Serge Gainsbourg

Velmi silný debut francouzského režiséra Joanna Sfara, který se výrazně zařadil do proudu francouzského hravého manýrismu odchylujícího se od klasických představ o fungování filmu. Sfarova představa (manýra) se asi nejvíce blíží představám jeho krajana Jeana-Pierre Jeuneta (i když srovnání s ním je trochu nepřesné). Nezaměnitelný, originální a osobitý filmový svět plující na vlně imaginace a hry nejen s jednotlivými postavami, ale především s divákem, který pro pozitivní přijetí snímku musí přistoupit na hru diktovanou režisérem - zhmotnělé alter ego hlavního hrdiny coby jedna z postav, navíc karikované do úžasně stylizované postavy ,,Ksichtu", jenž pronásleduje Gainsbourga téměř celý život, hodně subjektivně podávaná představa, jaké že běsy nosil legendární zpěvák v útrobách své hlavy, jakož i silně pseudobiogafické vyznění snímku, který pracuje s Gainsbourgem pouze jako s ikonou, s předmětem umění, s postavou svého filmu. Joann Sfar ale neudržel narozdíl třeba od dříve zmiňovaného Jean-Pierrea Jeuneta vysoce nasazenou laťku po celý film a umně budovaná koncepce mu několikrát zakolísala, přesto je Serge Gainsbourg svým způsobem víc než jen zaznamenání hodný jev, už jen pro tu nádhernou hudbu a sugestivní hudební čísla. Tvůrcům se navíc povedl skutečně mimořádně zdařilý casting, nelze nevyzdvihnout herecký koncert Erica Elmosnino, Serge Gainsbourg jako by ožíval ve své reinkarnaci pro 21. století, takový, jakého bychom ho dnes patrně chtěli mít. Celebritu, superstar... Silný film (a Serge Gainsbourg coby chodící reklama na cigarety :-)). (21.06.2010)

Úchylárna o postavě, která má ve francouzské historii nějakou úlohu, mě je ale ukradené jestli to táhnul s Biggit Bardot nebo že je autorem na svou dobu až obscénní “Je t'aime“.Bohém, hudebník, písničkář, malíř, proutník, rebel a magor s dětstvím během okupace a k tomu svým vymyšleným psycho-alter-egem, pronásledujícím ho celým životem. Nuda, zbytečnost. Jediné dobré je akorát právě to úchylné alter ego, což je ale na celý film tak nestoudně málo, že i ta půlhvězdička navíc je přes míru. ~~~ 1,5* (16.07.2011)

Parádní debut Sfara. Přinést tolik originálních nápadů, nabourat klasické filmové vyprávění a vytvořit do jisté míry druhou linku autorského filmu, to vše v životopisném dramatu, to chce už trochu vyspělost. K postavě Serge Gainsbourga tyhle manýry navíc skvěle sedly a ze suchého životopisného snímku (za poslední dobu si vzpomenu třeba na Amelii a Coco Channel) tak vzniklo živé a vtahující dílo. Navíc postava rebela Gainsbourga je Elmosninem zahraná velice dobře. To vše propojené s zajímavým výběrem etap života a silným sountrackem tvoří spokojené čtyři hvězdy. What are you fucking kidding me? I'm not a jukebox! (06.08.2010)

Netradiční, atmosférický, zakouřený, skvělou hudbou a nádhernými ženami podbarvený biografický film, který mě zahrál na tu správnou strunu. Již animace k úvodním titulkům dává tušit, že zde nepůjde jen o další z tradičních biografií. Úžasný "ksicht", zpěvákovo alter ego pomáhá nahlédnout do složité duše Sergeho a at už je to fikce, či má pravdivý základ, tahle linie to povyšuje nad obyčejné životopisné snímky. No a popravdě řečeno, který z velikánů dějin, nebyl tak trochu více či méně "blázen"? Sečteno a podtrženo, tenhle film má svou duši, pěvecká čísla jsou skvostná a ač nekuřák, měl jsem opravdu velkou chuť jednu si zapálit. (08.06.2014)

Nejzajímavější byla úvodní část z Gainsbourgova dětství. Vidět malého kluka rozmlouvat s modelkami po barech a tak podobně mělo jisté kouzlo. Film ale začíná nudit, když se pak přenášíme do Sergeovy dospělosti, kde je zobrazen jen jako nevyléčitelný sukničkář, co se vyspí s každou (vlastně ani nechápu, proč s ním všechny chtěly něco mít). Sice občas zazní pár taktů z nějaké Gainsbourgovy písně, ale pokud mělo v tom jeho "heroismu" jít ještě o něco víc než alkohol, ženy a zpěv, tak to divák nemá šanci z filmu vyčíst. Škoda. (03.10.2010)