Volám sa Oliver Tate

Mám rada takýchto týpkov vo filme .. a tento mal navyše ešte aj trochu zvláštnu priateľku s výbornými hláškami a zaujímavých rodičov. Zábavná vec, ktorá ale riešila celkom vážne problémy: hroziaci rozchod rodičov a samozrejme prvý vážny vzťah. Vizuál, ktorý ja môžem, hudba výborná a Craigovi tieto role dokonale sedia. (08.06.2017)

Nutno smeknout před Richardem Ayoadem, jelikož natočil velice originální(samozřejmě ne příběhově, spíše "obalově") celovečerní debut. Na druhou stranu jsem po zhlédnutí cítil spíše rozporuplné pocity, než bezbřehé nadšení. Je ale fakt, že ona originalita a dokonalá retro atmosféra filmu převládá a tak to hodnocením spíše někde mezi 3 a 4 hvězdami. Možná ani nejsem dostatečně stavěný na tenhle druh humoru, jelikož při scénách v nichž se kinosál rozezvučel smíchem, jsem se spíše pouze letmo pousmál. Určitě ale tahle neotřelá lovestory spojená s dospíváním stojí za návštěvu kina. Knížní předlohu jsem nečetl a až dodneška o ní ani neslyšel. PS: Ve Walesu jsem před lety byl a rozhodně to tam takhle ošklivě nevypadalo. (08.06.2011)

Je to jako kdybyste horizontálně přeřízli nějaký film a tohle vám z něj zbylo. Něco chybí - jedna, dvě tři další dějové linie + víc toho britského humoru... tohle prostě nestačí... (***** kdybych to brala jako součást něčeho většího nebo režisérský debut nebo rychle zrealizovaný nápad, dárek, pokus...HEJ tak proc nee??????) (09.06.2011)

Co jako????? Někdo se tu smál? Někdo se tu bavil? Tak já tedy ne - jestli toto patří mezi nejlepší komediální filmy roku 2010, v těch horších snad už musí hrát jen Ben Stiller, Jackie Chan, Adam Sandler, Owen Wilson , Richard Gere a Eddie Murphy dohromady! Za nejlepší považuji závěrečný záběr, jenž byl pro mě vysvobozením z ujetého filmu (jel úplně špatným směrem), neokoukaných tváří (víme proč), příšerných kostýmů (někdo chodí oblečený jako Oliverova matka?) a stupidních myšlenkových pochodů. Mám z toho depku. (30.12.2011)

Film, který urputně nechce být další tuctovou romantickou komedií. Jenže netuší, jak na to. Zkoušení různých možností „odlišení“ jej proměňuje v sérii scén, které fungují nanejvýš samy o sobě, ale někdy ani to ne. Pročež je Oliver Tate občas milý, občas vtipný, ale převážně divný. Ne však dost divný, aby byl alespoň svou divností konzistentní, když už se tedy rozpadá vypravěčsky (nekoncepčním kombinováním prvků literárních a filmově-sebereflexivních). Příliš je z toho cítit snaha natočit něco jako Harold a Maude nebo Rushmore, přitom být svůj, být cool, udělat to tak nějak hezky, tak nějak pro všechny a hlavně dát divákům jasně najevo, co by měli ve kterém okamžiku cítit. Příště by úplně jednoduše stačilo více zapracovat na postavách, místo nichž Ayoade pracuje s figurkami ztělesňujícími určitý životní postoj. 55% (08.06.2011)