Román pre mužov

Líbilo se mi to, hlavně postavy Cyrila a Anety byly perfektní, vyloženě jsem se nenudila, ale přesto tomu něco chybělo a proto jen dvě hvězdy, ačkoli je film ničím neurážející průměr. Naopak zjišťuju, že čím dál hůř snáším mnou kdysi oblíbeného Budaře a jeho dějová linka tu byla vyloženě rušivá a připitomělá. Román pro ženy byl lepší, zábavnější i povedenější, ale ani tento film není tak zlý, jak tu mnozí hlásají. (14.04.2011)

V pár scénách úsměvné, ale jinak naprosto nedotažený snímek o ničem, který není na konec ani pro muže, ani pro ženy. Postavy jsou celkem zajímavě načrtnuté, ale jejich potenciál je naprosto nevyužitý. Příběh to nemá pro jistotu žádný a věčně sprostej Donutil se mi zprotivil už po půl hodině filmu. Ještě, že to má celkem solidní kameru a místy vtipnou dvojici Budař-Čapka, která zvládla vymáčknout krapet humoru i ze svejch debilně napsanejch postav. Druhý Bobule se ale v Bařinově případě nekonají. (15.03.2011)

Nesmyslná kolekce přetažených záběrů, výtahové hudby a laciné šmíry pro ty, kteří se za břicho popadají, když Donutil řekne "čurák" a boulí se jim kalhoty při představě, že by "Tánička mohla ukázat kozičku". Vieweghova knižní verze měla aspoň jistý dráždivý nadhled autora nad čtenářem-subjektem, Bařinův film padá na všechny čtyři a špulí zadeček v těch nejlacinějších kraječkách. Sprostá a ubohá ufuněnost, která klidně může soupeřit i s Případem nevěrné Krávy – ta aspoň bavila svou soft-pornografičností, Román pro muže se mezi všudypřítomnou košilatostí televizních estrád zmůže jen na ušmudlaný striptýzek. (15.09.2010)

Román pro muže je odpudivý film. Nevím přesně, do jaké míry obviňovat Tomáše Bařinu, protože Michal Viewegh podle své knižní předlohy sám psal scénář, každopádně režie je mizerná, nenápaditá a dává slovu rutina zcela nový rozměr. Scénář zase nese neklamné příznaky nemoci zvané scenáristická impotence. Tohle veledílo je další ukázkou nesmírně zajímavého, ale bohužel vůbec ne raritního jevu komediálního filmu, který vůbec není vtipný. Značného množství zamýšlené komiky je zde dosahováno sprostou mluvou, a je mi jedno, jestli je v knize sprostých slov více. Stavět "vtipy" na sprostých slovech je hrozně ubohé a celkově by si "komické situace" z filmu zasloužily pořádný rozbor. Ten by sice pravděpodobně odhalil něco nehezkého o Vieweghově povaze, ale vlastně by to bylo nehorázné plýtvání časem. Co příběh? Postavy se po zbytečném úvodu potácí odnikud nikam, nedochází k žádnému vývoji ani v jejich charakterech, ani v ději. Ze zajímavých typů (zkorumpovaný soudce, umírající člověk) se spisovatel/scenárista ani nepokusil vykřesat nějaké zajímavé situace. A je příznačné, že film nijak nekončí... Reportérka Aneta chvíli pracuje na odhalení špinavostí ve vládě, ale pak na tento motiv Viewegh asi zapomněl. O linii s Janem Budařem a Filipem Čapkou se ani nebudu vyjadřovat. Snad jen postava Miroslava Vladyky dojde k jakémusi konci. ____ První polovina, přesně 50. minut, se odehrává na cestě na hory, přičemž je to tak zdlouhavé, nudné, a prošpikované trapnými "dialogy jako ze života", že jsem v jednu chvíli uvěřil, že tam snad nikdy nedojedou a celý film se bude odehrávat na cestě. Nicméně tam nakonec dorazí a druhá půlka se odehrává v tatranském hotelu. Tam se naplno rozjede oslava "luxusu", kterou prezentuje bohatá hlavní postava v podání Miroslava Donutila. Ten hraje svou odpornou postavičku tak přesvědčivým způsobem, že si bude divák po pár minutách přát, aby mu na hlavě přistálo 16 tunové závaží. Slyšet ho pak citovat Oscara Wildea ("Mám velmi jednoduchý vkus. Spokojím se vždy s tím nejlepším.") je skutečně na pěst, která ale samozřejmě směřuje na Viewegha. Donutilova postava bude působit na obecenstvo asi dost schizofrenním dojmem, jelikož je bohatá, což jí prostě cílové publikum bude závidět, zároveň je to odporný charakter. Jak se s tímhle asi divák vyrovná? Román pro muže je filmem, který potvrzuje českou malost, jakkoliv tento termín nemám rád. Jak jinak si vysvětlit plivnutí do jídla? Nadšení pro pětihvězdičkový hotel? Obyčejné krámské (abych citoval Siegfrieda Kracauera) se dojmou, zasmějí se, popláčou si a budou závidět, jen aby se nakonec ujistily, že za peníze si člověk štěstí nekoupí, a po promítání se rády vrátily do svých mizerných životů. Hnus. Jo a film je prolezlý product placementem, ale to je dnes tak běžná věc, že nemá cenu se nad tím pozastavovat. (15.09.2010)

Marně hledám slova k tomuto "dílu". Když už jsem se po prvních minutách zaradoval, že další Vieweghovo fiasko se nekoná, přistála mi do obličeje skutečná facka v podobě naprosté zhovadilosti. Donutil zahrál svou roli určitě bravurně, stejně jako ostatní herci. Tomu opravdu věřím. Co ale měl tenhle hnůj znamenat a jaká je hlavní myšlenka, to jsem netušil a netuším doteď. Naprosto zbytečných 95 minut v mém životě. Viewegh si u mne tímhle vykopal hrob a já už na něj budu jen plivat. 15% (16.10.2011)