Počiatok

"Nedokážu si tě vysnít v celé tvé komplexnosti. Dokonalosti i nedokonalosti. Podívej se na sebe. Jsi jen stín mé skutečné ženy. Líp to nedokážu. Pořád ale nejsi dost dobrá." U filmů většinou trvám na tom, abych je zcela pochopil, ať to hlavu bolí sebevíc. Tentokrát jsem od začátku tušil, že mozkové závity dostanou zabrat, ale míru jejich zatížení jsem nedokázal odhadnout. Výsledkem mého snažení je skutečnost, že děj filmu Počátek nedokážu srozumitelně převyprávět nezasvěcenému posluchači a netuším, zda všechny detaily nakonec spolehlivě zapadly do dokonalého celku. A musím se přiznat, že je mi to jedno. Beru celý snímek jako zábavnou filmovou hru a co se týká filmařského hračičkovství, tak v této kategorii u mne nemá Nolan žádnou konkurenci. (24.07.2011)

Po skončení takovejch filmů každej přemejšlí a uvažuje, jak to vlastně všecko bylo. Já se během okamžiku vystačil s jediným logickým vysvětlením a bohatě mi to stačilo. Jenže druhej den jsem si uvědomil, že ten film sám o sobě nemá právě jen to řešení, který já jsem si vysnil. On totiž obsahuje celou várku řešení. A na ty časem přichází čím dál tím víc lidí, protože ten film sám o sobě obsahuje v každé scéně něco, čím tu další variantu neskutečně zmate. Takže na první shlédnutí to tak nevypadá, ale každá scéna by mohla naznačovat určitý kus jednoho z vysvětlení a nakonec je to tak komplikované, až už to tak jednoduché, jak jsem si prvně myslel, není. Já se tomu taky ani nedivim, vždyť Nolan by nenatočil zase tak jednoduchej film, kde ten nejzásadnější fakt by měla poslední scéna, která by vlastně hotovou myšlenku trošičku přibrzdila. Ale nečekal jsem, že natočí tak komplexní film, kde právě každá scéna hraje důležitou roli v budoucím ději. Právě proto je Počátek tak neskutečnej film. Jenže já na stoprocent s čistým svědomím do vítězný rovinky stejně nedojdu. Přesto že je Počátek parádní film, má tam pár solidních vad. Hlavně teda ačkoliv komplexně funguje geniálně, neobsahuje nic, u čeho bych měl na plno otevřenou držku. Jasný, akční scény jsou určitě parádní, ale samotný příběh mi prostě na první shlédnutí tak unikátní nepřišel, to až později, kdy jsem nad ním začal přemejšlet a pročítat si různé diskuze na internetu. Taky mi vadilo, že film se zaobíral všemi postavami zvlášť, ale žádná nebyla takový ten pravý hlavní hrdina. Měl jím být Leonardo DiCaprio, ale nakonec se to roztáhlo na všecky strany a každý si tam zahrál svojí důležitou část tak nějak rovnoměrně. Když to pak porovnám s DiCapriovym předešlým filmem, taky nemůžu dát plný počet, jelikož právě u Prokletýho ostrovu jsem brutálnější zakončení filmu dlouho neviděl. Všecky tyhle maličkosti mě pak utvrdili v tom, co jsem si celý film řikal, že tomu prostě tu pátou nefláknu. I když jsem pak na závěru hodně přemejšlel, ale nakonec jsem udolal. Počátek je i přesto ale revoluční film svou na jednu stranu nevýraznou kostrou příběhu, ale šíleně komplexním jádrem, který lidi po celym světě budou rozebírat desítky let dopředu. (06.08.2010)

