Utrpení mladého Boháčka

Utrpení mladého Boháčka není ukázkovým příkladem československé novovlnné kinematografie, ale své ovlivnění nezapře. Utrpení mladého Boháčka je komedií. Vynikne obraz, herectví a prostá věcnost zápletky. Důvěrně známá pro zpohodlněné chráněnce matek i dnes. Seznamovací trampoty v realitě socialistické společnosti a zajíkavé stydlivosti bez možnosti soukromí českého venkova. Z pohledu psychoanalýzy jde o laskominu, z pohledu filmařského jde o svěží a hravou zábavu. Herci přirozeným šarmem zvýrazňují jemná protivenství a hra o city dostává několik náhodných proměnných a protichůdných stavů pokušení a očekávání. Hlavní postavou lehce satirické romance je traktorista Tonda Boháček (vynikající Pavel Landovský), dospělý muž se spokojeným životem starého mládence. Strach a nesmělost vlivem náhody a okolností dostávají čerstvá křídla. Odvaha se dostaví společně s chvěním podbřišku za teplé noci při svitu neukojeného chtíče luny. Chvilku se létá ve hvězdách a lákavé chuti neznámého dobrodružství. Až do doby, než se realita sama důrazně připomene. Hlavní ženskou postavou je Květa Lesecká (velmi zajímavá Regina Rázlová), městská slečna v lehké krizi neupřímnosti partnerského vztahu. Nabízené možnosti jsou hrou a rozptýlením, dodávají kuráž k očistě a nepočítá žádné případné ztráty. Důležitou postavou je matka Boháčková (dobrá Stella Zázvorková), neodbytný osnovatel zápletky a budoucího štěstí vlastního syna. Její důrazné naléhání otevírá rozmanitou porci citů, rafinovaně vydírá a balancuje kolem svátosti obyčejů. Vytrvale a neohroženě. Poslední výraznou postavou je zootechnička Janička Pazderková (velmi dobrá Jorga Kotrbová), postižená podobným studem v oblasti namlouvacích rituálů. Škádlivost okolí upřímnosti nepřidá, obavy nezaplaší a setrvání v osamělosti je stále nesnesitelnější. Z dalších rolí: Květin rozpolcený přítel Petr Stárek (dobrý Jaroslav Satoranský), vesnický hostinský Láďa (Josef Hlinomaz), neochotná pokladní na děčínském nádraží (příjemná Jiřina Bílá), vstřícná vesnická servírka (zajímavá Consuela Morávková), Janina veselá kamarádka Jiřinka (Blažena Kramešová), či trojlístek sebevědomých mladíků (příjemní Tomáš Sedláček, Jan Kanyza a Radan Rusev). Utrpení mladého Boháčka nemělo jiné ambice, než pobavit a obveselit. Prostý a známý základ se v hravosti a bez vulgarit otáčí ze všech stran a uličnicky se podrobuje pokušením a nástrahám. Změnilo se téměř vše, a přesto je vše stále stejné a neměnné. (05.09.2017)

Scénář: Eduard Verner .. Jednoho Boháčka znám. Co vy? ___ Až se počet zhlédnutých repríz vyrovná počtu utlumujících brček při první projekci, bude to bezkonkurenční kultovní nářez. I tak je Pavel Landovský mistr herectví z placu a některé pasáže scénáře jsou jistě někde v jeskyních vytesány od pradávna, protože platí stále. ___ Ženský nesnáším, zvláště ty, co mi hledá máma, víš? :-)) (12.03.2009)

