Obsahy(1)
Snímek Most do Monticella vznikl roku 1996 během Pilzova pobytu v USA, kde trávil čas na návštěvě u rakouského malíře a emigranta Josefa Schützenhöfera. Během několikadenního pobytu provedl Schützenhöfer Pilze po chátrajícím okolí Monticella, někdejšího sídla prezidenta Thomase Jeffersona, kde půdu už léta nikdo neobhospodařuje a někdejší tradiční řemesla postupně podléhají v nerovném konkurenčním boji s nadnárodními společnostmi. Snímek tematizuje palčivé problémy severoamerického životního stylu, mezi jinými neúctu k vlastnímu kraji a jeho historii či nedbalé zacházení s přírodou a rázem krajiny.
Michael Pilz si vyvinul během své mnohaleté filmové tvorby vlastní dokumentární styl, který leží někde na hranici cestopisného snímku a domácího videa. Ani snímek Most do Monticella není klasickým portrétem umělce. Pilz pracuje s osobitou formou filmového deníkového záznamu, s prvky road-movie a dalších žánrů.
Prostor, který Pilz poskytuje svému protagonistovi, ocenil například německý recenzent filmu Thomas Rothschild. Zatímco v televizi, jak poukázal, mají protagonisté omezený čas, aby v krátkosti stručně sdělili své stanovisko, Pilzův portrét poskytuje dostatek času pro skutečné vyjádření. Protagonista snímku pro něj nepředstavuje pouze objekt, ze kterého je třeba vytěžit maximum zajímavého a atraktivního materiálu. Film naopak protagonistu staví do pozice rovnocenného partnera ke konverzaci, aniž by tím jakkoliv potlačoval perspektivu svého tvůrce.
Ze strany diváků byla Pilzovi často vytýkána stylová stránka filmu, která navenek působí neuspořádaně, chaoticky až amatérsky. Režisér však odmítá tuto kritiku jako neoprávněnou - s tvrzením, že „uspořádaně" mohou působit jen předem připravené nebo inscenované situace. Materiál, se kterým pracuje ve svých dokumentárních snímcích, sám znamená určitou formu rizika, která však dodává jeho filmům na autentičnosti.
Tereza Frodlová
[LFŠ Uherské Hradiště 2009]
(oficiálny text distribútora)