pak díky tomu jsou schopní tropit větší hlouposti než jejich dospívající ratolesti:) Forman se ukázal...:)) velmi vtipné scénky a působivé obsazení. ***** hvězdiček to jistí. ()
Přelom 60./70. let. Dcera je pro své rodiče němá. Nevědí, co má v pokoji. Nevědí, kam mohla jít. Neslyší ty neslýchané písně, které dcerušky stejně neumějí zazpívat. Když přjde na věci, s nimiž nová generace volně nakládá - sex, drogy, ulice, hudba, ukazuje se, že to rodiče jsou dětmi, které potřebují ochranu. Forman inspirovaný Formanem. Dárek Americe na přivítanou: přišel, viděl, natočil. Poslední z filmů, pro něž patří na Parnas. Mohlo by se říci, že závěrečná scéna s nápadníkem bere filmu pěkně kulaté zakončení a je přebytečná. Bohužel není, jede se dál, děti rostou. ()
Písničky, zpívané přítomnými slečnami jsou bez debat nádherné. Třeba u Vlasů mi sem tam nějaká písnička tahala za uši, ale tady bez výjimky byly všechny písně stoprocentní. V první polovině filmu to však bylo jediné zajímavé. Ve druhé části se pak přestalo zpívat a žánr dramatu se změnil na regulérní crazy komedii, kde zhulení a opilí dospěláci hledají smysl uvažování svých nezbedných dětí a zdá se,že ho našli. Forman ještě po vzoru svých českých filmů zakládá děj na naprosto banální zápletce, ale i tak z toho dokáže vytěžit maximum. ()
Galéria (35)
Fotka © Mokép
Zaujímavosti (28)
- Při psaní scénáře v Paříži zastihla Miloše Formana zpráva o invasi vojsk Varšavské smlouvy do Československé socialistické republiky. Jeho manželka Věra Křesadlová se oproti němu rozhodla vrátit do vlasti. (JoranProvenzano)
- Forman dostal zadání, aby natočil film o Hippies, ale když je sledoval, zjistil, že jsou pro film naprosto nezajímaví a nudní. Povalovali se celé dny pod vlivem drog a večer žebrali v ulcích o trochu peněz. Pochopil, že drama se děje v rodinách, ze kterých ty děti odešly, a tak se věnoval tématu rodičů dětí, ale po svém, tedy velmi ironicky. Ale film nepobrali američtí diváci ani kritici, podle Formanových slov chybělo málo a skončila tím jeho kariéra v samém počátku. (sator)
- Forman byli se spoluscenáristou filmu Jeanem-Claudem Carrièrem inspirováni skutečným příběhem z novin a materiál ke svému filmu sbírali takřka dokumentaristickou metodou už od jara 1968 v newyorské East Village. (Kubrickon)
Reklama