Dom snov

Předpokládám, že součástí dodávky každého toho papundeklového >zázraku< je i set čerstvého papírového spodního prádla a tuna lubrikačního gelu pro každou celou tu boží rodinu, přizvukující kvanta šašků nevyjímaje... Jinak je to celé jeden vykalkulovaný na nejnižší pudy zaměřený nevkusný hnus! Docela by mě i zajímaly další >osudy< takto náhlým >štěstím< postižených rodin... °-/ - - - P.S. Jo, vypadá to, že jsem cynigická bezcitná zlá televizní zrůda... - - - Pi.Ss. Make Over, Not Craft! - - - - - (Sledováno se znechucením náhodně nahodile v marná nedělní rána na prímakůlový tévé, hodnocení 774., komentář zde po obzvláště odporném dílu se slepým autistickým smradem /promiň chlapče, já vím, že Ty za nic nemůžeš.../ jako sedmdesátý - 24.4.2011) (24.04.2011)

Některé příběhy jsou opravdu drsné a pomoc chápu. Navíc se mi líbí styl návrhářů. Narozdíl od tuzemského JAK SE STAVÍ SEN aspoň berou v potaz přání a tužby obyvatel jednotlivých pokojů a místo jakéhosi pseudouměleckého nábytku a řešení pokoje, vytvoří sice kýčovité a prvoplánovité, ale přesto účelné pokoje. Co se mi nelíbí je styl moderování Ty Pennigtona, to megalomanství, které z každé epizody doslova křičí, ty někdy až do očí bijící a zbytečná monstróznost projektů a to srdceryvné objímání a rádoby empatie při předávání (06.12.2010)

I když přiznávám, že se na to celkem pravidelně dívám, abych se probudil, tak je to z jediného důvodu, a to, že mě baví koukat na to, jak roste barák. Ovšem toho stavění je v téhle show dost velký nedostatek, neboť se to hodně zaměřuje na poselství o tom, že s vírou v Boha, milujícími spoluobčany a country muzikou se dá všechno přežít. Líbí se mi ten nápad. Lidé, kteří něco ztratili, ať už dům, zdraví, nebo nedej bože někoho ze svých blízkých, mohou tým z téhle show požádat o pomoc, a té se jim dostane alespoň formou uspokojivého bydlení, protože není nad teplo domova. Tohle je vážně fajn, ale tohle samotné v jednotlivých dílech zas tak moc času nezabírá. Většinu času zabírá plané žvanění o tom, kolik je v téhle rodině lásky, jak se každý den modlí, nebo kecy Tye Penningtona. Další nesnesitelná věc je způsob, jakým návrháři vymýšlejí, jaký pokoj mají postavit. Zeptají se dětí, jaké mají záliby, jednu hlavní si vyberou a podle ní pak postaví nejkýčovitější pokoj na světě. No a aby toho nebylo málo, čas od času si na místo, kde staví, pozvou nějakého country zpěváka. Na seriálu je neskutečně vidět, že jednotliví tvůrci jsou zamilovaní do americké vlajky, Boha a do nábytku ze Sears. Je toho tady strašně moc špatného, moc se tu kecá a snaží se to za každou cenu z lidí ždímat emoce. Už jsem viděl spousty takových ždímaček na slzy, ale tahle je jasně největší. Seriál je tak trochu reality verzí seriálu Sedmé nebe. Prostě, věřte v Boha, lidskou lásku a americkou vlajku, a dojdete štěstí. (05.11.2011)

Další pohádka o splněném americkém snu. Emoční ždímačka na nejvyšší výkon. Vypjatý duel kdy, v hlavní roli krásní a vzdělaní Bořci stavitelé (to aby se na to dalo koukat) a v roli obětí sociálně slabí, hloupí a v nejlepším případě černí chudáci (to aby bylo koho litovat), extrémní přestavbou naplní všechny diváky vírou, že bude líp a všichni budou mít šanci žít svůj americký sen o velkém domě s bílým plotem. Až na to že je to všechno lež, a už po několika týdnech od nastěhování jsou ti sociálně slabí, s obrovskou vilou, která čítá pokoj pro nevidomého chlapce, 4 koupelny, garáž s novým autem a parádní bunkr na stromě, nuceni dům opustit, a zase si najít nějakou hnusnou zaplivanou díru do které zalezou. Americký sen v kostce. (24.02.2020)

Skutečně nechutné divadlo. Pokud některé filmy útočí na divákovy city a vnucují se mu nevkusným a laciným způsobem, pak tohle je strčí hravě do kapsy. Různé variace na trapnost se tu střídají záběr za záběrem a obdarované rodiny se pak trumfují v teatrální radosti a křepčení. Slovo "bůh" je tu prakticky v každé větě a americký nevkus v každém domě. Nemám slov. Hnus, fuj a děs běs. 0% (18.01.2012)