Dotyk

Taky mám radost z návratu Kiefera na televizní obrazovky, ale nemíním být kvůli tomu zaslepen a střílet superlativy. Zatím po třech dílech jde o milou oddychovku, která na konci vždy působí až moc přeslazeně a pohádkově. Jestli se nerozvine nějaká zajímavá příběhová linie, která by se táhla seriálem a půjde v každém díle prakticky pouze o kombinaci čísel, která spojí pár lidí z různých koutů světa, tak nebudu zrovna nadšenej. Zatím 70% a uvidíme, kam seriál a následné hodnocení bude směřovat. EDIT: Tak po skončení první řady směřuji k tomu, že se sledováním končím, druhou řady už bych nezkousnul. Ten posun od prvního dílu po poslední je tak strašně malý, že už nemám trpělivost, Strašné množství zbytečných postav, které nemají větší rozměr, než je rozsah jedné epizody. Celkově 60% (25.03.2012)

seriál, ve kterém jsou strhujícím způsobem propojovány nešťastné lidské osudy.. z tohoto hlediska všechno funguje perfektně a ty dojemné momenty prostě chtě nechtě zamávají s každým.. průser ale nastává při snaze pokusit se akceptovat způsob, jakým toho tvůrci dosahují - mám v ruce parkovací lístek s číslem 407 a okolo náhodou zrovna jede autobus linky 407, tak do něj nastoupím (to přece nemůže být náhoda, musí to něco znamenat!).. v tom autobuse sedí na sedadle 407 muž, kterému přesně před 407 dny zemřela manželka, tak si k němu přisednu a pronesu tu neuvěřitelně debilní větu: "I think I am supposed to help you".. ne, dámy a pánové, na tuhle hru prostě nejsem ochoten tvůrcům přistoupit.. seriál tak paradoxně selhává na tom, na čem chce nejvíc stavět - na číslech, a ve finále se v něm tedy bijí dvě věci - na jedné straně perfektní lidská stránka, víra v osud a v to, že jsme všichni vzdáleně propojeni nějakými pomyslnými nitkami a máme moc navzájem ovlivňovat své životy.. na druhé straně pak samotná podstata seriálu, která se opírá o totálně uměle vykonstruovaná pravidla, u nichž pak už záleží jen na benevolenci diváka, na kolik je ochoten je přijmout.. dále jsem po celou dobu postrádal nějakou ústřední dějovou linku (ta se začne objevovat až v posledních dílech první série).. namísto toho Touch trpí přehnanou epizodností a navíc se každý díl soustředí na "propojování" zcela jiných (nových) lidí, mezi kterými vždy tak nějak pobíhá Kiefer Sutherland se svým autistickým synem.. suma sumárum: seriál měl skvěle našlápnuto, jelikož námět je sám o sobě výborný, ale způsob jeho uchopení tvůrci příliš nezvládli - "číselné osudy" vycucané z prstu, téměř nulový dějový posun, epizody jako přes kopírák a nesympatické postavy.. P.S.: Intro je úžasné ! (25.06.2012)

Nadšení z každého dalšího dílu. Vše je výborně načasováno a roztřepených nitek je jen nepatrné. A věřím, že takhle budeme pokračovat minimálně do konce první série. Vedlejší postavy jsou moc dobře napsané a na jejich znovuopětovné objevení se vždy těším. ještě dva takhle silný díly a jdeme na pět hvězd. (27.01.2014)

Ve zkratce : Kieferův syn Jake má nadpřirozenou schopnost. Napíše na papír pár čísel a chudák Kifer místo toho aby naháněl teroristy, bloudí New Yorkem s papírkem a hledá mezi čísly nějakou spojitost. Do toho sem tam malý Jake zdrhne z ústavu, takže Kiefer nahání i jeho a věty jako "Stop, Jake!" a "Wait, Jake!" zazní v každém díle častěji než "fuck" v Pulp Fiction. Po 4 dílech s tím sekám, protože tohle se vážně nedá. Společně s Missing největší letošní seriálové zklamání. (07.05.2012)

Průměr....první řada mne po třech dílech začala nudit...na začátku se odněkud vyhrabe nějaké číslo...a pak hromadou neskutečně neskutečných náhod se všechno nějak vyřeší a tak to běží v podstatě díl po dílu... Konec série byl lepší a proto jsem se pustil i do druhé řady, která měla klasickou zápletku v boji klaďasů proti zlotřilé a všehoschopné světové korporaci. Prostě průměr.... (18.11.2015)