Prorok

Není to špatnej film, ale nebavilo mě to. Americký filmy o mafinánech - třeba Godfellas - mi přijdou takový svižnější a líp se mi v nich orientuje. Tady vypadají všichni stejně (stejně nesympaticky), je těžký s někým z nich nějak sympatizovat.... Navíc co chvíli si film začne hrát na těžkou psychologii a umělecký dílo. (06.11.2011)

Prolnutí dvou žánrů - mafiánské ságy a vězeňského dramatu - a oněmi žánry specifikovaných světů dělá z Proroka hodně osobitý film. Jacques Audiard je už nekorunovaným králem novodobé francouzské drsné gangsterky, v níž po několikáté variuje svá oblíbená témata (především specifický svět vězení a motiv vězně...) a kterou ozvláštňuje spojením naturalisticky popisného prostředí s poetickými scénami, jež dávají snímku funkčně umělecký rozměr. Symbolická postava zavražděného spoluvězně, která nevyčítá a nepronásleduje, leč naopak apelativním výkladem snů pozitivně ovlivní životní peripetie hlavního hrdiny, morálně relativizuje vyznění celému snímku, neboť přináší svět, v němž nejen že neexistuje svědomí, zábrany, jasné rozlišení dobra a zla, ale už ani mrtví nechodí ve spaní vyčítat vinu původcům svého utrpení. S kým v takovémhle vidění světa vlastně sympatizovat? Prorok je silný film, přesto jsme v něm občas postrádal výjimečný příval katarze, která by mi v diváckém zážitku přinesla punc mimořádnosti. Návštěva kina nebyla tentokráte událostí, na kterou nebudu moci dlouhou chvíli zapomenout...chyběly tomu mimořádné scény či třeba macho knírek a neodolatelné charisma režisérem Jacquesem Audiardem též dříve obsazeného Vincenta Cassela alias přímé konkurence v podobě Richetova Veřejného nepřítele č.1... (21.01.2010)

,,Kdo jsi? Co jsi? Prorok nebo co?“ ,,Já jsem zabil Reyeba!“ ,,Kurva. Ušel jsi kus cesty!“..... Film o tom, jak se z grázla stal dobrý člověk..... dělám si prdel.... . Vězení je něco jinýho než děcák. Přežít 6let bez ochrany by se možná dalo, ale jsou i zajímavější možnosti. Realistické a rozvláčné vyprávění o životě v krimu, pomalu rozjíždějícím se byznysu, postupu, posilování sebevědomí a kariéře. Znáte ty filmy o mafii, kdy se všechno táhne a než se něco stane – trvá to věčnost. Tak je tomu i zde. Přemýšlím, co mě má rozrušit, znepokojit? Dva krvavé okamžiky jako by sem nepatřili. A pak mě to docvaklo: PROROK je zajímavej právě tím ,,uondaným“ tempem. Jak moc ponechám na vás. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (22.03.2010)

Prorok ze začátku připomene jiný francouzský majstrštyk, a to Mezi zdmi. Nesmlouvavá realita vězeňského prostředí je zachycena s neuvěřitelnou autenticitou. Snad i proto nás Audiard protáhne kdejakou vězeňskou rutinou. Až když se zdá, že Prorok bude především ostrou sociální kritikou vězeňské instituce, kde člověk nemá na vybranou, tak tvůrci nerušeně přehodí výhybku a nabídnou to nejlepší ze Scorseseho. Je fascinující, jak prolnutí obou světů působí klidně a harmonicky. Sám jsem si to uvědomil až při závěrečných titulcích. Prorok sedí současně na dvou židlích a v tom tkví jeho síla. Problém však nastává až v samotných antihrdinech, ale to už je u gangsterských filmů koloritem. Ani zde bychom nezavadili o aspoň jednu kladnou postavu, která by mě dokázala vtáhnout do děje. Vesměs jsou to prospěcháři, násilníci, práskači a muklové, tak jak si je dokážeme představit. Svět bez bílé a černé, v kterém však tmavé odstíny převládají (a už vůbec tady nejde o rasu či náboženství). Navíc se nemůžu zbavit pocitu, že film otevřeně straní bílé francouzské většině. Ale to už jsou pramalé vady na kráse. (02.03.2010)

Audiardovy filmy diváka pohlcují nezávisle na jeho vůli a nejinak je tomu i zde - dvě a půl hodiny utekly jako voda. Ovšem pro plnohodnotné ponoření se do příběhu mně chybělo vyznat se v poněkud větším množství postav a jejich motivacích. Vinou filmu to ale není - je pouze třeba se po celou dobu plně soustředit. Napodruhé budu moudřejší. (08.01.2011)