Oblivion: Nevedomí

Od začátku průhledné (i když zásadní zvrat potěší), nicméně atmosféricky velmi funkční designové postapo, které se sice nedokáže dostat ze stínu Tron: Legacy (hudebně k němu vyloženě odkazuje) a také je z něho velmi cítit Moon (který je samozřejmě drtivě lepší ve všech myslitelných směrech), ale zábavu dokáže poskytnout parádní. Cruise je i v 50 letech cool a film táhne hereckým charisma i fyzickým nasazením. V zásadě s tím filmem mám jediný problém, který mám s naprostou většinou letošních blockbusterů - je škoda, že není o něco málo chytřejší... (28.07.2013)

Kosinski je pořád o mnoho lepší designér než vypravěč, ale celkem mě potěšilo, že akční scény mají na rozdíl od Trona masivní energii. Co pořád vypadá mizerně, jsou dialogy, hlavně ty klíčové, nastříhané nudně v sekvencích záběr / protizáběr. Je na tom cítit, že napřed byl komiks. Kosinski si postavy někam sošně zarámuje a pak je nechá odříkávat text, kterému k ikoničnosti a údernosti bohužel chybí bubliny. Podobně jako všechny objekty v Nevědomí i herci slouží spíše estetickému účelu. And you know what? I don't give a fuck. Měřítko je epické, čistý, lesklý, klinický a prosvětlený vizuál dechberoucí v každém detailu, hypnotické zvukové vlny M83 tomu dávají až nemístnou hloubku... první zhruba půl hodinu pokládám za strhující audiovizuální trip, který od současné sci-fi čekám (a obvykle nedostávám). Jakmile dojde na nevyhnutelné a rozjede se příběh, utopí se Nevědomí v odkoukaných zvratech a nedotažených nápadech (zaplatí někdo tantiémy Duncanu Jonesovi?)... jenže, marná sláva, akce odsýpají, obraz překypuje pompou, jakou už jsem dlouho neviděl (zapomeňte na dýchavičné pokusy Prométhea) a těch pár nápadně nepodařených pokusů "dělat napínavý příběh" zaveze buldozer ultimátního provedení. Konečně chápu, co diváci někteří měli na Tronovi - i Nevědomí je brilantně navržený "sci-fi muzikál" (kolega Stuchlý si připisuje kredit za tenhle zcela padnoucí termín), tentokrát s hudbou, která mě vtáhla a občas mi ve spolupráci s obrazem dala ochutnat nefalšované euforie z velkého plátna. Je sice vidět, že to mělo / chtělo být víc, než jen úchvatná podívaná, že někdo chtěl posunout nadějný indie trend inteligentní sci-fi do blockbusterového formátu a pokopal to "fanzinovým" vypravěčstvím... ale někdy i nezdařený záměr může nabídnout dost prostoru k divácké rozkoši. Já a Nevědomí jsme efektivní tým. [75%] (15.04.2013)

Dnes poprvé jsem nadávala na úhlopříčku své televize a i s brýlemi mi přišlo, že je to celé nějaké malé :D Naprosto dokonalý vizuál, který si zaslouží plátno, jenže pak se do toho snaží děj dát dobrou myšlenku a všechno jde do hajzlu. Nemám ráda filmu, který mi nutí přemýšlet, kde jsem nedávala pozor, co mi uniklo, proč to nechápu, proč to celé nedává smysl? Pak se člověk už nesnaží ani pointu pochopit a říká si, ta zrzka má úžasnou barvu vlasů, je přírodní, nebo skvělý kadeřník a Cruisík nám už hezky stárne a ty vrásky mu sluší, ale maskéři neodvedli dobrou práci, když jsou vidět, nebo jakože náznak, že spal 60let? :D Každopádně mě to celkově bavilo a dvě hoďky utekly jak voda :o) (09.09.2013)

Joseph Kosinski. Jméno, které mi v hlavě bude znít ještě hodně dlouhou dobu. Taky ale člověk, který mě už po druhý dokázal neuvěřitelně potěšit naprosto skvělým a neotřelým filmovým prostředím spojeným s naprosto boží muzikou, která do jeho světů prostě sedí. Tron a Nevědomí má hodně společného. Minimálně samotná hudba spojuje atmosféru dvou filmů, ale i design některých vesmírných lodí nebo minimálně motorky dokáže připomenout posledního Trona. Každopádně to nic nemění na tom, že Nevědomí je pořád dost originální film. Když pominu příběh, který mně osobně vůbec nevadil a dokonce mě ještě potěšil tím, jak se v druhé půlce filmu zajímavě proměnil, musím říct, že mě absolutně sejmul svět, se kterým Kosinski přišel k samotnému divákovi. Pokaždý, když je na scéně nějaký sci-fi, nemůžu se dočkat toho, až uvidím, jak se tvůrci poprali s věrným popsáním dané doby. Tady se s tím poprali naprosto parádně a celý ten post-apokalyptický svět vypadá fakt neuvěřitelně krásně. Krásně na pohled, pravda, že postava Toma Cruise by mi za tohle asi dala facku. Každopádně prostředí, který si Kosinski přichystal je prostě boží. A nejúžasnější na tom všem je fakt, že já na něm hrozně málo vnímal digitál. Přišlo mi to všecko děsně přirozené. A to vůbec nemluvím o Tomovi Cruisovi, který se zase upsal naprosto boží postavě, která mi odteď pořád bude připomínat právě jeho. Nebude to ale jenom on, kdo mě zaujal. Třeba taková pro mě zatím neznámá Andrea Riseborough mi udělala obrovskou radost nebo i Olga Kurylenko překvapila. Oni herečky celkově pod Kosinskiho kamerou vypadají tak nějak...dokonale. No a samotný příběh? Nezlobte se na mě, ale mně přijde originální. Líbí se mi, že se film nesnaží vysloveně tlačit na typickou hollywoodskou linku a jede si svoje. Tom prostě při své první scéně ve filmu hned neskončí v područí nepřítele, ale tak nějak udělá svojí rutinní práci a jede si na základnu odpočinout. Až divákovi musí přijít, že nekouká na film, ale na realitu někoho v alternativní budoucnosti. No, musím říct, že Oblivion byl pro mě v kině obrovský zážitek. A nutno dodat, že za to hodně mohla i samotná hudba, která byla tak dobrá, jako hodně dlouho ne. (13.05.2013)

Velkolepá a ne úplně hloupá zápletka, v ní skromný příběh jednoho opraváře a v jeho osudu spousta "středně" nečekaných odhalení a zvratů. Film má zajímavý koncept, drží pěkně pohromadě, i přes možné menší nejasnosti nebije do očí stupiditou a důstojně přednáší plnokrevný sci-fi příběh s potenciálem k zamyšlení ve stylu Duncana Jonese. Omamné postapokalyptické scenerie a celkově vynikající audiovizuál se řadí k velkým plus. Možná občas trošku vyruší přepjaté emocionální zaměření, ale na konci se dočkáme jednoho z nejstylovějších "Fuck you" filmové historie! 8/10 (16.04.2013)