Indiana Jones a Nástroj osudu

Není důležité čemu věříš, ale jak moc tomu věříš... Správně akční, bláznivé, občas vtipné i dojemné. NÁSTROJ OSUDU nás zavede na nejúžasnější místa planety a Indy, pronásledován bývalým nacistou Vollerem (výborný Mikkelsen) v nekončící honbě za historickým artefaktem, se sveze vlakem, autem, letadlem, na motorce, na koni a bude se i potápět. Po boku mu je protřelá archeoložka a jeho kmotřenka Helena (Phoebe Waller-Bridge), která dodá filmu správnou dávku lsti i ženské krásy. Prostě klasické dobrodružství, s netradičním (ovšem povedeným) sci-fi finále. Harrison Ford i skladatel John Williams jsou na svůj věk pořád ve formě a režisér James Mangold zvládl přetěžký úkol se ctí. Legendární Indiana Jones může odejít do penze se vztyčenou hlavou a já jsem rád, že jsem si jeho rozlučku mohl užít a vychutnat při premiéře v kině (Premiere Cinemas, Praha - Hostivař). (28.06.2023)

Not great, not terrible. Když se při startu bleskově vracíme do druhé světové a oficír Wehrmachtu svítí do tváře okatě digitálnímu Indymu, který mžourá očkama všude jinde než kam má, je to trochu scary, ale naštěstí se po pár minutách ten vlak (doslova) přece jen pomalu rozjede kupředu a dočkáme se i pár vtípků, solidní akce a nápaditých lokací. Ta urputná snaha tvůrců ctít unikátní retro-dobrodružný koncept celé ságy je okatá na každém kroku, ale ne vždy úplně nutná a vhodná. Klobouk dolů před Fordem, který na osmdesátníka dělá neskutečné kousky. Na druhou stranu chápu, že tenhle film v kinech nejspíše propadne i kdyby se Indy stavěl na hlavu. Protože pro mladou generaci je to příliš nezajímavý, neaktuální, generický příběh vycucaný z prstu a staří pardálové si raději pustí The Last Crusade, která se nemusí snažit vracet se ke kořenům, protože ona je ten kořen. (15.07.2023)

Bohužel. Nový Indy hrozně trpí na to, že má po většinu času prakticky nulovou atmosféru, a prostě to není to tradičně hravé „jonesovské" dobrodružství, které ve všech předchozích případech pod taktovkou Spielberga perfektně fungovalo. Ač se může Ford snažit jak chce (a charisma má stále na rozdávání), Nástroj osudu je tak v jádru velmi plytkým příběhem s repetitivní akcí, zajímavým artefaktem a nudnými vedlejšími postavami (čest panu Shawovi a relativně zajímavému Schmidtovi). Třeba taková Helene je podle očekávání zdaleka nejbídnějším společníkem, díky kterému si člověk ještě rád vzpomene na uječenou Willie z Chrámu zkázy... S kritizovanými triky přitom moc problémů nemám, jenže tohle je nuda, kterou už nikdy nepotřebuji vidět znovu. Vážně, ten film nemá snad jedinou scénu, kterou bych si rád zopakoval doma v klidu u televize... Forda s Williamsem sice za jejich výkony pochválím, ale už dlouho jsem z kina neodcházel takhle prázdný. To si příště radši pustím třikrát po sobě Křišťálovou lebku. (29.06.2023)

To jediné, co tenhle smutný pokus o maskování "natočili jsme to příliš pozdě" zachraňuje je překvapivá finální třetina, která sice nedostane emocionální dozvuk, jaký se nabízel, ale aspoň jde v něčem (pro sérii) o jedinečný moment. Zbytek nemá nic. Akce v ulicích postrádá spielbergovskou hravost a je moc CGI, dobové vtípky nejsou dotáhnuté (kosmonauti jsou fajn nápad, ale Indy kolem nich projede a... to je všechno), záporáci matní a nedostatečně démoničtí a Phoebe Waller-Bridge bohužel ve své roli nenašla balanc, aby byla současně spratek i sympatická. Paradoxně se mi líbil úvod, protože z něho aspoň trochu Indy dýchl (až na to hopsání po střeše vlaku) a samotný závěr nějakou tu emoci vykřesal. Ale vše mezitím mi jen připomínalo, že k téhle sérii se filmaři prostě vrátili příliš pozdě a na rozdíl od čtyřky už tu uvěřitelně nereflektují Fordovo stárnutí. Podobný průšvih (pro odkaz série) jako pátá Smrtonosná past. 50 % (11.10.2023)

Po téměř hororových ohlasech z Cannes to mohlo být mnohem horší. Hlavní problém nového Indyho spočívá v tom, že kdyby nevznikl, nic by se nestalo. Šance na důstojné předání žezla nevyšla už ve čtyřce a tohle je jen další připomínka, že stejně jako Maverick nepatří ani doktor Jones do starého železa. Mnoho zajímavého o jeho minulosti se nedozvíme, stejně tak neproběhne ani žádná redefinice jeho světa a výsledkem je tak „pouze“ bezproblémově důstojné dobrodružství obsahující všechny dobře známé propriety. Mezi ně patří spousta honiček, bizarní náhody, úniky z nemožných situací, cestování kvůli macguffinu a slovní špičkování ve velmi nevhodných momentech. To všechno tu je, stejně jako až smutně neschopný nacíček s tváří Madse Mikkelsena. Chemie mezi Fordem a Phoebe Waller-Bridge funguje o něco lépe než s Shiou LaBeoufem, ale hlavním tahounem je samozřejmě stále charisma Harrisona Forda. Přeceňovaný polo-patlal Mangold nedokázal novému Indymu vtisknout jedinečnou či moderní tvář, sází spíše na nostalgii a osvědčené prvky. Ale pokud patříte mezi ty, co si s (velmi) starým známým rádi užijí další dobrodružnou jízdu, nové dvě a půl hodiny nasazování klobouku a práskání bičem by vám vadit neměly. (28.06.2023)