Zakázaný člověk

Rozhodně musím pochválit zvolenou dvojici Švehlíka a Taclíka, kteří jako životní oponenti stojí proti sobě v kolbišti šermu, politiky i života. Ovšem celý děj se nějak příliš točí na okraji jejich vztahu a jen málokdy přejde někam, kde by se trochu pokusil ukázat kdo osoba K. Havlíčka vlastně byla, tady ho vidíme jako silného a tvrdohlavého pisálka, který často obětuje štěstí svoje a rodiny pro blaho novin a národa, ale národ a noviny ve filmu prakticky nejsou, je to jen abstraktní pojem se kterým operují nejen čeští vlastenci ale i úřady C. K tajné policii. Škoda, jinak celkově povedené, ale nic nového to světu nepřineslo, možná jen že měl krásnou ženu "Gabriela Marcinková". (15.02.2019)

Příběh sleduje paralelně dva osudy: novináře Karla Havlíčka a udavače z povolání Wagnera. Snaží se ukázat důležité okamžiky jejich životů, ale výsledek je trochu nepřehledný a nedůvěryhodný. Wagner je celkově vykreslený mnohem lépe, u Karla Havlíčka se snímek zaměřil spíš na jeho osobní život - o jeho provokující novinářské a spisovatelské práci se divák dozvídá jen velmi málo, není z čeho vyvodit, že „ … je v osmadvaceti letech na vrcholu slávy i politického vlivu. Vlastní největší české noviny, je široce známý, všemi obdivovaný …“. Navíc jeho portrét není zrovna nejlichotivější. Spíš nežli jako všeobecně uznávaný zapálený vlastenec je vylíčený jako poněkud domýšlivý a sebestředný, nepříliš sympatický hrdina - což se sice navzájem nevylučuje, ale myslím, že to druhé by nemělo převážit nad tím prvním ... :-) (21.09.2009)

"Zle, matičko, zle; Švarcenberci zde." Kdyby Havlíčkovi nebránil v rozhledu šosáckej pohled obrozence poloviny 19. století, nikdy by takovej blábol nenapsal; konkrétně rod Schwarzenbergů znamenal pro Čechy už od 17. století obrovské plus. Jinak ale byl Havlíček mimořádnou personou české politiky a žurnalistiky 19. století, což film moc pěkně ilustruje. Vůbec nevadí to zkratkovité podání, na které tu nadává každý druhý; děj naopak pěkně odsýpá, což jindy bývá velký problém biografických filmů. Je samozřejmě směšné, že všichni chodí oblékání v kostýmech, které jako kdyby teprve včera opustily krejčovské salony; a je veliká škoda, že Havlíčkovu manželku ztvárnila nevýrazná Marcinková, zatímco o moc lepší herečky, Vagnerová a především Anička Fixová, dostaly jen štěky. Zbytek ansámblu ale hraje na výbornou: u Švehlíka či Dlouhého to nepřekvapí, u Taclíka možná ano - a přitom právě on je na celém filmu nejživější a nejzajímavější, hned vedle Rousova (homosexuálního?) policejního ředitele Sachera-Masocha také nejrozpolcenější. Vlastně jsem mu celou dobu fandil, i když od začátku bylo jasné, jak to může skončit: byrokratická mašinerie bachovského porevolučního Rakouska totiž pomalu a nenápadně mlela nejen Havlíčka. (01.10.2012)

Tady už Kleinovi docházel dech. Celý ten koncept postrádá větší porci odvahy. Nač takové vyfabulované vyprávěnky, když mohl vzniknout velmi slušný životopis? Byl snad život K. H. Borovského málo atraktivní? Vzhledem k časové propasti od posledního Havlíčkova filmu z roku 1931 toho leželo na Kleinových bedrech skutečně mnoho. Zpětně lze snad kladně hodnotit obsazení těch, kteří jsou nám dnes bližší. I v malých rolích tu dostávali šanci tací jako Hofmann, Vagnerová, Plesl nebo Maryška. Taclík a jeho Wagner nezvyzněl moc dobře, Švehlík v titulní roli by naopak snesl i ambicióznější produkci, aniž by musel mnoho měnit. Ale skutečným hercem byl v této malé televizní hře jen Vladimír Dlouhý, bohužel. Není nutné vyčítat slabou výpravu, nijaké masky, když ten hlavní problém leží ve strachu z tématu, který by snad ČT ráda promítala školám. Takže hlavně opatrně. (01.02.2021)

Byl jsem mile překvapen. Obsazení Davida Švehlíka do hlavní role se ukázalo býti velice šťastným. Jednak je Karlu Havlíčkovi opravdu nápadně podobný, a taky zde podal jede z nejzajímavějších výkonů své dosavadní kariéry. Jinak není moc co vytknout, snad kromě toho, že jsem celou dobu moc nevěděl, jak má působit (polo)záporák v podání jako vždy skvělého Marka Taclíka. (22.09.2009)