Onen nemotorný chasník je předkládán jako více-méně normální typ („jeden z nás“), zároveň ho však od začátku nemohu vnímat jinak než jako devianta (nedůtklivá rádobyvzdorná oběť mateřské péče s extrémním nezájmem o ženy). Tato rozpornost zpočátku hatí věrohodnost jeho komediálního potrefování (zvláště chybí-li jakákoli kvalita, která by mu mohla propůjčit právo na deviantnost). U Landovského je však možné cokoli, tudíž to žeru. Všechno se schová za mámu, hlavně se taky musí všechno schovat před mámou. Ostatně tento deviant je charakter a svým způsobem gentleman, jinak by totiž po přiznání ženě, že nesnáší ženský, neodpověděl na její otázku proč „co je vám do toho“. Později se ukáže, že je to právě ono bytí společensky deviantním outsiderem, které tohoto mladého traktoristu disponuje k proniknutí k čemusi pravému v náhodném skorovztahu se světa znalou, inteligentní, zklamávanou leč vždy nad věcí jsoucí slečnou ze svobodomyslných kruhů. A naopak, totéž s ním nalézá ona. Cosi, co u svých, u „normálních“ nemají šanci nalézt. Ne proto, že by to nemohlo být, ale proto, že neexistuje cesta. Na jedné straně hypertrofované etiketální ohledy v kravíně (ecce, homo socialisticus rusticus), na druhé povrchně přízemní zájmy u rafinovaněji fundovaných frikulínů (ecce, homo liber). Tedy ne, že by toho „čehosi pravého“ ti dva spolu dosáhli – propast mezi nimi je přece jen nepřeklenutelná -, ale bylo jim dáno to alespoň zahlédnout. Paradoxně díky grotesknosti jejich seznámení, přičemž „běžně“ by se tito dva spolu seznámit vůbec nemohli. Nevěsta z kravína však rovněž „začne chtít“. Obě slečny jsou krásné a sympatické, což činí celou zápletku stravitelnou, o to však zapeklitější. Vytváří se neřešitelná rovnice: máma chce nevěstu, nevěsta ženicha, ženich svoji falešnou sestřenici. Řešení je na ní a tak slečna disponující moudrostí světa vrací vše do náležitých kolejí. Náležité koleje však nevedou k happyendu, pouze se sbíhají a rozbíhají v nekonečnu. Zbývá trapnost a smutek, náležité je rozpoznáno coby nenáležité. Končí sranda, začíná utrpení mladého Boháčka. Držme jim všem palce. /// Dnes už by takový příběh nebyl možný, tehdy to ještě šlo. Co se to stalo, že během čtyřiceti let přestaly platit osobnostně-konstitutivní společenské podmínky platné po staletí? Ne, že by byly „správné“. Ale byly nějaké. Budiž mi z této posice dovolena trocha nostalgie: V některých nejzdařilejších scénách pojednávaná komedie odhaluje (zřejmě nezáměrně) dojemný fakt, že společenským ideálem onoho pokročilého hominis socialistici je buržoazní standard (o nějž se klopotně snaží), zatímco mladí pohrobci buržoazie (včetně těch, kteří jsou tak pouze označováni socialistickou propagandou) tímto standardem ostentativně pohrdají. (13.08.2011)

"Utrpení mladého Boháčka" mohla být zcela tuctová rádobykomedie utahující si z malosti a stavící na trapných situacích. To, že takovým filmem nakonec není je dílem schopných herců, kterým dal režisér zcela volnou ruku. Stela Zázvorková i Pavel Landovský svými postavami doslova žijí a ani výkony obou děvčat, Reginy Rázlové i Jorgy Kotrbové nejsou vůbec špatné. Film se díky tomu do jisté míry a poněkud překvapivě posouvá do polohy poměrně zajímavé charakterové sondy, přičemž zvláště ve střední části filmu to mezi Landovským a Rázlovou pozoruhodně jiskří. Škoda, že se toto napětí nepodařilo udržet po celý film. na druhou stanu veliký dík režisérovi za to, že z toho nevznikla jedna z řady nudných komedií, kterých je jinak v české kinematografii skutečně požehnaně... 7/10 (10.12.2008)

Maminka má ze svého Tondy velkou radost. V jejich bytě, který ženské oko dosud nespatřilo, se najednou objevily dvě sympatické děvy a to by bylo, aby Tonda neskončil v chomoutu. Internetová známost Janinka, vybavená nezbytnou znalostí dojení, by byla skromě ochotná s občas vybuchujícím sympaťákem strávit společný život, ale ten se právě zakoukal do světácké stopařky Květy žijící v exotické Praze. Mamince je zcela jedno, která slečna učiní Tondu manželem - důležité je, aby obě neutekly pryč. (21.06.2009)