Wall Street: Peniaze nikdy nespia

Stone to v rámci možností zvládnul celkem slušně, ale jelikož tomu v zásadě chybí nějaká zajímavější zápletka a prostředí Wall Street ani samo o sobě neni zrovna nejzábavnější téma o kterým bych chtěl přemýšlet, tak to ve výsledku neni nic co by ohromilo, navíc to je celý krapet průhledný, ale i tak to je dobrej film, Shia je sice takovej cucák a moc se tam nehodí, ale když odhlídnu od toho jak vypadá, tak to zvládá v pohodě a Dougles je už osvědčenej. (01.11.2010)

Společně se Snowdenem určitě nejlepší a hlavně nejosobitější režijní počin Olivera Stonea v tomhle století. Ta Director-power z toho vyloženě odkapává a jenom sledovat vzletné kamerové pohyby mezi mrakodrapy Manhattanu je zkrátka zážitek, nemluvě o hereckých výkonech Douglase, Langelly či Joshe Brolina, kteří svým postavám vdechují ještě více než jen život (a abych nekřivdil, tak LaBeouf také vůbec nic nekazí). Měl jsem ale docela problém s tím, kam příběh celou dobu klikatě směřuje a kam (a hlavně jakým stylem) nakonec vyústí. Je celkem jasné, proč se rozhodlo vzkřísit finanční bestii Gordona Gekka zrovna rok po ekonomickém kolapsu, který položil mnoho firem a otřásl se samotnou měnou - Stone mohl zase vesele nastavit zrcadlo celému finančnímu a burzovnímu systému a skrze nevypočitatelného parchanta vystavit komplexní metaforu velké bubliny, která může kdykoli splasknout, ať už hrajete nefér či ještě více nefér. To je ok, i když ty létající bubliny si mohl tak zkušený režisér odpustit. Do toho ale sledujeme na povrchu dost tuctovou rodinnou linii a reminiscenci příběhu původního filmu v nové době (a s jednou poučenou postavou), přičemž Stone právě mnohem méně zajímavé rodinné motivy nakonec strčí do popředí a ve finále dospějeme k zakončení, v němž jeden chamtivec dostane přes prsty, ale ostatní stále žijí vesele v bublině a divák postává trochu v rozpacích opodál. Ta myšlenka je hezká, ale drolí se to mezi prsty a lehce vítězí dojem překombinovanosti - na rozdíl od jedničky, která si hrála jen na to, co hráli dva vychytralí chlapáci mezi sebou. 70% (04.04.2020)

Nestrhne tolik jako první díl a vůbec mi to i přes zasazení do finanční krize přijde jako celkem zbytečné pokračování, bez kterého bych se obešel. Příběh totiž nepřichází s ničím působivým, není to tak napínavé a dialogy nejsou tak strhující jako v případě jedničky. Navíc mi tam trochu vadila ta linie zbližování otce s dcerou, která mi nezapadala moc do prostředí, kde každej každýho podvádí. Úplně zatracovat ten film ale rozhodně nejde. Rozhodně jde o nejlepší Stoneův film za posledních 10 let, jeho názory zde nevadí tolik jako jinde a kamera je vynikající. Hlavně se může Stone opřít o bezchybné herce od sázky na jistotu Michaela Douglase, po staré matadory v čele s Eli Wallachem a mladou krví Carey Mulligan a hlavně Shiou LaBeoufem, který se zde poprvé objevuje v ryze dospělé roli a je opravdu výborný. A právě díky tomuto obsazení se z toho dal vytěžit mnohem zajímavější výsledek. (03.11.2010)

Když se všichni ohánějí frází "nejlepší Stoneův film od Vítězů a poražených", přispěju i já svou troškou do mlýna. Ano, je to tak. Když nebudu počítat tento snímek, tak Oliver natočil od roku 1999 tři filmy, z nichž dva (Alexander Veliký a World Trade Center) jsou opravdu průměrné a lehko zapomenutelné (W. jsem zatím neviděl). A proto jsem rád, že můžu konstatovat, že Wall Street: Money Never Sleeps se vyrovnal prvnímu dílu a Stone se opět vrátil do prostředí, kterému, jak se zdá, rozumí. Nejlepší na tomto snímku je fakt, že vidíte, že opravdu nevznikl jen tak, ale měl důvod pro vznik (hospodářská krize, která zasáhla prakticky každého). Navíc pro mě bylo potěšením sledovat Michaela Douglase, jak si opět s chutí zahrál Gordona Gekka, jednoho z nejcharismatičtějších bastardů, kterého kdy (zvláště ekonomický) filmový svět mohl vidět. Shia LaBeouf potvrzuje své kvality, stejně jako Carey Mulligan (tipuju, že právě tito dva budou velkou součástí filmové budoucnosti pro dalších 20 - 30 let minimálně) a Josh Brolin s Eli Wallachem a Frakem Langellou zase předvedli, že není malých rolí, jen malých herců (v dobrém slova smyslu). Cameo Charlieho Sheena mě neskutečně potěšilo a pobavilo, stejně jako vtípek s vyzváněním Shiova mobilu (schválně, kolik fanoušků si toho všimlo…) Dalo by se říct, že jsem dostal přesně to, co jsem od tohohle filmu čekal - dravost, novou krev, která ale nesmí zapomínat na to, kdo je tady (prozatím) eso… že Michaeli… 100 %. (06.11.2010)

Samozřejmě to, co na diváky fungovalo při uvedení prvního Wall Street, nemohlo uspět i dnes. A tak se tvůrci potýkají s berličkami a klišé s názvem Romantika. Ta jediná tak trochu příběhu ubližuje (ale při pohledu na Carey Mulligan musím jedno oko přimhouřit, takovou ženušku bych taky bral). Obsazení se ukazuje v celé své kráse a já nemohl najít jediné kolečko, které by se byť jen na okamžik zadrhlo, cameo Charlie Sheena více než potěšilo. Pokračování mě bavilo stejně, jako první díl, a to se nestává často. Určitě k tomu přispěla (krom herectva) výborná kamera a dobře se poslouchající soundtrack. Já byl spokojen. (13.01.2011)