Je třeba zabít Bona

The measure of a man is what's left when fame falls away. Killing Bono aneb o Bonovi víceméně bez Bona. Zábavný film s dobrou doprovodnou hudbou a skvělou atmosférou sedmdesátých let. Navíc v hlavní roli můj oblíbenec Robert Sheehan. Postava Neila (Barnes) neuvěřitelně štvala tou svojí hrdostí a zabedněností, ale tak to asi mělo být. Škoda, kdyby se párkrát rozhodl jinak, mohla tu být daleko lepší kapela než U2 (i když mně se písničky Shook up i tak líbily mnohem víc). Holt takový je showbusiness. Příjemná oddychovka na večer :) (28.06.2012)

Kapela U2 patří mezi mé nejoblíbenější, no je fakt, že z tohoto úhlu pohledu jsem se na ní nikdy nedíval :-) Velmi zajímavý námět, o to víc, že je podle skutečných událostí. Ben Barnes je jako žárlivý, ale o to zapálenější muzikant perfektní, Robert "Misfit" Sheehan i s tím svým retardovaným výrazem nezůstává pozadu a Martin McCann jako samotný Bono v určitých scénách od toho opravdového téměř k nerozeznání. Film nejen pro fanoušky této irské legendy, nebo pro fanoušky rockové hudby, ale i pro ty, co mají rádi komedii "tak trošku jinak". Jen ten konec mě naštval- z Neila se stal uznávaný žurnál, ale jeho bratr Ivan, který teď mohl s U2 obrážet celej svět nebýt silně sobeckého bratříčka, skončil jako druhořadý kytarista regionálního postavení hrající tak maximálně na svatbách- inu ten život je někdy pěkná sviňa... (09.07.2012)

Začínám mít ty britské filmy opravdu ale opravdu rád. Byl jsem hodně zvědavý na mého oblíbence z Misfits - Nathana, alias Roberta Sheehana. A nezklamal mě! Perfektní snímek ze 70. let o vývoji dvou hudebních kapel, které si jsou hodně blízké, ale jak už to v hudebním průmyslu a celkově v "šoubyznysu" chodí, občas se najde někdo, kdo jim to nepřeje a raději by si utrhl kousek té slávy sám pro sebe. (10.04.2013)

Nevím jak moc je ten film přesný a důsledný ke skutečnosti, ale nemůžu si být jistý. Na to, že při tvorbě podle titulků spolupracovali s většinou zůčastněných, je tam pár zajímavých chyb (které mě jako kdysi fanatického fandu U2 bily do očí). Například od začátku si tady Paul Hewson říká Bono a ne Bono Vox, což používal až nějak do poloviny 80-tých let pokud vím... Nicméně se mi to dost líbilo - jako fanda osmdesátek jsem si to užil. Hlavní hrdina dost pošuk, ale chvílema jsem ho i docela chápal! :-) (14.10.2013)

Jen těžko se dá věřit, že celý příběh není výplodem mysli scénáristy, ale že se opravdu z velké části stal. Už díky tomu má ten film částečně vyhráno. Oproti názvu se o U2 ve filmu většinou jen mluví. Na začátku sice vidíme dvě začínající kapely, ale pak se jejich cesty rozdělí a Bono se stane spíše jen předmětem rozhovoru. Celou dobu se film pohybuje na hraně komedie a dramatu a myslím, že to dělá velmi dobře. Některé dějové zvraty a scény jsou skutečně k popukání. Bohužel se scénář filmu nedokázal úplně odpoutat od své knižní předlohy a děj tak působí poněkud epizodně a zdlouhavě. Naštěstí má film Bena Barnese a Roberta Sheehana, kteří jsou jako bratři zcela uvěřitelní a celkově podávají skvělé výkony. Nemluvě o tom, že nazpívali sami všechny písničky, které od nich ve filmu zazní. K tomu můžu říct jen klobouk dolů. Je to zkrátka příjemný a zábavný film s úžasným příběhem a soundtrackem, takže ode mě velký palec nahoru. (08.05.2011)