Emily Brontëová: Bouřlivé výšiny

Opravdu zřejmě...zatím nejlepší adaptace asi nejvíce fascinující knihy, kterou jsem v životě, četl. Všichni ti Kingové a jiní autoři thrillerů a hororů dodnes, se před Emily B., můžou jíti v klidu zahrabat. Někdo napíše jedinou knihu za život a převálcuje vše na dalších 160 let a nejspíše i dál. Teď k filmu. Ne, je mi fuk, že je tv. Jediná věc, kterou bych zde vytknul, je (jak tady někdo též zmínil) až moc upravený vzhled Vichrného Návrší. Tento název se mi vždy líbil více, než tento, páč to zní jako nějaká pohádka:)))))) Což tedy tedy tato adaptace a už vůbec ne předloha, není ani omylem. Luciferovo vnuknutí, které zapříčinilo obsazení Toma Hardyho (možná jeho životní role), byť to není ten snědý nalezenec, ale pořád raději, bledý a totálně démonický Heathcliff, než totálně nedémonický a vůbec takový nijaký negr z 2011, který je tam proto, že tam prostě býti musí. Jinak ostatní, včetně perfektního Andrewa Lincolna (na kterého jsem pak narazil ke svému překvapení ve Walking Dead:) jsou v podstatě bez chyby a doplňuje to minimalistická a přesto perfektní hudba, jejíž pouze 33min. (snad se někdy dočkáme delší verze) ost, je samoz. pro viktoriánské labužníky, nutností. Při otvíráku kdy zní skladba The Moors mě při prvotním shlédnutí, okamžitě zamrazilo a při letící kameře, skrze krajinu (fascinující) a dům, jsem věděl, že jsem na správné adrese;-) Prostě, scénář (autor očividně knihu četl), režie, kamera, obsazení, dokonalé. A ještě jedno obrovské plus...konečně pořádná délka, do které se mnohem lépe vejde to, co v ostatních (byť sebelepších) adaptacích z pochopitelných důvodů, býti nemůže a tak se zbytečně krátí a stříhá. Což je téměř vždy devastační u jakékoli předlohy. Další důkaz (jako by jich bylo v dnešní době ještě potřeba) že kinofilmy a tzv. Ačkové věci, jsou velmi přeceňované a až na jednu vyjímku max za rok, už skoro zbytečné. Taková blbinka na závěr...ost mi silně připomíná ost The Stand od Kinga.;-)))) Výborný komentář...akisha. (20.08.2020)

Ja somár som sa nechal zlákať Andrewom Lincolnom, Tomom Hardym a časovým obdobím, v ktorom sa film nachádza. No neviem čo by najlepšie vystihovalo moje pocity po zhliadnutí snímky. Ako by som opísal tento film? Asi nové dielo od Uwe Bolla alebo pokračovanie The Room. Tak nelineárna snímka sa len tak nevidí. Tak smiešne napísané postavy a ešte úbohejšie dialógy. Tak nezaujímavý dej. Mal som pocit počas celého filmu. že sa skôr dívam na amatérske divadelné predstavenie s kuliami, než na točený film. Ani hudba nezachraňuje nezachrániteľné. Snáď vás tento komentár zastihne pred pozretím a dostatočne včas vás zachráni od straty času, ktorú vynaložíte, aby ste tento film zohnali a stiahli aspoň v akej takej kvalite. (26.12.2022)

Bylo to úžasné. A protože mi poslouží jako skvělé odpaliště Lanarkův komentář, hodlám text vést jako reakci na něj (žádná šikana nebo tak): film jako takový se přeci nutně nemusí ztotožňovat se světonázorem diváka. Nehodnotíme střet námi uznávaného ideálu lásky s tím, který předkládá. A proč vlastně automaticky předpokládat, že nám nějaký ideál vůbec podsouvá? Jestli něco prezentuje, tak, dejme tomu, sílu citu mezi několika konkrétními lidmi na konkrétním místě a v konkrétním čase. "Realitu" (nejen) dobově ohýbanou a reprezentovanou postavami na červenou knihovnu krásně rozostřenými - chápej do běžných stereotypních škatulek jen těžce zařaditelnými - bylo pro mě osobně radost sledovat. On mohl být kretén, ona mohla být kráva. Noa? Hodnocení kompatibility postav se mnou, jako člověkem, mělo na požitek pramalý vliv. Jestli jsem ale někdy viděl film, který uvěřitelně přenesl ozvěnu první lásky náctiletých do světa dospělých, a nevznikla tak nefunkční konstrukce vytržená z času a prostoru, tak zde. Btw, Lanarku, zdá se mi, že jsi v přední řadě ke konci trošku pospával. Nová generace totiž rozbijí i tebou předpokládanou "definici lásky" reprezentovanou snímkem, kterou tak zavrhuješ. Dá se tvrdit, že mluví proti ní a když ne přímo proti ní, tak rozhodně reprezentuje další proměnu, kterými je (nejen) tato doba tak protkána. Už jen takové gesto autora očišťuje od předpokladu, že se pokouší předkládat nějaké neměnné ideály. ___ Druhý důvod, proč mě snímek tak uhranul, stojí čistě na mé deformaci ze zkouškového období. Je ujetý, že jsem polovinu hracího času přemýšlel nad úžasně zachyceným clashem morálky osvícenství a romantismu, nad dozvuky hierarchizace tradiční rodiny, nad ustupující nesmlouvavostí křesťanské morálky, nad motivy reventantů, postavením žebráků a cikánů v stereotypy proměňující společnosti poloviny 19. století nebo nad pomalounku dominujícím motivem manželství založeného na lásce. Škola je někdy nemoc! (26.05.2013)

Nikdy mě nepřestane udivovat, jak Briti zacházejí se svou literární klasikou, jak neustále točí nové a nové adaptace knih pro nové a nové generace diváků, jak ty filmy inspirují a ovlivňují čtenáře, i jak se literatura a film navzájem inspirují a popularizují. Těžké hodnocení, tento film má spoustu krásných momentů a míst, příjemnou představitelku Cathy, jen mě místy dost iritoval. Každopádně: přinutil mě sehnat další adaptace Bouřlivých výšin, takže dnes znám i verzi japonskou a mexickou, obě silně zajímavé, a už mi doufám schází jen jeden anglický seriál ze šedesátých let. Nejnovější "Bouřlivé výšiny" mě také přinutily vrátit se trochu do historie, znovu se podívat na stařinký záznam televizní inscenace Studia One s Charltonem Hestonem a po několikáté si pustit moji nejoblíbenější verzi od Wiliema Wylera s Laurencem Olivierem.... a konečně zvednout její hodnocení na plný počet hvězdiček, které si zasloužila už dávno, a se kterým jsem léta váhala jen kvůli tomu, že mi nějak nesedí obsazení Merle Oberonové. (16.04.2010)

Jako že na klasiku opravdu moc nejsem a nevěřil jsem tomu, že by Tom Hardy zvládnul takovou postavu, tak musí uznat, že jsem podcenil jak předlohu, tak i tohoto hereckého borce, protože tom Hardy mě přesvědčil o tom, že zvládne všechno a hlavně díky němu mě dokázala tahle verze klasického příběhu strhnout. (01.07.2017)