Emily Brontëová: Bouřlivé výšiny

Za čtyři poctivé, na pátou mi chybí strašidelnější a pustější Hůrka a rovněž, při některých scénách, kdy Catherine běží do domu, bych zaškrtila její garderobiérku. Co to je, červený kabát a růžové punčochy?! V takové době?! Tyto nedostatky ale přebíjí všechno ostatní, v každém novém zpracování se mi výběr herců líbí čím dál tím víc. V této bych obzvlášť ocenila Andrewa Lincolna, jehož Edgar Linton nebyl takový suchopár a jež byl Heathcliffovi zdatným sekundantem. Tom Hardy JE démonický, při svých příkazech by ani nemusel mluvit, přesto jeho "Speak. --- Speak. --- Speak." zároveň s tím pohledem vydá za celé peklo. Vskutku, kvalita neklesá, jsem zvědavá na nejnovější verzi 2011, na kterou se chystám v nejbližších dnech, snad nebudu zklamaná. (27.05.2012)

Príbeh Emily Brontë je plný smútku, žiaľu a utrpenia. Nedala im vôbec vydýchnúť. Sama vo svojom živote zakúsila málo lásky a šťastia, a možno preto to šťastie nedopriala ani svojim postavám. Spracovanie je naozaj slušné, drží sa predlohy a dve veci ho robia viac ako len TV film ... výborné herecké výkony a hudba. Mne osobne tam chýba viac toho tajomného, strašidelného a viac rozfúkaných vlasov. (04.03.2016)

Tak trochu jiná romantika - zvláštně usoužená, drsná, zoufalá, ale hlavně šílená v pravým slova smyslu. Více méně žádný výtky plus vynikající hudba. Trochu ale musím pohanit maskéry. Z vlastní zkušenosti vím, jak je čas neúprosnej, během posledních zhruba patnácti let je ta tam moje dřívější chlapecká nevýslovná krása, tak proč ta kurva Hardy vypadá po dobu nejmíň dvaceti let pořád stejně? Unfair. (26.05.2013)

Bylo to úžasné. A protože mi poslouží jako skvělé odpaliště Lanarkův komentář, hodlám text vést jako reakci na něj (žádná šikana nebo tak): film jako takový se přeci nutně nemusí ztotožňovat se světonázorem diváka. Nehodnotíme střet námi uznávaného ideálu lásky s tím, který předkládá. A proč vlastně automaticky předpokládat, že nám nějaký ideál vůbec podsouvá? Jestli něco prezentuje, tak, dejme tomu, sílu citu mezi několika konkrétními lidmi na konkrétním místě a v konkrétním čase. "Realitu" (nejen) dobově ohýbanou a reprezentovanou postavami na červenou knihovnu krásně rozostřenými - chápej do běžných stereotypních škatulek jen těžce zařaditelnými - bylo pro mě osobně radost sledovat. On mohl být kretén, ona mohla být kráva. Noa? Hodnocení kompatibility postav se mnou, jako člověkem, mělo na požitek pramalý vliv. Jestli jsem ale někdy viděl film, který uvěřitelně přenesl ozvěnu první lásky náctiletých do světa dospělých, a nevznikla tak nefunkční konstrukce vytržená z času a prostoru, tak zde. Btw, Lanarku, zdá se mi, že jsi v přední řadě ke konci trošku pospával. Nová generace totiž rozbijí i tebou předpokládanou "definici lásky" reprezentovanou snímkem, kterou tak zavrhuješ. Dá se tvrdit, že mluví proti ní a když ne přímo proti ní, tak rozhodně reprezentuje další proměnu, kterými je (nejen) tato doba tak protkána. Už jen takové gesto autora očišťuje od předpokladu, že se pokouší předkládat nějaké neměnné ideály. ___ Druhý důvod, proč mě snímek tak uhranul, stojí čistě na mé deformaci ze zkouškového období. Je ujetý, že jsem polovinu hracího času přemýšlel nad úžasně zachyceným clashem morálky osvícenství a romantismu, nad dozvuky hierarchizace tradiční rodiny, nad ustupující nesmlouvavostí křesťanské morálky, nad motivy reventantů, postavením žebráků a cikánů v stereotypy proměňující společnosti poloviny 19. století nebo nad pomalounku dominujícím motivem manželství založeného na lásce. Škola je někdy nemoc! (26.05.2013)

Velmi povedené, realistické, s výbornou Catherine a Heatcliffem Toma Hardyho, který se vymyká obvyklým démoničtějsím vyobrazením. Jen je to celé na můj vkus až příliš civilní, trochu hozené od syrovější romantičky Emily Brontëové směrem k lakonické pozorovatelce Austenové... Na původním příběhu totiž miluji právě ty ledové závany z blat a nádech duchařiny. Horrorromantiku. Ta mi tu chyběla. (02.05.2014)