Zrodenie Planéty opíc

Film v pravý čas. Namísto godzillovsky destruktivní akce spoustu žánrových zákonitostí relativizující hra o to, kdo je čí pán, kdo ovládá čí území. Ve stínu opic zůstávají všichni živí herci, kteří svými činy ani neaspirují stát se hrdiny. Rodmanův liberalismus nemá daleko k přístupu typu „dělejte si, co chcete, sám stejně nic nezmůžu“. Postavou, která prodělává spletitý vnitřní vývoj, která doslova prochází evolucí (jak ukazuje dechberoucí scéna se stromem), je Caesar, předurčený svým jménem i inteligencí k velkým skutkům. Už dlouho jsem nikoho neviděl hrát takhle přesvědčivě očima. Ve scénách, kdy klade otázky, je Zrození planety opic působivější než tehdy, snaží-li se je zodpovídat. Zatímco podáním i dopadem na zápletku druhořadá romantická linie zestárla v okamžiku uvedení filmu do kin, bude-li za dvacet let nějaká příroda, bude aktuální i její zde prezentované dráždění člověkem. Nezmiňuje řadu dalších interpretací, nabízejících se po prolétnutí aktuálních zpráv ze světa (proč by mělo „právo" na plnohodnotnější život náležet jen vybraným jedincům). Bez ohledu na množství obsažených významů, Zrození si lze bez provinilého pocitu užít i coby letní blockbuster se svižně servírovanými atrakcemi pro oko i mysl (nejlépe pro obojí naráz). Třeba v navozování dojmu pohybu dosahuje Wyatt ve scénách Caesarových nepřerušovaně snímaných opičin intenzity Bourneova ultimáta. Britská invaze do Hollywoodu tak pokračuje stejně zdárně jako cesta naší „vyspělé“ civilizace za sebedestrukcí. 85% Zajímavé komentáře: verbal, Bluntman, Lavran (17.08.2011)

Režisér Ruperta Wyatta v zájmu moc neprobudí, ale svůj úděl zvládl bravurně. Film má nevídané tempo v obale dramatu s akčními úseky. První třetina Caesarovo dospívání, druhá přináší dramatický zvrat a beznaděj, do které jsou hrdinové uvedeni. Působící tak trošku i jako vězeňské drama, protože Caesar si mezi svými opičími spoluvězni musí nejdříve vydobýt respekt a čelit útokům sadistického „bachaře“ Toma Feltona. Vše uzavírá dynamicky akční finále, ve kterém sledujeme zmiňovaný opičí úprk za svobodou, kde některé scény stojí opravdu za to. Vše do sebe pěkně zapadá a emoce zdařile cukruje vnímavou hudbou Patrick Doyle. Herci James Franco zahrál velmi dobře i s Johnem Lithgowem, který zdaleka nestárne a velmi jsem si ho oblíbil nejen tu, ale i v Dexterovi s pláštěm od krve Trinity killera. Scénář není zbytečně překombinovaný a je velmi na úrovni. Digitální mágové ze studia WETA, kteří mají na svědomí nejen Pána Prstenů, ale třeba také Avatara , nebo King Konga, opět předvedli práci na jedničku a opičáci rozhodně neaspirují pouze na překvapení roku, ale možný krok pro film roku! (12.11.2011)

Prekvapilo ma výborné grafické spracovanie, ktoré pôsobilo prirodzenejšie ako som pôvodne čakal. Znovu sa potvrdilo staré dobré, že menej je niekedy viac a film je plný emócií, z ktorých väčšina je vyjadrená len jednoduchými gestami bez zbytočných dialógov. Geniálne bolo aj postupné zosobňovanie jednotlivých opíc skryté v malých detailoch, ktoré držali celkom dobrú atmosféru a vťahovali diváka do deja čím ďalej tým viac (ošetrovateľ skôr ako väzanský dozorca, jazda na koni a mnoho ďalších) a celkom pozitívne vnímam aj zakomponovanie vedľajších dejových línií ako "chorý otec" či "románik Franco + Pinto" do deja. Vadil mi len príliš dlhý úvod a priveľa "prázdnych" scén v labáku. Určite sa však oplatí vidieť ;) (15.11.2011)

Ako nie práve najväčší fanúšik opičej série som dával takmer nulovú pravdepodobnosť tomu, že sem po skončení filmu šmarím päť hviezdičiek. Jednému z filmov roku by bolo ale pokrytectvo z mojej strany, keby som tak neučinil. Veľmi vyzrelý snímok po všetkých stránkach. Režijne na vrcholnej úrovni, herecky priam autenticky zahrané, technicky vyblýskané, hudobne skvostné, príbehovo poučno-popcornové, jednoducho všetko, čo má správny trhák mať. Napätia habadej, citová zložka na výbornú, ale zo stopercentného zážitku ukojím kvôli emočne skoseného záveru. Ak by mala táto séria pokračovať v tomto duchu a kvalite a spraviť sa remake tej pôvodnej, určite budem za. V iných kombináciách je to odsúdené na zánik, čoho sme už boli svedkami. 95%. (03.12.2011)

Film má objektivně dost vad (logické přešlapy, občas podivný střih, pár zbytečně kýčovitých scén). Ale za dětinské nadšení a zcela anachronické užití triků si velký respekt zaslouží. Už dlouho jsem si tak neužíval živost a duši trikových sekvencí... jakoby se Zrození Planety opic skutečně vracelo někam do 60. let, kdy byl každý podařený trik malý radostný zázrak. Osobně mi tenhle film připomněl, proč mám tak rád sci-fi (ten povznášející pocit magického úniku před všedností) a velmi příjemně mě překvapil rezignací na motiv přímého civilizačního střetu. Ve zkratce sledujeme samovolný zánik komunity staré a z něj plynoucí zrod komunity nové, který má mnohem spíše než rysy klasického apokalyptického sci-fi prvky romantického příběhu o osamoceném monstru a jeho bláhovém stvořiteli. Zároveň film zakládá možnost vyprávět celou sérii znovu (včetně odkazu na nešťastný let Ikara), z čehož má po téhle komorní, emotivní a venkoncem nesmírně příjemné podívané radost. (29.07.2011)