Hry o život

Nebýt povinného PATHOS, byly by ty 3* móžná zasloužený. Ale spíš ne. Fakt neni těžký se v tom orientovat, ale je těžký na to koukat bez rozzlobeně zatnutých pěstiček (opička kamarádka a spousta dalších pipinovin). Jako bonus zdejší humoreska v podobě komentáře djkoma. Nie, radšej Battle Royale. (2,5*) (13.08.2012)

První panický záchvat blonďaté holky a už nemůžu. Asi nenávidím emoce, které jsou tímto způsobem vidět. Od pořádného citu člověka jen zdržují. Ale proto, že jsem sama před pár lety napsala něco o teenagerech pobíhajících po lese a teď jsem řádně naštvaná, že už to nebudu moct dál rozvíjet, protože by to vypadalo jako plagiát, jsem se donutila nakonec k celému zážitku. A musím říci, že od adaptace literárního díla jsem očekávala mnohem větší propracovanost v detailech. (Protože fakt, že mají všichni dekadenti různě barevné vlasy a koláčky v mísách, za propracovanost detailů nepočítám.) Příběh působí velmi podobně jako většina hollywoodských rychlopecek, hodně věcí při podrobnějším zkoumání nedává pražádného smyslu, nic moc mi příliš nedovoluje poznat, že to ve skutečnosti vyrůstá z velmi spletitého a fanoušky adorovaného podhoubí. U dobrých adaptací jde poznat, že se jedná o práci s knižní předlohou, a ani člověk nemusí znát původní text, a ani to nemusí být ortodoxní přepis, zkrátka z takového příběhu lze vycítit, že nad ním někdo dlouze přemýšlel v souvislostech. Tady ten pocit nemám. (Ovšem předlohu osobně neznám a je tady ta možnost, že je také špatná.) Taky mi hodně vadil přístup k postavám, dvacet čtyři lidí je hodně, i dvanáct je hodně, i šest je hodně. Jako divák je chci poznat - jak na tom základním levelu (Všichni kluci mi připadali úplně stejní, například. Neviděla jsem mezi nimi rozdíl, žádný náznak osobnosti, žádné výrazné typy. To, že má v ruce meč, z něj ještě démona nedělá. To, že má modré oči, z něj ještě hrdinu nedělá. Stejný prototyp kluka modela, podobný střih vlasů, podobná stavba těla, a ještě jsou všichni stejně oblečení, ci boha.) - tak na tom vyšším, kde na mě má zřejmě působit, že jsou to "ještě děti" mleté nemilosrdným soukolím. Ale nedostanu detaily, nemůžu si je ani prohlédnout, pořád nějaký pohyb obrazu a vzdálená kamera a fantastické dekorace a létající nože a virtuální řídící centra, která odvádějí pozornost pryč ke zcela povrchním, nezajímavým složkám příběhu i filmu jako takového. A zároveň je vše servírováno na stříbrném podnosu bez špetky fantazie nebo invence, pochybuji, že by si někdo u těchto Her řekl: "Tak tohle jsem vážně nečekal." A co s takovým zážitkem přes kopírák. (Chválit jenom proto, že to není Stmívání?!) (25.11.2013)

Netrefím šípem z luku nosorožce ani na vzdálenost úhlopříčky monitoru, každá větev stromu pode mnou spolehlivě praskne, každou čtvrthodinku se můj žaludek hlásí o potravu a masakrování bližního svého nepatří mezi mé záliby. S touto výbavou bych byl bezpochyby první obětí hladových her, ale to neznamená, že jsem si neužil trochu neoriginální brutality, při které jsem však zlehka spílal střihači za malou aktivitu jeho nůžek. (30.10.2012)

Jako společenské podobenství a kritika reality show politováníhodně mimo (klasický syndrom pomýleného produktu: kritizuji sám sebe a nevím o tom), jako sci-fi beznadějně nepůvodní, jako akce bezzubé, jako drama pubertálně tupoučké... argument, že je to naprostý protipól Twilightu, neobstojí - jen proto, že je hrdinka "tvrdá a neústupná", že jsou režisér Ross a hlavně kameraman Stern na vyšší úrovni (syrové snímání to celkem povyšuje nad průměr) a že má příběh i jistý hlubší podtext - nestačí. Hunger Games jsou totiž podobně pozérsky tupoučké a nezávadně konzumní. Rád bych napsal, že tohle je Truman Show pro dospívající, ale pravda je taková, že tohle je všechno, k čemu se Weirův film kriticky vymezuje. Kdyby to aspoň fungovalo jako "prostá zábava". Ale nefunguje. Bez znalosti knihy je to zmatené, nedotažené a přecpané povinnými klišátky a stižené hodně podvázanou imaginací. (21.03.2012)

Nečekal jsem vůbec nic a i tak mne film docela zaskočil. Kdo tu začne plácat něco o umělé romantice, tak film totálně nepochopil a nemá smysl dál komentář číst, protože nebude objektivní. Hunger games je hra, resp. romantika pouze na oko. Stejně jako celá dnešní společnost (nebo její drtivá část), kterou tento film vcelku sofistikovaně krizituje. Začíná to samým systémem Hunger Games (pocta válkám), přes patetické přání štěstí, otřesné (záměrně probůh !) kostýmy, takže vyčítat snímku tohleto je asi stejné, jako kdyby byl člověk nasraný, že po jídle už najednou nemá hlad. Co se tedy týče filozofie, tak nemám vesměs co vytknout. I technicky je snímek vcelku ucházející (vizuál města, kulisy atd.). Lehký problém nastává při hře jako takové. Některé věci mi přijdou trochu odfláklé a občas se divák ztrácí v tom co je doopravdy myšleno vážně a co je zase jen pomrkávání očkem na dotyčného recipienta. Ruční kameru raději neřeším, stejně jako dost rozporuplné akční scény (někdy naturalistické, jindy "zastřené). Gary Ross mi tak přijde daleko poutavější vypravěč a filozof, nežli technik a režisér akčních scén. Zapomněl bych na Jennifer Lawrence, ze které téměř čiší hrdinka moderní doby, která jednou nahradí Kate Beckinsale, Millu Jovovich a další drsné bábovky. Tahle mi přijde i jako daleko lepší herečka. Hunger Games určitě není pro klasiky a omezené mozky. Megazisky dost nechápu, protože bych čekal, že většina lidí obsah nedocení (což předpokládám, že se přesně i stalo), ale očividně to i tak nebrání filmovému zážitku, i když zřejmě trochu jinak prožitému. (02.04.2012)