Musíme si pohovoriť o Kevinovi

Konečně pořádné depresivní dramatická podívaná se skvělou Tildou Swinton v hlavní roli. Za tuhle roli musí být aspoň nominovaná na Oscara. Většině tady nesedí malý démon Kevin. Souhlasím jen v tom, že už od mala se choval přehnaně agresivně. Spíše bych bral, kdyby se agresivita projevovala až v pozdějším věku dítěte. Palec nahoru za vsunuté scény z minulosti. Člověk měl aspoň důvod neustále přemýšlet, co se stalo a následné vyvrcholení vás pravděpodobně dostane do kolen. Parádní kousek. (26.12.2011)

Paní Dilda je ošklivá žena, kterou potkalo životní štěstí a může místo rozkošné princezny se zlatými lokýnkami vychovávat psychopatického zmrda Kevina. Chlapec je chytrý jako opička, s každým svědomitě vychcává, terorizuje vyjevenou maminku a strká morčátka do drtiče. Už je bohužel na babybox příliš velký a v Klokánku ho nechtějí, protože by určitě tlusté vychovatelce Růže sahal na koule. Každý normální rodič by takového fakana umlátil lopatou a zahrabal na zahradě pod pět stop kompostu, ale na to paní Dilda nemá srdce, přece jen je to její krev. A tak musíte dvě hodiny sledovat životní úděl ženy, která celý život upřímně lituje, že tehdy zvolala: Stříkej do mě, ty samče! Protože má paměť jako slon, střihá v rámci filmové avantgardy jednu vleklou retrospektivu za druhou a jediným vodítkem, kdy se to které desetiminutové zírání do blba odehrává, je kolikrát pouze počet letokruhů pod Dildinýma očima. Nejvíce na to jako vždy vyzrála moje žena, která celý film prospala, pět minut před koncem otevřela oči a znechuceně se zeptala: Co to zas bylo za nudnej blábol? Evidentně ta hloupá nepochopila, že hra barev, koláž chaoticky poskládaných scén a alegorie měly jako celek tvořit těžko uchopitelnou impresionistickou sračku! (05.06.2012)

Nevěděl jsem do čeho jdu a po shlédnutí vlastně ani nevím, co jsem viděl. Příběh, který prolíná asi tři časové linie a je neskutečně přeházený. První půlhodina vám v podstatě nic neřekne a já se pořád ptal "Tak kde je sakra ten Kevin, o kterým si musíme promluvit" - toho jsem se tedy nakonec dočkal. Musím říct, že tohle dítko bylo fakt slušný kvítko. Z atmosféry místy slušně mrazilo. T.Swintonová a E.Miller podali skvělý herecký výkon, ale já jsem prostě z toho filmu šíleně zmatenej a vlastně ani pořádně nevím, co se mi na něm líbilo - proto tak slabé hodnocení. (08.05.2013)

Takováhle deprese na vás dost možná dýchla naposledy u Requiemu za sen. Z filmu vyzařuje bezbrannost, lítost, ale zároveň neuvěřitelná síla. Po odkoukání si nejeden divák bude lámat hlavu, jak někdo dokáže vést takový boj jedince proti davu, ale neunavit se k smrti. Snímek ovšem zrežírovala žena a hlavní postavou je nešťastná matka, a tak je možné, že pánské publikum se nevcítí do vyčítavých pohledů Tildy Swinton jako jejich křehká (a po zhlédnutí ještě křehčí) polovička. (30.05.2012)

Pročpak to nemohlo jíti chronologicky? Myslím si, že prolínání 15 časových rovin nezpůsobilo ve snímku nic jiného nežli chaos. Snímek je v podstatě takovým manuálem pro současné rodiče, kterak by neměli vychovávat své děti. Jinak se také může stát, že jim z milovaného synáčka vyroste temná verze Legolase. Tilda vypadá, jako by ji na naši malebné Zemičce zanechala nějaká emzácká expedice. Je extrémně divná a není tedy příliš velkým překvapením, že její dělohu opustí podobně vyšinutý jedinec. Poté divák prakticky jen sleduje, kterak se v průběhu let měnil jejich vzájemný vztah. Celkový dojem trošku zachraňuje několik country songů, které pro nás byly vybrány a celkem příjemně nepříjemné finále. Celkové dojmy nejsou z mé strany valné. Více než hvězdu nedám. (21.08.2016)