Ďáblův dvojník

Upřímně řečeno, nevím, co si o tom mám myslet. Dělat dvojníka Saddámovu synovi určitě nebyl žádnej med a film o tom je v každým případě podnětná záležitost k vyhledání si patřičných souvislostí. Z hlediska vyvolání otázek a následné diskuse to splňuje svůj účel. Řadí se to tak ke všem těm ostatním filmům o diktátorech (Poslední skotský král atd.), vděčnému to tématu počínaje Caligulou. To vše je v pořádku, varovný prst má být pořád zdvižen a skautíci na stráži. Ale jinak je to od začátku až do konce obhajoba zásahu v Iráku (míněno spojeneckého), jelikož zrůdy musely být potrestány. Ten leitmotiv se vine celým filmem a já mám rád filmy apolitické, neutrálně zabarvené. Navíc mám pocit jakoby rejža chvílema nevěděl točí-li politiku, lovestory, životopis, nebo reklamu na cestovku. Po rozbalení blyštivě exotického obalu toho uvnitř už moc nenajdeme. Už jsem viděl lepší kousky (Syriana). 60% (22.12.2012)

Velice povedený film o starém známém pravidle, že v každé diktatuře se nakonec vždycky najde někdo jako Caligula, Hitler, nebo rozmazlený synek vládce, zkrátka sadistický arogantní psychopat bez morálky a zábran, kterého někdo nutně musí zabít, protože jinak se ho zbavit nelze, a který s sebou začasté strhne i samotný režim, protože člověk takovou vládu zkrátka dlouhodobě není ochoten snášet. (30.06.2012)

Nekompromisní příběh, kterému vládne, pro mě v té době neznámý, Dominic Cooper, mě sejmul hnedka v prvních minutách. Takový příběh se totiž jen tak nevidí. Příběh odehrávající se v Bagdádu, vyprávějící o odporném životě jednoho ze synů Sadáma Husajna. Ten film vlastně zaujme prakticky vším. Prostředím, námětem, hereckými výkony...Všechno je tak absolutně atraktivní a neobvyklý, že atraktivnější a neobvyklejší film se v té záplavě dnešních filmů snad ani najít nedá. (13.02.2012)

Jsem k nerozeznání podobný Baracku Obamovi, Kim Čong Unovi, Angele Merkelové i admirálovi generálovi Aladeenovi, takže trávím život skrýváním se před lovci dvojníků. Nerad bych totiž byl požádán nějakou tajnou službou, abych se nechal zatřelit za někoho z nich výměnou za zachování života mých blízkých. Naivní Latif se však nechal odhalit a tak si užil se sadistickým synkem Udajem víc srandy, než měl původně v plánu. Nemohu tvrdit, že by mne to nebavilo, ale nevyskočilo přitom na mne nic, co bych nečekal. (13.08.2012)

Možná se o téhle diktatuře napsalo už mnoho knih a co se týká Černého prince, asi to bylo ještě daleko horší, to se už těžko dozvíme, ale mně to úplně stačilo, protože v každém případě byl Udaj neuvěřitelně nechutnou osobou, sadista, psychopat, zvrhlý člověk bez jakékoliv morálky a takové lidi nelze zastavit jinak než je zabít. A Latifovi se vůbec nedivím, že z toho děsu chtěl uniknout. Chvála patří určitě Dominicu Cooperovi, který dvojroli zahrál opravdu skvěle a kdo ví co se mu honilo v mysli, když musel hrát takovou lidskou obludu, jakým byl Udaj a přitom se snažit být co nejvíc věrohodný. (03.10.2013)