Réžia:
Juan José CampanellaKamera:
Félix MontiHrajú:
Ricardo Darín, Soledad Villamil, Guillermo Francella, Carla Quevedo, Pablo Rago, Javier Godino, José Luis Gioia, Fernando PardoObsahy(2)
Oscarové argentinské drama režiséra Juana Josého Campanelly, vypráví příběh právníka na
odpočinku, který píše román a doufá, že uzavře případ jedné nevyřešené vraždy a vyrovná se s
neopětovanou lásku ke své bývalé nadřízené.
Benjamín Chaparro odchází na odpočinek z celoživotní práce u kriminálního soudu. Aby vyplnil
volný čas, rozhodne se napsat román na motivy případu, který kdysi řešil a sehrál v něm důležitou
úlohu. Motivem je vražda, která se stala v roce 1973 v Buenos Aires a pátrání po jejím pachateli.
Když však Benjamín otevře dveře do minulosti, už je nedokáže zavřít. Turbulence v Argentině oněch
časů totiž zasáhly do osudů jeho postav s veškerou silou násilí a smrti. A ačkoli si Chaparro myslí,
že jeho příběh je pouze o minulosti, pátrání v ní staví do jiného světla i jeho současný život a donutí
jej postavit se čelem k dilematu jeho dlouholeté neopětované lásky. Benjamín musí přehodnotit
své pocity, činy i učiněná rozhodnutí. A nalezení pravdy bude vítězství nejen literární, pomůže také
uvolnit cestu ke spokojenému zbytku života.
(oficiálny text distribútora)
Videá (2)
Recenzie (168)
Na Oscarové hodnocení jsem předem nebral zřetel a tak jsem si tenhle zajímavý propletenec žánrů docela užil. Příběhu moc vytknout nemůžu, ale občas mě překvapila velmi různorodá kvalita jednotlivých scén. Přesto je snímek zajímavý, ale trošku nevyvážený a možná i díky tomu, že režisér chtěl do toho filmu nacpat tolik. Něco mezi 3-4* hvězdičkami a po delším zvážování se přikláním k vyššímu hodnocení a doporučuji zvídavým divákům. [ PŘÍBĚH: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Žánrově vybroušená krimi s od začátku do konce přesným plánem a rozvrženou kompozicí zvratů, vývoje postav atd. (vzájemná gradace a posouvání vyšetřovací linie s osobními záležitostmi či tragédiemi), pevnou režií s pár silně atmosférickými okamžiky (fotbalové hřiště, výtah), upomínající na Fincherova Zodiaca, skvělými herci a velice silným pocitem, který ve vás po skončení filmu ještě chvíli přetrvá. Na klenoty žánru nedosáhla jen o kousek a byla by tak chyba tuhle argentinskou lahůdku minout jen proto, že jste letos Oscara přáli někomu jinému. ()
Velmi precizně dávkované vyprávění, které během dvou hodin prodělá několik žánrových kotrmelců, aby dospělo k předem odhadnutelnému, a odhadovanému závěru, který však přesto zasáhne. Velmi se mi líbila formální dokonalost, propracované postavy i inteligentní scénář, který pozvolna dávkoval veškeré zvraty a změny úhlu pohledu na vyprávění v tomto pomalu plynoucím dramatu. ()
K tomuto filmu jsem zpočátku byla, i přes jeho relativně vysoká hodnocení, skeptická. Ale argentinský snímek nevidíte každý den, že, tudíž jsem se nakonec odhodlala podívat. Více méně nelituji. Je to spíše klasicky vystavěný krimi/thriller, který oplývá pár zajímavými nápady, bavila mě však ta romantická linka, jež tomu z mého pohledu dodávala trochu něco více. Líbil se mi hlavní herec Ricardo Darín. Ač jsem se místy nudila, něco mi naopak skoro vyrazilo dech. Když to vezmu kolem a kolem, moje obavy naplněny nebyly. ()
Jsem kdesi na půl cesty mezi zaujetím a okouzlením. Campanella dokázal do svého snímku vtisknout onu nezaměnitelnou emocionalitu "hispánské" kultury, která je zmítána někde mezi hlubokým prožitkem a exaltovaným kýčem. Občas mě z filmu vyrušovaly momenty, kdy až příliš prosvítá make-up – ten skutečný, i narativní. Každopádně El Secreto De Sus Ojos má vždy připravenou odpověď, moment, který vrací vyprávění do sedla. Laděním ho lze přirovant k Almodóvarovu něžnému období kolem Mluv s ní – je to zjitřené, kolíbavě lyrické a nadreálně krásné, jakoby se prolínala telenovela, thriller a psychologické drama. Herecké výkony jsou pevným svorníkem, roviny vyprávění jsou velmi čitelně a přehledně uspořádané a výsledkem je tak snadno přístupný a přitom tématy překypující film... Jen mám pocit, že skutečné dokonalosti pořád brání ona okázalá vrstva šminek i velmi konzervativní formy vyprávění, ze které si Almodóvar sarkasticky utahuje v Rozervaných objetích. ()
Reklama