Poupata

Debutatnt Zdeněk Jiráský mě vyloženě přijemně překvapil a dávám si jej do hledáčku a těším se na další jeho počin. Nechám si rozležet a pak napíšu koment. 70% + 1* přihazuji za Anetu Krejčíkovou, némůžu si pomoct ale tohle je přesně ten typ ženskejch, který mě berou ''krev a mlíko'' mimo to mě její neustále přežvykující postava vyloženě bavila. (16.12.2011)

A pak že Češi neumějí udělat drama… Poupata jsou filmem, který může být označen DDD (a nemá to žádnou spojitost s hrudníkem Anety Krejčíkové :-)) - Dobré, Drsné Drama. Mnoho českých filmů se v poslední době snaží zachytit českou společnost a nějak ji reflektovat, ale většinou jde o pokusy chabé, jejíchž postavy přímo šustí papírem, jak jsou "skutečné". Ale tohle v Poupatech nehledejte. Neměl jsem ani na sekundu problém uvěřit, že v Česku je takovýchto rodinek víc než jedna. Ani jedna postava v tomto filmu mi nepřišla zbytečná či "papírová". A to je v dnešním českém filmu (a hlavně dramatu!) poměrně unikát. Na konci jsem měl nutkání snímek trochu nadhodnotit, ale to bylo jen pár minut, myslím, že těch 80 % bude pro toto nevšední a uvěřitelné drama tak akorát. Možná, že to po druhé projekci budu vidět jinak, uvidíme… (01.08.2012)

Měl jsem velký problém uvěřit tomu, že by to někde bylo až TAKHLE špatné, že úplně každou postavu příběhu stihne nějaká tragédie (někdy nejedna). Byl bych mnohem radši, kdyby se do hloubky rozvíjela jedna či dvě, takto jich tam bylo až příliš najednou, a divák tak získal jen obecný dojem, že je to prostě v ... , než aby mohl v souvislostech rozplétat konkrétní problémy. Na konci jsem čekal alespoň zrnko naděje, ale deprese byla temně, byť stylově završena (krásný ohňostroj jako vzpruhu neberu). Co však musím vyzvednout, je kamera Vladimíra Smutného, který ze stroje zvaného RED vytáhl, co to šlo, na zmíněné tragédie se tak vlastně dívalo velmi příjemně, co se estetické stránky týče. Sice jsem tedy poměrně zklamán ze scénáře, ale na českou produkci je to stále nadprůměr a jsem rád, že takový film vůbec vznikl, jen více takových, ono se to jednou povede. (08.04.2012)

Takže tento film byl zvolen v roce 2011 tím nejlepším, jaký se v naší malebné zemi zrodil... Film vypráví o povedené rodince, kde má každý její člen zkurvený život takovým způsobem, jak si jen život zkurvit lze. Takové pěkně depresivní téma slibuje mnohé. Bohužel se jedná o další z bezemočních snímků. Jediná pěkná scénka je ve filmu ta, kdy jede Vietnamec na projížďku zimní krajinou a ztratí po cestě čelní sklo. Zbytek filmu mi skutečně nemá co říct. Co si ve filmu zaslouží extrémní kritiku jsou ,,herecké" výkony. Tedy s vyjímkou Vladimíra Javorského, který si svoji roli užíval a působil důvěryhodně. Zbytek obsazení se minul povoláním. Byli totálně nepřesvědčiví, což se dost podepsalo na tom, že ten vlak, ve kterém jsem seděl já, minul veškeré emoce obrovskou objížďkou. Dávám 1*. Ani pořádně nevím za co. Nejspíš za to, že jsem se u filmu nepoblil. (08.09.2012)

Hodinu a půl dlouhá masáž absolutním zmarem. Už dlouho se mi nestalo, abych z kinosálu po zhlédnutí filmu vyšla zcela vyčerpaná a psychicky zdeptaná. Poupatům se to povedlo především díky vcelku reálně vyobrazené postavě gamblera Jardy. Inu, život je i takový. Ale stejně...Aspoň špetku té naděje mohl scénárista některé z postav vdechnout. (29.12.2011)