Zkouška

Variace na KOSTKU posunutá od hororu k thrilleru. Další charakterově pestrá skupina s všehoschopnými alfa samci i mimoni vržená do uzavřeného prostoru, která si místo s rovnicemi hraje hlavně se světly (až je to trochu legrační) a celý film si pak hraje s psychologií skupiny i jednotlivce. Není to špatné, ale kdovíjak strhující taky ne. (19.03.2014)

Sledovat na malém prostoru a v omezeném čase (v tomto případě závěrečný konkurs s podivně nastavenými pravidly) psychologii chování a konání postav je téma, které mě vždy naláká. 8 inteligentních, ambiciozních a stejně motivovaných žen a mužů se utkává o jediné lukrativní místo. U některých z nich je ve hře i silná osobní zainteresovanost získat právě toto konkrétní místo, která vede až k absurdnímu chování. Ale už jednou prozrazená pointa dělá z tohoto snímku film na jedno zhlédnutí. Nikoliv však ztrátu času. (07.07.2010)

Minimalistický thriller se skupinkou osmi různorodých postav, které se snaží přijít na otázku, na kterou by mohli odpovědět a získat tak vysběbou práci. Film se sice tváří, že jde do do hloubky, ale charaktery postav jsou vesměs jednoduché a celkem snadno se dá předvídat jejich chování. Vše se tak po čase scvrkne na hádání, kdo to asi vyhraje potažmo na to, jaký to mělo všechno smysl. Ale hlavolam to zase nebyl špatný, herci celkem ušli a závěrečné rozuzlení s otázkou a odpovědí bylo celkem originální a pro mě překvapil, takže na konci vládla lehce nadprůměrná spokojenost. 65% (07.01.2015)

5.7.2010 ~ 80 minut, 8 kandidátů, 1 odpověď a žádné otázky, co je to? Zkouška. Pro mě i tak trochu trpělivosti. ~ Osm účastníků výběrového řízení ve velké a mocné společnosti je uvrhnuto pospolu do sterilní uzavřené místnosti. Je jim vysvětleno co lze a co nelze a jsou ponecháni osmdesáti minutám řešení jedné jediné otázky. Ta leží před nimi. Vše vypadá jednoduše, tak o čem ten film vlastně je? ~ Nečekaně, je ohledání otázky, nikoliv pouze odpovědi. Před každým z účastníků leží papír s pořadovým číslem kandidáta. Na papíru ale není napsáno nic .Aby tak někdo byl schopen odpovědět na otázku, musí se nejdříve nalézt ta otázka. Během filmu se tak nedostaneme nikam jinam z místnosti a pouze sledujeme chování lidí. Jejich reakce na druhé, pokusy o spolupráci či osobní zisk, to, čím doopravdy jsou. Výběrové řízení tak vypadá spíše jako hra. ~ Bohužel výše popsané je také negativem filmu. Pokud film nechce aspirovat na nejnudnější výtvor historie, je jasné, že se něco dít musí a děj gradovat a to jakkoliv. A také je jasné, že když zavřete do místnosti 8 lidí, budou nějak reagovat a utopistická pomoc jeden druhému to zrovna nebude. Film má tak poměrně málo překvapivých momentů a je dlouhý. Na to, že se vše odehrává pouze v jedné místnosti a vše stojí a padá na nápadu a dialozích, je to vskutku dost dlouhé. A protože je předem jasné, že výsledek bude až na konci filmu, tak jsem se už někdy v polovině přistihl, že mě ani moc nezajímá samotné pátrání po otázce a stavy a životní osudy oněch kandidátů, jako to, kdy už bude konec a co o jde. Aneb nedokázalo to udržet moji pozornost natolik, aby mě "pozadí" příběhu nějak nepřestalo zajímat. Jde dozajista o zajímavý a levný nápad, co se rozpočtu týče, ale přirovnal bych to tak trochu ke kostce bez morbidních smrtí. Uzavřený počet lidí v uzavřené místnosti, pachtící se za jediným cílem. (24.03.2013)

Tak tu máme subžánr jednomístnostních/prostorových thrillerů, které mají modulovat modely změn psychiky malé skupinky lidí vystavené nějaké mezní situaci. Potud v pořádku. Celovečerní debut Stuarta Hazeldinea však spíše moduluje takové chování, které se odchyluje od toho, čemu můžeme říkat reálné. Takovýhle typ filmu má smysl pouze v případě, když si divák může říci - ano, takhle nějak by se to mohlo stát...a jak bych se na místě hrdinů asi choval já? Stuart Hazeldine je možná nadaný režisér, ale napříště by se měl zbavit nutkání adaptovat své scénáře. Po (při troše shovívavosti) slibném a originálním začátku se totiž jeho scénář zvrhne do naprostého konstruktu, přičemž věrohodný je snad jen fakt, že herci mluví anglicky. :-) Režisér a samozvaný scénárista se přitom ale zjevně inspiroval v legendárním Stanfordském vězeňském experimentu, na který však narouboval tolik svého, že se pak v jednom snímku potká postmoderní Albert Schweizer s postavami z Lost, navíc to celé vypadá spíše jako Hranice nemožného. Jestliže chcete fungující drama daného subžánru, pak bych doporučoval strhující Telefonní budku, anebo thriller Pohřbený. Možná je to tím, že tam je v uzavřeném prostoru hrdina zcela sám. Anebo tím, že jejich scénáře nenapsal Stuart Hazeldine... (26.02.2011)