ウサビッチ
Recenzie (5)
Solženicynovo Souostroví Gulag popisuje osudy vězňů sovětského režimu způsobem až dokumentaristickým, přičemž místo pro nadsázku nachází v sobě jen zřídka, pokud vůbec. Tento nezpracovaný prostor stává se logicky útočištěm a zdrojem inspirace pro četné pokračovatele. A právě absurdní seriál jeví se vynikajícím prostředkem k zobrazení absurdity skutečné (de iure). Že děj je zasažen do současného Ruska, není vůbec náhodné, stejně jako sovětská vlajka vyvěšená v pokoji hlavních hrdinů, drsňáka a ranaře Kireněnka a politického vězně Putina. Jednoduchou, snadno čitelnou symbolikou, je tak vyjádřena kontinuita ruského a sovětského vězeňského systému. Skuteční mafiáni v něm mají větší moc a důstojnost, než perzekuovaní političtí vězni, jako je Putin. Nevšímavý divák by mohl namítnout, že Putin není "politickej", ale prostě trouba. To by ovšem byla mýlka. Proč by se pak jmenoval Putin? Proč by měl jméno po nejznámějším politikovi své země? Putinova nevinná, naivní dětskost je odrazem jeho nevinnosti skutečné. Ta však v odosobněném světě ruské basy nemá svoje (důstojné) místo. Ona odosobněnost je bytostně spojena s nelidskou postavou ocelových dveří, jež vládnou Putinovi železnou rukou a nutí ho konat nesmysné "plánované" činnosti - skládání matrjošek a třídění kuřat podle pohlaví. V tomto třídění je komicky zobrazeno vyfiltrování nepohodlných osob systémem. Ono "kuře se rty", zhmotněná jinakost, která končí ve vězení, se jinak vyložit nedá. Přesto je duch (tvořivé) svobody nezlomný a dokáže se manifestovat i tam, kde se to zdá nemožné (pátý rytmicko-hudební díl). Je s podivem, že jindy tak pronikavý svéráz ČSFD, jako je Ajantis, tentokrát nepochodil, a ani znalost Heideggerova díla mu nepomohla rozklíčovat hluboce humanistické poselství seriálu Usavich a spatřit hozenou rukavici do tváře autoritativních režimů. ()
Příšerný opruz. S každou další epizodou mě štve čím dál víc, ale vždycky si řeknu, že bych ještě jednu minutu-a-půl obětovat mohl. Líbí se mi totiž znělka hrající vždycky na konci. A vlastně spousta dalších dementních zvuků, které se stále opakují a postupně se mi dostávají pod kůži. Zřejmě to jde ruku v ruce se snižující se inteligencí. Začínám na sobě pozorovat pohyby, které dělá jeden z králíků. Ale vážně, i mezi (záměrně) debilními seriály jsou k nalezení podstatně zábavnější věci. Třeba Tentai Senshi Sunred. (Hodnoceno po zhlédnutí 32 epizod a poklesu IQ o 32 bodů.) ()
Zábavné krátké hříčky o dvou rozdílných králičcích v trikotu, co jsou spolu zavření ve vězeňské cele za dveřmi, z kterých vykukují očíčka, vyvádějí všelijakou neplechu a postupně se osazenstvo dokonce rozroste i o malé ptáče a žábu. Časem se dostanou i ven a v ukradeném autě demolují vše, co se jim připlete do cesty, takže trochu připomínají mě, kdybych se někdy rozhodl udělat si řidičák :-) Povedené. ()
Pokud chcete Prison Break v rychlejší a zábavnější verzi, můžete si ušetřit čas a podívat se na tyhle dva králíky, Putina (ten zelenej) a Kirenenka (ten druhej). V podstatě se vším kromě hodnocení souhlasím s Ajantis. Ty retardované zvuky a mírné pohupování jsou těžce nakažlivé a snad jen díky nim se dá dívat na každý další díl, přestože se nápaditost vytrácí bůh ví kam. Asi by se na to člověk neměl dívat v kuse a pak by to bylo v pohodě. Subjektivův nápad je fakt vtipnej, ale stejně tak bych o českých králících z klobouku mohl trvrdit, jaká to není komunistická agitka. Pokud je nejčastější vtip autorů takový, že se kralík nakrkne a seřeže všechno v okolí dostřelu, tak asi nepůjde o hluboce sofistikované a morální sdělení :-) ()
Někdy vtipné, ale vždy krátké. Skvělé na odreagování. ()