Verdikt

Strhující drama předsedy soudu v podání Jeana Gabina, který vede soudní přelíčení se synem známého recidivisty, který je obviněn ze znásilnění a vraždy mladé dívky. Jeho matka (Sophie Loren) je rozhodnuta udělat všechno, aby dosáhla osvobození svého syna, včetně únosu manželky předsedy soudu. Strhující a temný příběh, podpořený ponurou hudbou. (28.04.2009)

Sedmdesátá léta přála francouzské kriminálce. Důvodů bylo hned několik, v zemi Galského kohouta přicházeli s neotřelými náměty, patrně s pocitem, že obyčejná vražda je pro amatéry, v hlavních rolích se objevovaly herecké hvězdy první velikosti a film téměř nikdy nekončil happyendem. Verdikt je sice psychologickým dramatem, ale jeho syžet má ke kriminálnímu příběhu velmi blízko. Celému filmu kraluje Sophia Lorenová, která je nejen krásná, charismatická, ale také výborně hraje. Zklamáním je pro mě hudba, která v té době byvála výraznou složkou francouzských filmů a dokázala okouzlovat mnižství posluchačů i mimo snímek. Tahle je příliš unylá, než aby mohla někoho okouzlit i při sledování i po mnoha letech stále svěźího filmu. (14.10.2019)

Nevrlý starý soudce má před odchodem do penze vynést rozsudek nad mladíkem obviněným ze znásilnění a vraždy, jeho matka je z opičí lásky přesvědčena o synově nevině a poněkud operetně se pokusí soudce citově vydírat slzami... V prvních minutách jsem propadl skepsi, že půjde o jeden z těch šíleně nudných filmů, kde Sophie Loren okázale vykřikuje do světa, že je vážná dramatická umělkyně, kde Jean Gabin předvádí další ze svých paralytických kreací bez chuti a zápachu, všichni pak v polospánku odkýváme, jaký to byl herecký koncert a s trochou štěstí na to do půl hodiny zapomeneme. Ale kdepak. To, jak konvenčně jsou figurky na šachovnici rozestavěny na začátku hry, vůbec nic neznamená a film v promyšleném sledu přináší jeden zvrat za druhým. Mohl to být příběh zásadového soudce, který čelí vydírání a pokusům o korupci, ale přesto neohne hřbet a vykoná rozsudek podle svého přesvědčení. Mohl to být příběh zoufalé matky, která sama proti všem oroduje za syna, protože byl přece vždycky tak hodný hoch a nosil ze školy samé jedničky. Příběhy prvního i druhého typu existují, fungují podle určitých neměnných schémat a spoléhají na bezvýhradné ztotožnění diváka s hlavní postavou. Jenže Verdikt má dvě rovnocenné hlavní postavy a ze střetu obou těchto schémat udělal nosný konflikt příběhu. Jinými slovy - soudci přejeme, aby dostál svým zásadám; matce, aby byl její syn shledán nevinným, ale víme, že jedno vylučuje druhé. Jen dva důvody mi brání dát filmu 5 hvězdiček: 1.) Navzdory všemu je to pořád film Carla Pontiho se Sophií Loren a tu a tam mi vadilo její obligátní prosazování na úkor partnerů ve vedlejších rolích. 2.) O den dřív jsem viděl jiný, v mnoha ohledech podobný film Andrého Cayattea Prožít si své peklo, který mě emocionálně rozložil na prvočinitele. Verdikt se k podobnému účinku na několika místech ostýchavě přiblížil, ale přece jen je o něco slabší. 80% (19.03.2011)

Hudba rámující začátek a téměř konec. Jde se rychle na věc, Lorenka zazvoní u Gabénových a bez okolků vyloží, o co jí jde. A pak po tom jde jak slepice po flusu. Líbí se využití flashbacků dokazujících divákovi, že jiného vysvětlení před soudem se nedočká. Tušíte, jste napnutí, ale nevíte, jak se podaří spravedlnosti prorazit. Když Legein sedí u Leoniové a pije s klidem jeden koňak za druhým, čekáte jakýkoliv zvrat. Chartiérová je nahá a je na co dívat, ale podle kolegů z dabingfora na ČST vysílali zkrácenou verzi s vystříhanou erotikou. (04.02.2020)

Je to silné drama, ale ze strany soudce jsem přece jen čekal větší odpor nátlaku, který na něj byl vyvíjen. Troufám si říct, že při svých zkušenostech by dokázal uvážit pravděpodobnost nalezení své ženy, pokud by se obrátil na policii. Zoufalá matka zase nebyla tak silný protihráč, i když si to o sobě myslela. (15.12.2019)