Réžia:
Aki KaurismäkiScenár:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHrajú:
André Wilms, Jean-Pierre Darroussin, Kati Outinen, Blondin Miguel, Elina Salo, Evelyne Didi, Quoc Dung Nguyen, Pierre Étaix, Jean-Pierre Léaud, Laïka (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Marcel Marx dávno rezignoval na svoje umelecké ambície, živí sa ako čistič topánok a žije spokojný život s milovanou ženou, pričom veľa času trávi vo svojom obľúbenom bare. Jedného dňa stretne trinásťročného afrického ilegálneho imigranta a rozhodne sa, že mu pomôže a zachráni ho pred políciou a následnou deportáciou. (STV)
Videá (2)
Recenzie (192)
Moja druhá osobná skúsenosť s Kaurismäkim, tentokrát o niečo pozitívnejšia. Nemožno odoprieť, že jeho filmy majú svoju vlastnú tvár - strnulo pôsobiace postavy s "poker face-om" vnútorne emocionálne bohaté, navonok pôsobiace chladne a prázdno. K tomu absurdné sekvencie a brutálne čierny humor ukotvený v sociálnom kontexte. Tentokrát "Little Bob" zabodoval úplne najviac a v Kaurismäkovej strnulosti sa objavilo pár zábleskov, ktoré sú zapamätateľné, vtipné a celkom svieže, čo oceňujem. ()
Na prvé videnie to bol zásah, kedy som dokonca zvažoval plné hodnotenie. Teraz po rokoch - keď som si dal repete a napozeral režisérove rané veci - ma to ťahá skôr k nižšiemu hodnoteniu. Pamätáte si na poeta Marcela Marxa z Bohémskeho života (1992)? Kaurismäki sa k tejto postave na „dôchodku“ vracia: dnes je z neho síce stále povaľač, ale tento raz i pouličný čistič topánok. Vedomá si je i samotná postava, keď vraví: „Prežil som bohémsky život v Paríži.“ Je to typický Aki, aj keď akosi málo úderný. Máme tu outsiderov, humanistický prístup, (francúzsky) prístav, krčmičky, retro štylizáciu interiérov (ak by sa neobjavili eurové bankovky, ste v tom, že sa dej odohráva na prelome 80s/90s), live vystúpenie starej kapely, psíka aj absurdné dialógy (a práve tu mi chýbali viac vypointované výmeny s preňho typickým lakonickým humorom). *3,5 ()
Rozkošný, vymazlený a od týlu až po kaďák pozitivní snímek. S panem Akim jsme si ještě nepotykali, ale na to sere pes. V Le Havre se snoubí severský nehumor a emoční chlad s francouzskou hřejivou ťuťatostí a nezpochybnitelným umem dojímat. Imigrační tématika lehce zavání o čtyři roky starším McCarthyho Visitorem, ale opravdu jen lehce. Chérecké fýkony jsou suché a odtažité jako štětka začátečnice oplývající čímsi jako zbytek důstojnosti. To vše rozehráno v bezčasovém prostředí, které se ve výsledku řadí do současnosti pouze díky častému použití moderních mobilů. Bylo to hezké, příliš pozitivní, ale hezké. ()
Ta doba, co přišla, už není pro Kaurismakiho. Točí filmy, kterejm lidi nerozumí a on už nerozumí lidem. Přesto je jeho film vizuálním zážitkem, se skvělým soundtrackem a esencí všeho, co v minulosti natočil. Pro mne jako pro jeho fanouška nepředstavuje problém jeho film vstřebat a užít si ho. Jiní možná budou mít problém. Ale co je mi po nich. 80% ()
Film na mě zapůsobil velmi laskavě až něžně, zvláštní staromilský styl a atmosféru režisér udržel od začátku až do konce, což je obdivuhodné. Stará a chudá čtvrť francouzského přístavního města s originálními svéráznými obyvateli měla úžasný kolorit a příběh tam jenom přirozeně plynul. Chytrý a jemný humor, občas dojemné situace a tolerantní a přátelské vztahy mezi lidmi, o kterých by se nám mohlo jenom zdát, snad někde existují. Konec filmu byl pro mě hodně překvapivý a symbolický. Zkrátka je to velmi příjemné vydařené dílko. ()
Reklama