Hostiteľ

Další pohádka z pera Stephenie Meyer. Je zajímavé, že podle jejich románů se ještě nepodařilo ani zručným režisérům natočit alespoň průměrný film, Andrew Niccol je schopný režisér, ale Hostitel dobrý film není. Občas se film snaží prohodit nějakou tu myšlenku, která by asi měla vést k zamyšlení, ale celé je to zabalené v tak banalním kabátu. Chování postav nedává smysl, bylo by velmi těžké spočítat, kolikrát jsem měla chuť se někam propadnout, když už jsem opravdu nedokázala vydržet, co postavy dokázaly dostat z úst. Muži by se filmu měli vyhnout obloukem, na nějaké akční sci-fi rovnou zapomeňte, tady se většina filmu odehrává v jedné jeskyni, kde jsou v jednom těle uvězněny dvě dívky, a každá miluje jiného kluka, takže budete muset sledovat, jak jedna dívka chce políbit toho, ale ta druhá to nechce, chce totiž líbat toho druhého a o tom jsou samozřejmě i jejich společné dialogy. Snažila jsem se alespoň pochopit to některé ženské publikum, najít tam něco v té romantice, ale nic, ten trojúhelník (čtyřúhelník) je strašně trapný, nenašla jsem tam nic uvěřitelného, vztah dvou lidí nemá začátek a nemá žádný vývoj, prostě je to děsně prázdné, jako vše, co jsem od Stephenie Meyer viděla. Ne, už se nikdy nenechám ukecat, abych šla do kina na cokoliv, co napsala tato žena. (07.04.2013)

Naozaj neviem už ako sa mám k tomuto vyjadriť.Aj ja som k tomuto filmu pristupovala s odstupom kvôli nezvládnutým častiam twilightu, a ktoré som hodnotila tak vysoko lebo by som klamala, že sa mi knihy páčili (s časom už ani nie, ale neviem, či je to preto lebo ich všetci odsudzujú, alebo preto že som staršia). Hostiteľ sa dobre pozerá. Je to príjemný príbeh plný lásky k ľudstvu. Niektoré hodnotenia sa mi zdajú nízke iba preto lebo je to podľa knihy od Stephanie Mayer. Keď tomuto filmu dáte odpad!, čo už dáte telenovele? -250%??? Pre mňa to bolo príjemné, malo to pekný soundtrack, dobré herecké obsadenie a celkom fajn nápad. 65% (12.03.2014)

Nápad s dvěma ženami v jednom těle by se jistě dal využít k srdceryvnému (bez ironie) vyprávění o tom, jak těžké je pro dospívající dívku být sama sebou, nelpět na povrchu a věřit svým pocitům. Nestalo se. Co se stalo, je kýčovitá, trapně doslovná vykrádačka novohollywoodského dramatu Wanda a zároveň výstižný produkt společnosti spektáklu, v němž musí být pro potěchu oka vizualizovaná i duše. Hrdinka Hostitele (neměla by to být spíše Hostitelka?) po většinu podivuhodně nedramatického filmu putuje svým vnitřním světem, přičemž s orientací jí vzhledem k emocionální labilitě musí pomáhat „racionální“ mužské postavy. Nevadilo by, jak málo se toho ve filmu za dvě hodiny přihodí („ženská“ neakčnost by naopak mohla sloužit za důkaz ideologické podvratnosti), kdyby jeho myšlenkové podloží nebylo tak blboučké. Úzkosti postmoderní společnosti (strach z přistěhovalců, potřeba návratu k jednoduchosti westernových mýtů, emocionální odtažitost přetechnologizovaného světa, útěk od globálního k lokálnímu) jsou nejenže prezentovány v midcultovém balení bez jakékoli znepokojivosti (když se objeví krev, je to malý svátek), ale navíc nám tvůrci hnedle nabízejí pohádkově banální řešení, která jen podporují falešnou iluzi, že vlastně není důvod k obavám a postačí, když se všichni budeme milovat a množit. Na každý z nemnoha kladů (pár působivých záběrů, náznak vizuálního konceptu, doktor s vizáží Obamy) připadá minimálně pětinásobné množství důvodů, proč se tomuhle urážlivě zploštělému příběhu o citové rozpolcenosti mladistvých raději vyhnout (robotické herectví nejen mimozemšťanů, ale i pozemšťanů, žádná gradace, žádné napětí, několik konců a hlavně neodbytný pocit, že se někdo snaží udělat z komára sakra velkého velblouda). Apendix: Fanynky a fanoušci Twilightu nechť můj komentář a hodnocení klidně ignorují. 30% (25.03.2013)

Zpočátku jsem si myslela, že to bude nějaký únik mezi schizofrenické pacienty psychiatrické léčebny na nějakém ostrově a trochu jsem váhala, zda pokračovat ve sledování. Nakonec ani tak moc nelituji. Docela příjemné, romantické scifíčko s velepříjemnou hudbou, navozující stav vyslání mysli někam do éteru mezi hvězdy. Netypický příběh díky už zmíněnému hudebnímu doprovodu způsobil mé odevzdání se, relaxaci a soucítění s mimozemskou duší. (03.06.2018)

Rozhodně to není sci-fi. Úvod ještě šlape, absence děje ale film umrtví po dvaceti minutách a po zbytek si pár postav nudně povídá mezi sebou v podzemním úkrytu v poušti. Dialogy banální až komicky naivní, napětí či akce téměř nulová (pouze jedna 20 vteřin trvající akční scéna). Technologické aspekty nefungují, protože nejsou v průběhu nijak vysvětlovány. Navíc se tvůrcům nepodařilo vykřesat ze scén napětí, osudovost nebo silnější emoce. Kvůli tomu je výsledek takovým hlupoučkým, povrchním, obsahově prázdným a nevěrohodným vyprávěním, které okolo vás propluje bez šance pozitivně zapůsobit. (25.03.2013)