Grabbes letzter Sommer
Recenzie (2)
Film zachycuje soumrak života německého dramatika Christina Grabbeho (1801-1836), který se v posledních letech na tomto světě stále více propadá do spirály opovržení vůči pokrytecké společnosti biedermeierovských měšťáků i sobě samému. A tato skluzavka směrem k lidské izolaci je také stále více mazána posledním Grabbeho prostředkem, jak v sobě potlačit zhnusení - alkoholem. Film ukazuje najmě nesmiřitelný konflikt mezi duší umělce, která z logiky věci proto, aby vyjádřila něco nového, musí kritizovat a překračovat stávající, tedy to, co právě je, a konvenční společností, milující předvídatelnost lidského jednání, myšlení i cítění. A druhý bolestný, i když také ne neobvyklý paradox, se rozehrává přímo uvnitř Grabbeho - zavržení všech ostatních lidí jakožto povrchních konformistů je v přímém protikladu k touze každého umělce: tedy dojít uznání, a toho se nedá dojít jinak než skrze druhé. A tato závislost na druhých, i když jimi opovrhuje; toto pohrdání společností, vůči níž je bezmocný, plodí dojemnou rozervanost individua éry romantismu, nucené nenávidět svět i sebe. /// Salessův trademark v podobě dlouhých záběrů a pomalého tempa i zde funguje dobře (i když není tak výrazný jako jindy), avšak zatímco extenze záběrů mi přišla legitimní, délka filmu již tolik ne. Za zmínku stojí velmi dobrý výkon jinak neznámého Wilfrieda Grimpeho v titulní roli. ()