Kohút na víne

Mno, ten název 'Kohout na víně' zněl vážně lahůdkově, až jsem si z toho poslintala svůj hodobóžovej svetřík, ale bohužel film žádným extra zážitkem nebyl, vlastně se tam ani nevařilo, jenom jednou a to ty vajíčka připálili (společně s celým bytem). Neodolatelný hlavní hrdina Henry je jasnej proutník, ani se nenamáhá si zapamatovat jména dívek, co mu projdou ložnicí, ale zato hodně dbá o jejich dentální hygienu, protože v koupelně má asi sto novejch zubních kartáčků volně k použití (jako desátá z devíti zubařek upřímně doufám, že jsou značky Curaprox). Tak tenhle týpek začíná pracovat na scénáři dle knižní předlohy své bývalé lásky Catherine, která si ho vysloveně vyžádala, už to vypadá, že spolu tutově vyplodí nějakej velkofilm, když Henry jednoho dne objeví u svejch dveří malou cácorku, kterážto je jeho dcerkou. Normální by asi bylo vrátit děvče matce, nechat si udělat testy DNA a o zbytek už by se postaral soud, ale deset minut čistýho času je na biják nejspíš málo, takže si ji u sebe Henry nechá, z čehož vyplyne mnoho humorných situací (hahá, chicht a johohó) a emotivních okamžiků, které jsou pro větší efekt sestříhány do celých sekvencí, asi to dalo dost práce, protože nám tyto záběry tvůrci naservírují hned několikrát. (23.11.2014)

Til Schweiger je skvělý herec, ale jako režisér musím říct, mi zatím moc nesedí. Neříkám, že Kohout na víně je špatně natočený film. On možná není ani špatně natočený, jen je natočený tak neobvyklým způsobem, že bude chvíli trvat, než si na to koulení, poulení a vyšpulování očí před kamerou já zvyknu. Je to totiž hlavní devizou filmu. Ve výsledku je film víc bláznivý, než ze života, což je určitě k dobru, protože občas je takové filmy taky potřeba dát. Na druhou stranu je tady Til dost nemastnej a neslanej a vše vynahrazuje jeho dcera, která je jeho skutečnou dcerou, a která naprosto suprově hraje rozmazlenýho spratka tak dobře, že kolikrát nejde ani nevěřit, že to hraje. Til přes to všecko ale jenom hodí věci za hlavu a jede dál svůj život neživot v bytě, kterej vypadá jak radio stanice islandských telekomunikací. (10.03.2013)

Film, který je svým způsobem velmi dobrý, na to, že je točeno Německé produkcí, tak klobouk dolů, německé filmy, většinou nestojí za nic, ale co hodně pomohlo, byla velice roztomilá dívenka v tomto žánru, asi nebýt jí, její bezprostředností, které má neskutečné kouzlo, asi bych nehodnotila takto, prostě na dívence stojí celý film, a i německý jazyk se dal přetrpět, ačkoliv nemám ráda tento jazyk, takže já jsem spokojená (19.08.2012)

Neskutečně šablonovitá, patetická a kýčovitá limonáda, jež se u mě pohybuje někde mezi dvěma a třemi, ovšem kvůli zbytečně napálené stopáži a v závěru se stupňující trapnosti musím jít na dvojku. Herce Tila Schwiegera mám rád, ovšem jako scénárista a režisér mě nijak neuchvátil, protože podobný film by napsal a natočil kdokoliv, kdo někdy podobný film viděl. Navíc do tohoto žánru mi Til sedí asi jako Clint Eastwood do Hříšného tance. Kokowaah není rozhodně žádná katastrofa a na jedno shlédnutí se v pohodě dá, ovšem jeho naprostá tuctovost zamrzí. (22.09.2012)

To je taková zajímavá věc, jak Til Schweiger v každém svém filmu vyhazuje ženskou z postele. Doslova z postele a doslova vyhazuje. Netradiční záliba... Nicméně, Kohout na víně je do posledního okénka šablonovitá, omletá romantická? komedie. Ne, že by se mi to nelíbilo, to zas prrr, ale celé to bylo takové nějaké očekávané. A z Emmy Schweiger a jejího frackovitého vystupování navíc ve spojení s ušidrásajícím dabingem jsem doslova rostla. Fakt, že jo! Počítám, že po zhlédnutí Kohouta na víně mám o dobrý půlpalec víc. (29.03.2017)