Cosmopolis

Cronenberga chytl filozofický průjem, tak zavzpomínal na své prvotiny Stereo a Crimes of the Future a řekl si, že znovu zkusí upozadit vizuální formu a raději diváky pořádně otrávit těžko stravitelnými dialogy s rádoby mohutnou filozofií mezi řádky. Nezakrývám fakt, že abych Cosmopolis skutečně pochopil, musel bych jej vidět vícekrát, přesto si ale myslím, že prolbém je jinde. Řadu myšlenek o kybernetické a emocionálně vymřelé společnosti plné čísel, peněz a nadbytečných technologií jste schopni vstřebat i napoprvé, ovšem ony myšlenky nepůsobí podnětně, zajímavě, postrádají jakýsi "aha!" efekt, nevybouzí k dalšímu přemýšlení o problému, nevzbouzí divácký zájem a zkrátka jen nudí. Z povinnosti si odšrtáváte dialogy, které smysl dávají a zíváte u těch, jejichž význam vám uniknul, takhle si film svého oblíbeného mistra nepředstavuji... 4/10 (12.10.2012)

Zvláštní filmový experiment, kde jsem první půl hodinu nechápal, o co jde. Pak jsem prozřel. Cronenberg se snaží poukázat na chamtivost, sílu peněz a samozřejmě na sex, vše reprezentováno Robertem Pattisonem). Tohle provedení se mi ale moc nelíbilo, i když přiznávám, že to uběhlo hodně rychle. Navíc co se týče herců, není si na co stěžovat, potěšil mě hlavně Paul Giamatti. (23.02.2013)

No tak tohle bylo opravdu děsivé. Nedokázal jsem to prostě dokoukat (viděno přibližně 70 minut filmu). Nešlo ani tak o to, že mě všichni účastníci téhle frašky hned z kraje srali, díky těm jejich pózám a ksichtům. Ale jak mezi sebou začali komunikovat, bylo mi jasné, že je to začátek konce.Navíc Pattison a Baruchel byli za totální dřeva. No nic, je to naštěstí bohu za mnou. Teď, když dopisuji tenhle koment a díky tomu se v mysli vracím zpátky k té hrůze, vím s naprostou jistotou jednu věc. Už nikdy se nepodívám na film od tohohle řežiséra/scénáristy. Protože ať už je nebo není Pattison neherec, za celkový dojem z filmu na 100% může režie a scénář. Za mě 10% (11.04.2013)

Cronenberg s asymetrickou prostatou. Cosmopolis je podivná změť všeobsažných dialogů, které si divák musí na rozdíl od režiséra rozluštit, stejně jako smysl celého filmu. Rozpad kapitalismu, znuděnost bohatých a mocných, zkaženost dnešního světa, v němž nelze najít žádnou jistotu...ani rovnováhu. Nekonečná cesta hi-tech limuzínou se nakonec rozpadá na sled více či méně navazujících epizodek, v nichž jednoznačně dominuje přesný Pattinson, jenž utvrzuje auru mocného génia, který se snaží přiřadit všem věcem smysl. Někdy to ale bohužel nejde, tak i Cronenberg upouští od svých raných uhrančivých snímků plných tělesné deformace a pudovosti a utíká do světa prázdných (?) nerozluštitelných a příliš didaktických dialogů, které divákovi vštěpují jedinečnou vizi světa. Nepopírám, že jsem se u toho bavil, ale z hlavy tu textuálně přehlcenou hádanku stále nemůžu vyhnat. Jistým smyslem mi to připomnělo Kellyho Southland Tales, v dobrém i špatném smyslu. (03.07.2012)

Dobré filmové adaptace knih dokážou zachytit myšlenku a atmosféru, aniž by trvaly na zachycení sebemenší události a na každé postavě. Cronenberg zachycuje temnou stránku a využívá všechny limity svých herců. Každou postavu má výborně připravenou zejména tu hlavní - Pattinson. Prostředí světel a obrazově extravertním duchu Drive. K zamyšlení jako u Only God Forgives. Cronenberg se pohybuje ve své pevné kostře svých známých, nebo neznámých děl v progresu konverzačního filmu, který se nesnaží diváka oslovit pro marginální a stabilní děj, ale pro filozofickou představivost. Cronenbergův motiv tělesného utrpení na hranici rozkoše. „Upálit se na protest není originální - je to jen přivlastnění si cizího činu“ (14.10.2012)