Farba citov

Ženské drama, to je zásadní klíč pro pochopení tohoto vynikajícího filmu. Filmová adaptace slavného románu Černobílý svět, který napsala americká spisovatelka Kathryn Stockett a který se, stejně jako film, celý odehrává ve výsostném světě žen, kudy manželé jen procházejí nebo do něj jen letmo nahlížejí (ve filmu jsou vlastně jen dvě okrajové mužské postavy, které tu mají víc než jen ,,štěk"), ve světě kuchyní a salónků, v dopoledních a brzkých odpoledních hodinách, kdy muži jsou mimo dům v práci, v uvnitř ,,hořícím Mississippi" a doutnajících 60. letech. Tak krásný film o tak strašných věcech. Není divu, že do tohoto světa nedoléhají mužská řešení ,,problémů" (a když už ano, tak jen v ozvěnách), tady se bojuje ženskými prostředky, Ku-klux-klan tu opravdu nehledejte. A tento ženský rastr ovlivnil i žánrové vymezení, vždyť film je víc než čistokrevné drama dobře maskované melodrama (které funguje především emočně), příběh s přemírou patosu, zvláště spjatý se silou psaného (a svobodně šířeného) slova, díky němuž vítězí dobro nad zlem, hlavními hrdiny (spíše tedy hrdinkami) jsou ryze černobílé postavy, což se ostatně ozývá i v českém distribučním názvu knihy i filmu. Dojemný děj pak ale rozhodně není laciný, stejně jako lacině nevyznívá celý snímek, i když samozřejmě z jiného (mužského?) úhlu pohledu se může jevit, že boj za lidská práva měl v USA trochu jiný průběh a nebyl zase až taková selanka, jak se může dle knihy a filmu zdát. I když konec je trochu hollywoodsky plytký, stejně tu před divákem zůstává velmi působivý a procítěný příběh o silných ženách, které dovedou svým specifickým způsobem měnit chod dějin a dopomoci konci (nejen) rasové nerovnosti... (02.12.2011)

Moudré pracovité černošky od rány versus nafoukané tupé maloměšťácké jižanské paničky. Film se až extrémně přiklání na stranu utlačovaných afroameričnek, které jsou všechny naprosto "úžasné", napak - až na nenáviděné vyvrhele - je každá běloška neschopná hnout prstem a především píča až do morku kosti. Takže se ta snaha o rovnoprávnost přehoupla zase na druhou stranu. Také se nás tu někdo snaží dojmout za každou cenu, ale povede se mu to jen občas. (14.01.2012)

Už dávno som nevidela tak úprimný a priamočiary film, z ktorého sa valia skutočné emócie. Krásny film so silným príbehom, podaný veľmi prirodzene s pútavým štýlom rozprávača. "Silné témy" rasovej problematiky odľahčujú vtipné momenty a farebnosť zastiera čiernobielu vidinu sveta. Mohlo to pokojne skĺznuť do umelého sentimentu a pátosu, no našťastie sa tak nestalo a záver zostal síce so slzami na krajíčku no zachoval si prirodzenosť. (20.02.2012)

Námět skvělý, pro Ameriku uvědomělý. Herci perfektní, jen ta Emma Stone mě svým účesem zklamala. Ale to je jedno. Všechno moc hezky funguje a já bych nemusel mít sebemenší důvod dávat míň, jak čtyři hvězdičky. Samotné hodnocení tu mimochodem mluví za vše. Nicméně na to, jak vážný námět je, mě film dokázal zaujmout jen v několika scénách, které si o vážnou situaci opravdu koledovaly. Všechno ostatní se mi nesmírně protivilo. Ta šílená doba v USA, to nepochopitelné utlačování. Mělo to sílu ve všech ohledech, ale nedokázal jsem si na ty lidi zvyknout...a to i přesto, že předvedli úžasné výkony. (07.02.2012)

Potřebuje svět další z nekonečné řady kritických snímků o zoufalé situaci na rasistickém jihu USA? Nemám plnou moc za svět na tuto otázku odpovídat, ale za sebe v klidu označím tento film za zbytečný, i když základní konflikt se samostatným WC pro služku je tím "opravdovým traumatem". Alespoň mne pobavila "statečnost" bílých mužů při prchání před problémy, ale zobrazení všech černošských služek jako moudrých, chápavých a laskavých stvoření se mi, v kontextu se stádem bílých namyšlených krav, jevilo poněkud schématické. Navíc jsem nezaznamenal jediný opravdu zábavný okamžik, ale dvě a půl hodiny jsou asi málo na to, aby se pro něj našlo nějaké vhodné místečko. (01.01.2012)