Obsahy(1)
Do štědrovečerní Prahy 60. let přivádí diváky malý chlapec Pavlík. Ztratil se svému otci a jelikož domů nijak nespěchá, potká mnoho zajímavých lidí i několik pohádkových postav. Text Ludvíka Aškenazyho upravil pro jeviště režisér Jan Borna, který pomocí dobových písniček, nápaditých masek a dekorací vytvořil revue tak trochu v semaforském stylu. Nezapomenutelný Pavel Tesař v hlavní úloze, konverzační i vizuální humor a živě hrané hity 60. let jsou jedny z důvodů, proč se hra stala evergreenem Divadla v Dlouhé. Představení a jeho aktéři posbírali několik ocenění a nominací. (Bohemák)
(viac)Recenzie (13)
Už nevím přesně, v kterém roce jsem v Dlouhé tento nádherný vánoční příběh viděl, ale dobře si pamatuji, že od té doby mě ještě před Vánoci nic nepohladilo tolik po duši jako tenkrát. Tam tu vánoční atmosféru nikdo nevytvářel, tam prostě byla. U obrazu, vychází-li skutečně z duše malíře, říká se, že je "čistou malbou", a já jsem měl přesně takový pocit z této vánoční povídky. Vivat! Ještě hodně dlouho! ()
Nezbývá si než přát, aby Pavel Tesař stárnul pomalu a zvládl ještě pár let vyprávět vánočně laděný příběh z pohledu pětiletého Pavlíka Tesaře. V televizi jsem viděl jen jednou, ale v divadle hned třikrát (v zahajovací sezoně r. 2000, při 200. repríze r. 2006 a v r. 2007). V jedné recenzi poznamenali, že Pavel Tesař zpívá Neckářovy songy líp než Neckář. A s tím souhlasím:-) Strávit příjemný podvečer v Divadle v Dlouhé mohu jen doporučit. V nominacích na Cenu Alfréda Radoka za rok 2000 obsadila inscenace druhé místo, Pavel Tesař byl druhý v kategorii nejlepší mužský herecký výkon roku, druhé místo získal i Marek Zákostelecký za scénu, za kostýmy byla nominována Zuzana Krejzková, za scénickou hudbu Jan Vondráček a Milan Potoček. Režisér Jan Borna byl jedním z pětice nominovaných na světovou Cenu čestných prezidentů ASSITEJ (Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež) a za svůj přínos divadlu pro děti a mládež získal výroční cenu českého střediska ASSITEJ. ()
V divadle možná dobrá zábava. Ale v televizi je to těžce nekoukatelné - proto jsem to ani nedokoukal. Písničky napasované jen tak pro efekt (a možná i pro prodloužení děje) a pro navození vánoční atmosféry, nudný děj a stísněné podmínky divadla. Snad jediný pozitivní fakt na tomto dílku je výkon hlavního herce. Nechápu, jak někdo na tohle může chodit opakovaně.... A také cílové publikum - děti to zřejmě nejsou (přestože v divadle během natáčení v publiku sedí). ()
Jde o zpracování téhož Aškenázyho textu, který Milan Vošmik zfilmoval do filmu Hry a sny v roce 1958. Divadlu v Dlouhé chybí jakákoliv hravost typická pro původní Aškenázyův text, písničky 60. let (kam časově posunuli předlohu) hrají zcela nehravě, nepoeticky. Více pro sebe než pro diváky, a to pomíjím, že Aškenázy psal pro děti, divadelní zpracování je tak maximálně určeno pro generační druhy divadelníků. ()
Představení pro poněkud specifickou diváckou skupinu v záznamu, který ve stísněných prostorech divadla zápasí s pohledy kamer i samotnou divadelní i televizní režijní "koncepcí". Jako pelíškovští pohrobci tak představení táhnou nestárnoucí písničky, které se počátkem 90.let zdály být navždy zapadlé v propadlišti totality. ()
Galéria (6)
Fotka © Česká televize
Reklama