Život nikdy nekončí

Christopher Lambert mě bavil jedinkrát, a to sice v Tarzanovi, jenže to mi bylo deset let :-) Tady mi, řekl bych, skoro až vadil. Naštěstí to zachraňuje výborná Sophie Marceau. Film s úsporným hereckým obsazením a nenáročnou výpravou je plný cynického špičkování, o to víc pak vyzní scény nabité pozitivníma emocema, včetně té brilantní závěrečné. Přes to všechno, zoufalá bezmoc ochrnutého člověka je tady znázorněna syrověji než v o něco mladších Nedotknutelných. Proto taky asi Nedotknutelní naladili víc na humornou notu a jsou o fous lepší. (08.09.2017)

Jeden je zlomený na těle, druhý na duši. Náhoda, která je svede dohromady, dává oběma naději. Zlomenému na těle možná zachrání duši, zlomenému na duši možná tělo i duši. Netradiční, pozvolna plynoucí příběh, který je dojemný aniž k tomu potřebuje tklivě plačtivé scény a pozitivní, aniž k tomu potřebuje sluníčkový lid. Vděčí za to skvěle prázdnému Lambertovi a (a to především) skvělé Marceau, která dokáže rozehrát velké emoce, aniž se hne. Snad jen ta boxerská linie působila nejen poněkud rušivě, ale také křečovitě a občas dokonce nesmyslně. Jako by byla dodatečně hrubou silou narvána do původního již hotového příběhu. Neustále překáží v cestě a vnucuje se tam, kde bych raději sledoval podrobnější rozvíjení vztahu mezi Muriel a Leem, Leem a Luciou a Luciou a Muriel. (17.06.2017)

Tentokrát musím poděkovat za dabing Jiřího Štěpničky, který dal alespoň verbální emoce postavě Lea, když jsem se jiných od Lamberta nedočkala. Díky tomu jsem si vychutnala tento nádherný komorní příběh, postavený na hlavně na dialozích. Pravdou je, že postava boxerky byla nesympatická a místo toho, aby u mě vzbuzovala zájem, byla pro mě celkem zbytečná. Místo ní bych raději vyladila konec, který film nečekaně a celkem zbytečně rychle ucvakl. (08.08.2014)

Smekám před těmi, kteří takovou práci vykonávají a dokáží jí dělat srdcem. Stále si ale myslím, že by tuto práci neměl vykonávat muž. Má totiž svá specifika. Ale zvládnout se to dá. Pár měsíců jsem chodila vypomáhat s paní, která měla Alzheimerovu chorobu. Pořád jsem se k ní chovala jako k člověku, k živé bytosti, která měla všechny potřeby jako kterýkoliv jiný člověk, jen měla tohle vážné omezení. Nehoda je sice trochu jiný případ, ale jinak je to to samé. Škoda, že Christpher Lambert měl permanentně nainstalovaný výraz vycpaného vlka. Chápu, že hrál alkáče, ale ten výraz mohl trochu změnit. Vždyť tu několikrát ukázal, že usmívat se umí. Jedna ztrápená duše našla druhou. Opravdu je tu plno citu, emocí a hlavně skutečné lidskosti. Občas lidi rádi zapomínají, že jsou lidmi a ne dobře namazanými stroji. Hezky jsou tu ukázány i obyčejné maličkosti, které člověku dokážou udělat radost. (05.12.2017)

Život nikdy nekončí je film, který jsem potřeboval nejen já, ale který by měl vidět každý, kdo o svém životě alespoň na chviličku někdy pochybuje, a že je to prakticky každý. Vypráví totiž neskutečně dojemný příběh, který se mně osobně hrozně zalíbil. Sophie Marceau je nádherná herečka a mě mrzí, že jsem si jí všiml až v tomto filmu a Christopher Lambert je pro mě herec, kterého jsem od mládí měl zažitého jako dobrého herce, ale hrozně dlouho jsem ho v ničem neviděl. Podtrženo a sečteno. Tenhle film vyhrál dobu, kdy jsem zrovna takový film potřeboval vidět a já si ho opravdu neskutečně užil. Takové pozitivno se totiž v životních dramatech nevidí často. A popravdě. Co jiného člověkovi udělá větší radost, než ty maličkosti, pro které žijeme, a pro kterého v tu chvíli znamenají daleko více, než si vůbec nedokážeme představit. Samozřejmě vše v roli náhod a osudových setkání. (20.12.2011)