Jedna kočka za druhou

Znám i jako divadelní hru Dům na nebesích. Přenést divadelní hru na filmové plátno bývá často pěkný oříšek. Co funguje na divadle, už nemusí nutně fungovat na plátně nebo v televizi. Dávám tři hvězdy za výborné herecké obsazení, kterému kraluje Jiřina Bohdalová společně s Petrem Nárožným. Klára byla dobrosrdečná ženská, která by se rozdola, ale malinko to přeháněla. (09.09.2020)

Úspěšná divadelní hra Jiřího Hubače Dům na nebesích naplňovala během neuvěřitelných rekordních sedmi let hlediště pražského Divadla na Vinohradech a tak se myšlenka na její filmovou verzi vlastně sama nabízela. Nejsem schopen posoudit, nakolik se celovečerní adaptace odchýlila od původní jevištní úpravy, neboť jsem bohužel zatím neměl příležitost k oboustranné konfrontaci, nicméně se domnívám, že film nabízí bez ohledu na aktualizace totožný dějový příběh, který zůstává dominující hodnotou celého díla. Pokud mě paměť neklame, scénář napsal ve spolupráci s režisérem Františkem Filipem, který stále patřil k největším oporám televizní dramaturgie počátku devadesátých let, Jiří Hubač čili veškeré argumenty, týkající se nedokonalosti scénáře považuji za bezpředmětné. Hra - i film - vypovídají spíše dramatický než komediální životní příběh udřené a léty zavedenou praxí devalvované, skutečně lidové obsluhovačky nejen nádražní jídelny, ale i trochu sobecké paní domácí, která nachází smysl svého života v nekonečném obskakování druhých a teprve v závěru zjišťuje, že ne všichni z jejího okolí si tuto péči zasluhují. Jak už tu bylo mnohokrát přede mnou řečeno, vpravdě herecký koncert zde divákům připravila nedostižná Jiřina Bohdalová, která mohla postavu Kláry pojmout jen jako dodatkový bonus k předcházejícím sedmi létům na jevišti, ale naopak do ní vložila nové a svým způsobem originální pojetí a výsledkem je exaltovaný portrét jedné nešťastné ženské. V rámci tohoto hvězdného vystoupení bychom ovšem neměli přehlížet ani další interprety, zejména vynikajícího Petra Nárožného, Josefa Somra a dlouholetou oporu vinohradské činohry Jiřinu Jiráskovou, která s grácií degradované aristokratky ztělesnila sarkastickou majitelku rozpadající se vily. Opakovat neopakovatelné se zdá být pošetilé, ale někdy i pošetilost mívá své opodstatnění a má-li za spojence takové osobnosti jakými jsou Hubač, Filip a Bohdalová, pak nezbývá, než složit zbraně a s úžasem i obdivem sledovat, jak tvoří opravdoví mistři. (26.07.2010)

Horší, než divadelní inscenace. Nemohu si pomoci, abych nesrovnal film s divadelní inscenací. Herecký standard Jiřiny Bohdalové je nezpochybnitelný. Bohužel však další protagonisté, jinak vynikající herci, mi po zážitku z divadla připadají slabí a nevýrazní. Rovněž slavný režisér příběh rozkouskoval a filmová úprava, mám dojem, věci nepřidala. Ubyla atmosféra a napětí. (31.05.2017)

Nikdy jsem na tento snímek nekoukal v kontextu doby, ve které vznikl a vždycky se mi líbil. Pokud divadelní představení (neviděl jsem) působilo jako komedie, tak filmová adaptace značně nabrala na vážnosti, což je vcelku obvyklý jev (Bůh masakru aj.). Nicméně nemám filmu zobrazujícím konflikt generací a maloměšťáctví ve své nejnižší formě prakticky co vytknout. Herci jsou velmi dobří, vtipné momenty se málokdy minou účinkem a příběh příjemně plyne a baví. 3-4* zaokrouhlené nahoru. (23.06.2015)

V dnešní době je už moc přebohdalkováno, že už mě to pomale leze krkem. Tohle je ovšem pro Jiřinu Bohdalovou mega mega sólo a celej film s přehledem utáhne jen ona sama. Výborná je i Simona Postlerová v roli afektované Eriky. Film byl distribuován do kin a pamatuju si, že v 93. na něj vyšla recenze v Cinemě a tam to pěkně zplivali. Já jsem po delší době snímek shlédnul znovu a musím říct, že vůbec není špatný, právě naopak! Divadelní představení Jiřího Hubače "Dům na nebesích" jsem sice neviděl, ale tohle rozhodně žádný průser není. Koneckonců František Filip byl vždy zdatný filmový i televizní režisér a svoje kvality potvrzuje i zde. Tohle je vyloženě příběh ze života a vypravuje o všem, co život obnáší. Radost, starost, hořkost i smutek. Krásné motto, které zazní téměř v závěru je k zamyšlení... "Čím víc se známe, tím míň toho o sobě víme"....Jiří Hubač - znalec lidských srdcí. (10.05.2021)