Silueta, ne-li stín

Muž kráčí městem před zbořením. Avšak vzpomínky a představy, tvorba ve své oproštěné podobě začnou záhy udávat tempo a unášejí život ve své nedokončenosti, nesou ho mezi zrozením a smrtí, vztahy mezi lidmi, mužem a ženou, jednotlivcem a davem, nostalgií z dětství i války… Umělec samotář v neustálém ohledávání nejistého prostoru a hledání smyslu prázdnoty nás provádí subtilním filmem plným poezie: hra se světlem a stíny, evokace vnitřních obrazů a vtažení diváka do procesu tvorby. Ve snímku jsou použity záznamy z Gaovy opery Srpnový sníh. (oficiálny text distribútora)