Frankenstein

Takže pozdě, ale přece... Pěkné to bylo. Ale bylo toho moc. Nabubřelá výprava jako by dusila občasné záblesky skutečného θέατρον. Což je vskutku škoda. Herci byli dobří velice velmi. Vlastně skvělí, když ten bombastický tyjátr "ustáli" a našli vnitřní sílu k nevšedním výkonům.----------- Nicméně třeba se pletu a Danny Boyle stvořil nadpozemskou inscenaci bez pachuti zahajovacího ceremoniálu Olympiády... Opravdu se mi tato verze Frankensteina líbila (je totiž líbivá...); jen se snažím vidět subjekty a objekty (prostě veškerá monstra) v souvislostech. A hlavně: Očekávám od divadla určitou míru intimity a sdílení. (30.05.2013)

Viděno naživo! Dokonalý a dechberoucí zážitek! Byl to den, kdy se mi změnil pohled na divadlo! V roli monstra byl Miller a byl dokonalý, každopádně pro srovnání bych rád viděl i alternaci s Cumberbatchem. Boyle vytvořil své klasické dílo - plné rozmáchlosti a opulentnosti. Avšak vytvořil ho jinak, než tuhle klasiku známe doposud - přitažlivěji. Občas mu to sice nevychází a některé záměry se míjí účinkem, přesto Boyle zachoval tvář tohoto studeného románu takovou, abychom vyznění jeho syrovosti pochopili do důsledku. (06.09.2012)

Hodnocení verze Cumberbatch - Monstrum, Miller - Dr. Frankenstein: Ačkoliv herci ve vedlejších rolích občas poněkud kazí dojem, hra se scénou je úchvatná, scénické střihy a tedy filmové vyprávění vychází Boyleovi na výbornou a přestože Miller v roli Frankensteinea občas prostě nestíhá, Cumberbatch je tu naprosto FENOMENÁLNÍ!!!! Věřím, že obrácená varianta může být mnohem vyváženější, Monstrum je vděčnější role (tzn. Miller může zazářit víc) a Cumberbatch je zase mnohem lepší herec, tedy i s méně vděčnou rolí si nejspíš poradí špičkově... (19.06.2012)

Danny Boyle použil spoustu moderních hraček a známý námět. S nepřeberného množství možností jak uchopit klasickou látku si bohužel vybral to nejméně zajímavé a stokrát použité interpretační hledisko - tvůrce stvořil monstrum, monstrum je však lidštější než tvůrce. Těšil jsem se na sofistikovanou moderní hru na motivy Frankensteina s hudbou Underworld a s Bededictem Cumberbatchem v roli monstra (verzi, kde hraje monstrum Johny Lee Miller jsem samozřejmě neviděl), místo toho jsem dostal předvídatelnou konzervativní a ne příliš nápaditou divadelní adaptaci s místy opulentní a místy minimalistickou výpravou. Cumberbatch a Lee Miller jsou bezpochyby skvělí herci, Underworld vyrábí zajímavý zvuk, ale dalo se z toho vytáhnout mnohem víc. Mám pocit, že Boyle jako režisér spíš zklamal - kvality hry stojí na ostatních. Nejprve uvede celé představení fyzicky-divadelním vstupem Cumberbatche zpodobňujícím zrození monstra, poté pokračuje místy zábavnými fragmenty jeho duševního vývoje za spolupráce dalších postav, přičemž si dost nesmyslně střihne téměř muzikálovou scénu s polovinou hereckého ansáblu jejíž hlubší smysl mi zcela uniká (lacině efektní záležitost). Setkání monstra a jeho stvořitele doktora Frankensteina stanovuje jejich vztah a motivickou rovinu celého vyprávění, tedy onu dualitu lidskost nelidského a vice versa, načež se toto téma až do konce místo dalšího rozvíjení pouze do omrzení opakuje a neustále vysvětluje, jako by na tak jednoduché struktuře šlo postavit moderní adaptaci v 21. století a čekat velkolepé ovace. Dost odbytá záležitost, což je škoda už jen pro ten vysoký herecký potenciál, za který dávám tři hvězdičky. (20.03.2011)

Ukázka toho, jak může být divadlo strhující, když se do toho herci nebojí šlápnout. Je vidět, že Britové jsou fakt hodně daleko; už jen úvodní zrození monstra (viděl jsem verzi, kde ho hrál Cumberbatch) je z hlediska hereckého nasazení dechberoucí - a to bych nikdy neřekl, že takové slovo použiju ke komentování scény, kde se skoro nahý zjizvený muž zhruba čtvrt hodiny jen snaží postavit. Ale už jen z tohoto prologu je jasné, že hlavních dvou rolí se ujali herci neobyčejně technicky zdatní. Režisér Danny Boyle je především filmař a to se nezapře, vypráví poněkud filmově, snad až hollywoodsky. Na scénu třeba za doprovodu techna náhle přijede jakési steam-punkové vozidlo nebo se z točny vynoří kompletně vybavená ložnice... To ale nevadí, aspoň to není nuda. Překvapením také je, kolik se dá z tématu Frankensteina vytěžit zajímavých myšlenek. Rozhodně to není jenom taková srandička typu šílený vědec si uplácá panáčka, jak se tato látka často interpretuje, ale drsný filosofický komentář k debatě o vztahu autor-dílo, o klonování, o odpovědnosti vědců za své objevy a tak dále. V neposlední řadě je ale při sledování Frankensteina český divák trochu smutný. Proč? Představte si, že tento kus dává naše Národní a v hlavních rolích vědce a jeho monstra se alternují Donutil s Postráneckým... (13.09.2012)