Brakýři

Neuspěchaná až naivně starosvětská televizní inscenace 1)  nepřekročí limity své doby a svých tvůrců. Nabízí příjemnou atmosféru, studiové prostředí a je vidět, že si autoři s dílem vyhráli. Přesto však je cítit jakási falešná nota a inscenační křeč._____ 2)  Možná to souvisí s hereckými výkony. Ty nabízejí rozsáhlou škálu od vynikajících (53letý Petr Haničinec - šéf Brakýřů) přes nijaké (většina ostatních) až po vyloženě špatné (21letý Lukáš Vaculík - syn hostinského) či takové podivné (31letý necharismatický Vladimír Kratina - nováček Jack nebo 36letý Miloš Skalka - novinový zpravodaj)._____ 3)  Celá umolousaně pomalá inscenace nakonec nepřináší žádné překvapení. Jackova totožnost je divákovi zřejmá brzy po příjezdu a napětí je v díle pomálu. Doylův styl, kdy k odhalení dojde v posledních minutách, je cítit. Ovšem na rozdíl od nečitelných Holmesových šarád to zde bylo velice prosté a zřejmé dlouho předtím._____ 4)  I hudební podkres zpívajícího Zdeňka Rytíře a Tučňáků působí poněkud nepatřičně._____ 5)  Zajímavě působí až 2. pointa ve stylu italské mafie, která podtrhla ideové vyznění díla._____ 6)  Vlastně je to dobrý fór. Tvůrcům se podařilo z běžného příběhu Sherlocka Holmese a doktora Watsona Údolí strachu (The Valley of Fear) vydaného v roce 1915 zcela vyšachovat Sherlocka Holmese i doktora Watsona (!) a klasickou Doylovu detektivku předělat na sociální román o organizovaném zločinu v Americe. Socialistická televizní dramaturgie nepochybně s radostí sáhla po podobném tématu, tím spíš, když zednářská lóže (taky pěkní lumpové, že, soudruzi) se profilovala jako banda zločinců už v knižní předloze. Celé věci přidala na pikantnosti ku-klux-klanová prezentace, takže věci neznalý divák si pospojoval všechno dohromady do žádoucího obrazu._____  7)  V zájmu objektivity je třeba dodat, že povídka Údolí strachu má dvě části - v první klasicky vyšetřuje Holmes zločin někde v Sussexu, aby pak v jakémsi prequelu (2. část, odehrávající se v Americe) autor vysvětlil, jak to celé vzniklo._____ 8)  Noc je temná / temnější pro cizince na cestách / bratr bratru podá světlo / bratr sám je pro bratra světlem / Mraky jsou těžké / ale rozplynou se navždy. (27.07.2022)

"Brakýře" jsem na CSFD marně hledal několik let a ani mé úsilí o jejich nahození nikam nevedlo, protože jsem nebyl schopen najít bližší údaje o této výborné televizní inscenaci. Po delší době jsem je zkusil vyhledat a ejhle - dobrá věc se podařila :-) . Kleopatřin komentář mi mluví z duše, za sebe bych ještě z hereckých představitelů kromě vynikajícího Kratiny vyzdvihl "rodinné" trio Shafferových - Zdeňka Řehoře, Janu Švandovou a Lukáše Vaculíka, který v roli Ettiina bratra opravdu exceluje. Nezapomenutelná je i titulní píseň s textem a v podání Zdeňka Rytíře, kterou s jinými slovy pod názvem "Hallo, Mr. Dejavu" později nazpíval i Michal Tučný. (16.10.2010)

Tématicky silná televizní hra o počátcích organizovaného zločinu ve Spojených státech amerických. Podobným způsobem vznikl např. Ku-klux-klan a řada dalších organizací. Slušně obsazené, takový Jiří Bartoška v roli majitele pohřebního ústavu, který přibližně polovinu svých klientů posílá na onen svět sám, představuje skutečně mrazivou postavu, kdežto Petr Haničinec náleží k zakladatelské elitě organizace, která si neuvědomuje, že společnost se vyvíjí a organizovaný zločin se těm změnám musí přizpůsobovat. Celkový dojem: 75 %. Mrazivý závěr napovídá, že boj s chobotnicí nikdy neskončí. (29.03.2010)

Bratr sám je bratru světlem. Dvoudílná televizní adaptace jednoho z nejlepších románů A. C. Doyla se pod režijním vedením Jiřího Adamce stává opravdovou filmařskou lahůdkou pro fajnšmekry. Jen stěží existuje v českém prostředí zdařilejší silueta Divokého západu. Nechybí tomu nic – banda bezskrupulózních vrahů a vyděračů, sympatický gangster s temnou minulostí, plavovlasý anděl, pro kterého stojí za to žít, i strach zalezlý až do morku kostí. Mnozí z herců nebyli snad nikdy lepší – to platí nejen o Vladimíru Kratinovi, který je ideálním představitelem tvrdých a nesmlouvavých mužů pevných zásad, ale také o Petru Haničincovi, Jiřím Bartoškovi, Lukáši Vaculíkovi i Janě Švandové. Špičkové dílo. Škoda, že tak opomíjené. (16.11.2017)

Vzhledem k tomu, že za posledních třicet let film v televizi neběžel, což si tak nějak nedovedu vysvětlit, chápu zdejší vstřícné hodnocení. Dokážu si představit, že u spousty hodnotitelů film vyvolává nostalgické vzpomínky na dobu, kdy v televizi slušné dílo, které nestálo jen na hereckém obsazení, ale i na slušném scénáři, běželo jen párkrát do roka. Filmu nelze upřít minimalistické obsazení i scénografii, které zafungovaly, ale i přesto by dílku slušela jednodílná stominutová stopáž. I přes noirové vyznění a konec filmu a především skvělý herecký výkon Zdeňka Řehoře, nemůžu hodnotit jako TOP. (19.03.2019)