Korunovační klenoty

Příběh je vyprávěn velmi poutavě a má neskutečně silný emotivní linky (všechno kolem Jesuse), taky ta žánrová promíchanost je skvělá, co film však sráží jsou absurdní scény, všechny většinou kolem bisexuálního hokejisty. Alicia sice má hlavní roli, ale zase tolik si jí člověk neužije, protože část filmu je tam "mladší" verze a tu druhou část se dělí s jinými postavami. (29.03.2018)

Korunovační klenoty jsou super zvláštní film. Dá se v něm totiž najít snad jakýkoliv filmový žánr, co existuje. To je někdy k neužitku, ale v tomhle případě je to naopak docela fajn. Nejlepší na tom všem je, že natočeno je to opravdu poctivě a každou další scénou jsou vidět kvality filmu. Herci hrají skvěle, prostředí nemá chybu, jenom ten příběh chvíli trvá, než si sedne. No a jakmile si sedne, tak už se neodlepí. Po půlhodině film uteče jak vítr a hned je tu konec. Samozřejmě je to Sever, takže tu nemůžou chybět běžný krutosti všední reality. I tady se s nimi člověk setká, ale jelikož je film daleko za hranicí severské absurdnosti, která je mimochodem už dost tak velká, dá se to vcelku dobře zvládnout. (28.08.2013)

Nebýt té téměř závěrečné scény v nemocnici, která slizoidně problikávala sentimentem, mohl to být skvělý film. Tradičně výborná švédská kamera s až dětsky naivním pohledem na svět, dramatické momenty prošpikované černým humorem, mluvené slovo jen, když bylo potřeba mluvit, vše ostatní dokázala režisérka správně vylíčit obrazem. (17.02.2013)

"Příběhy jsou tu pořád. Poslouchej a uslyšíš je." Já jsem nejen poslouchala, ale já se i dívala na pomalu plynoucí příběh, kde se prolínaly scény uvěřitelné s neuvěřitelnými. Bylo to nejen drama, ale rozhodně i fantasy, což mě vůbec nevadilo, právě naopak to přispělo k příjemné atmosféře celého snímku. Alicii Vikander znám už z jejích jiných filmů a ani tady mě nezklamala v roli krásné Fragancie. Když přimhouříte oči nad Peterssonem, který mně trochu připomínal Ivánka z Mrazíka (toho mohli opravdu vynechat, ale ke konci jsem si na něj už zvykla) a možná i nad některými jinými bleškami a necháte se unést příběhem jako takovým, tak nebudete určitě zklamaní. Poetické, smutné, zkrátka tak trochu žánrový mix, ale já hodnotila hlavně na základě svých pocitů z celého filmu. "Pamatuju si ty kouzelné noci. Všechny zákony přírody přestaly fungovat. Neexistovaly dálky. Stačilo natáhnout ruku a mohla jsi sebrat hvězdu z oblohy a dát si jí do kapsy." (26.12.2012)

Švédská všehochuť odehrávající se ve zvláštním bezčasí. Vzhledem k stopáži bylo možné propracovat mnoho postav, v čemž spatřuji největší slabinu filmu. Vyhodit okolí postavy pana ředitele, prostříhat některé snové (až kýčové) pasáže a bylo by to moc dobré. Vizuálně působivé, a nebýt obvyklé zimy v kině (chystám rozhořčený mail vedení Artu, aby se konečně naučili používat vzduchotechniku) a problémů se spuštěním filmu, byl by to docela zážitek. Severský filmový podzim 2012, Art, Brno. (07.12.2012)