Kamera:
David PloyharObsahy(1)
Absurdní komedie v duchu učebnice anglické konverzace. Napsal E. Ionesco. Záznam inscenace Divadla v Celetné.
Klasik absurdního divadla Eugene Ionesco napsal prý svou slavnou prvotinu Plešatá zpěvačka tak, že se začal učit anglicky a k dialogům jeho komedie ho inspirovaly konverzační texty z učebnice, plné nejrůznějších "pravých anglických" obratů, zato však zcela bezduchých a bezobsažných. Odtud už pak vedl jen krok k postavám, kterým taková konverzace naprosto stačí k životu. Premiéru měla tato jednoaktovka v Paříži v roce 1950 a trvalo řadu let, než ji evropské divadlo vzalo za svou. Dnes naopak se zase může zdát nepochopitelné, co na ní tehdy tak zaráželo. Úspěšné představení Divadla v Celetné jsme zaznamenali v březnu, těsně před několikaměsíční přestávkou, během níž Plešatá zpěvačka nebude na repertoáru. A tak než se na něho zase znovu vrátí, můžete se s ní potěšit alespoň v našem cyklu Zveme vás do divadla.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (35)
Tento komentář bude sloužit spíše jako takové srovnání než jako hodnocení hry samotné, protože jsem knihu četl a byla fantastická! Za mě 2. nejlepší, jakou jsem kdy četl. Tak tedy ke hře. Na jevišti jde samozřejmě hlavně o to, jak herci své postavy dokážou prodat, a tady se to povedlo na výbornou! Herci byli vtipní a přesvědčiví. Za mě byla nejlepší paní Smithová a nejhorší asi Máry, tam mi ty vtipy moc nesedly. Oproti knize některé vtipy vynikly více a některé méně, např. více vynikl vtip s ,,Všichni jsme nachlazení.". Oceňuji velmi kulisy, které byly sice jednoduché, ale přesto dobře funkční a hezky uspořádané. A nakonec změny, které byly ve hře provedeny. Tak hlavně bylo jich minimum, za což jsem rád a změny samotné byly obohacující a občas dokonce o trochu lepší než v předloze (finále, to mě velice příjemně překvapilo). Za mě doporučuji, je to vtipné, skvěle zahrané a myšlenka zůstává stejná. Vyhodnocení: Oheň začal hořet🔥! ()
"Myši mají obočí, ale obočí nemá myši." Text jednoznačně skvělý, interpretace nikdy nemůže být tak dokonalá. Podle mého tedy. Divadelní hry jsem vždy vnímala spíš jako literární díla a jelikož jsem popudlivý a svárlivý člověk, tak mě hned rozčiluje, když někdo s mými oblíbenými větami něco dělá jinak, než jak je to podle mého gusta. Začátek mi přišel trochu rozpačitý, nicméně později se to rozjelo, takže nakonec snad spokojenost. Ale není to spokojená spokojenost, je to jenom spokojenost. ()
Nezmyselné rozhovory napísané spisovateľom ovplyvneným dadaizmom, sú adaptáciou rovnomenného knižného debutu rumunského Francúza (a či francúzskeho Rumuna) Eugéne Ionesca. Herci určite nemali ľahkú úlohu pri učení sa scenára, a to hlavne kvôli pohotovosti, s akou museli na jednotlivé repliky ostatných reagovať - v tejto súvislosti by som vyzdvihol predovšetkým herecké schopnosti Martina Hofmanna. Čo je zaujímavé - prečítať knihu trvá približne toľko času (ak dokonca nie menej), ako pozretie si tohto predstavenia. V každom prípade - Ionesco by sa tejto adaptácii akiste potešil. ()
Po vzoru Miloše Zemana (včera jsem se koukal na Hyde Park): Podívejte se, pane redaktore. Já chodím do divadla poměrně často a právě divadlo považuji za jednu z nejlepších možností, jak se kulturně vyžít. To ale ještě neznamená, že budu vychvalovat každý divadelní záznam vyvěšený na ČSFD jenom proto, abych dal ostatním nezúčastněným najevo, že jsem něco víc, když chodím i někam jinam než do kina. To raději přiznám, že jsem buď nedostatečně vzdělán v oblasti anglické absurdní satiry anebo nedostatečně otevřen přijmout hodinové klábosení o prdu, abych zapadnul do zdejší rudé řeky a žil dál svým nenápadným životem. (Filmfest Hurghada 2012, 49/67) ()
67 minut absurdních monologů/dialogů, něco by možná chtělo zkrátit (třeba dialog manželů o tom, kde se poprvé potkali... Ovšem když o tom tak přemýšlím, byla to jediná scéna, kde už té absurdity bylo na můj vkus až moc, jinak se ale Ionescovi klaním, napsat přes hodinu blábolů tak, aby to byla výborná hra...) a úžasný Pavel Langer v roli služky. Mohu jen doporučit. ()
Reklama