Nolan se opět potvrzuje jako technicky silný režisér, ale měl by se řídit radou jedné ze svých postav a začít snít ve větším. Svět snů a fantazie totiž ukazuje jeho chladnost a neschopnost oprostit se od desítky pravidel tím spíš. Přitom pravidla Počátku rozhodně nejsou nějak brilantně promyšlena a je až překvapivě snadné najít díry v logice. Nevadilo by mi to u jiných filmů, ale když se něco tak strašně vydává za chodícího filmového zázraka, přitom však je to děravé jak ementál, vyloženě mě to irituje. Možná i proto, že vše je polopaticky vysvětleno a několikrát zopakováno, aby zápletku pochopil i největší jouda. Nezbývá tedy ani malá rezerva a mezera, které by trhliny obhajovaly skrze "tajemno" a "domyšlení si". V celkovém nápadu byl potenciál - věřím, že kdyby Nolan skutečně natočil nízkorozpočtové krimi, měli bychom tu film roku (minimálně), ale tak komplexní námět nejde udělat jako blockbuster pro každého, což ale s tímhle rozpočtem bylo nutné. Je to tím smutnější, že veškeré "vysokorozpočtové" prvky jsou naprosto zbytečné a snímek by stejně dobře fungoval i bez nich. Inception je pěkný blockbuster, který divákům vnuká myšlenku o svojí chytrosti, promyšlenosti a jedinečnosti velmi úspěšně. Nolan si pochvalu zaslouží minimálně za to, jak se dokáže vetřít "obyčejnému" divákovi, který si najde modlu, (jde na to chytře - skrze přesvědčení ho, že když snímek pochopil, je sám chytrý - přitom na pochopení Počátku není naprosto nic složitého), a přesto udrží pozornost u těch náročnějších, kteří se budou soustředit hlavně na technické kvality, narativní kejkle a chyby si uvědomí, ale prominou je. Inception je skutečně dobrý film, výjimečného na něm ale není nic. (24.07.2010)

Zajímavá myšlenka, pompézní zpracování, špičkové obsazení, nejdiskutovanější biják roku. Ale nemůžu si pomoct, jak se film chýlil ke konci, čím dál více jsem nad ním kroutil hlavou, nijak se ve mě neumocnil. Nenašel jsem vůbec nic jak se řiká pod povrchem. Žádný emociální dopad, opravdu silný moment, nic. Christopher Nolan mě i nadále hrozným způsobem míjí. [HD] (22.11.2010)

(The conscious mind may be compared to a fountain playing in the sun and falling back into the great subterranean pool of subconscious from which it rises. S.F. ) Narativní mrakodrapová architektura Inception je natolik dechberoucí a samotná filozofická premisa vnuknutí tak božsky fascinující, že jsem si v prvním poblouznění připadala jako svědek stvoření nových světů, jako myšlenkový tulák v labyrintu Nolanovy mysli. Jenže v okamžiku, kdy vstoupíme dovnitř oněch složitě větvených struktur, úrovní a dimenzí a setřeseme ze sebe onen snový pel, přichází lehounké zklamání z poněkud přímočarého a jednorozměrného vnitřku a cesta do hlubin duše se najednou stane mechanickým transferem bez postranních uliček, slepých ramen a skrytých symbolů. Ariadne tentokrát ani nepotřebovala klubko, aby se z onoho zrcadlového bludiště projekcí dostala, protože to vlastně žádné bludiště není. Nejslabším článkem je postava DiCapria (jako jediný z bezchybného ansáblu se nedokázal rozpustit ve své postavě, užívá stejných hereckých mimiker jako v Letci nebo Shutter Island, jeho hraniční postavy mezi normalitou a šílenstvím působí předvídatelně) Jeho podvědomí, ve kterém podvědomě čekáme freudovský oceán démonů a pudů, je na rozdíl od vší kolosální a spletité architektury nad ním konstruováno až bolestně jednoduše a banálně a nebýt Zimmera, ztratil by se i onen naléhavý imperativ osudovosti. Racionálně vzrušující, emočně impotentní. Genialita Nolana spočívá v tom, že i přes výhrady k druhé části, kdy doslova žene svoje postavy ve třech/čtyřech levelech po úzké, lineární dráze jako zvěř na porážku, mě Inception omámil. Zasel myšlenku. Jen trochu jinou, než chtěl. P.S. Viděno dvakrát ve dvou dnech. Napodruhé je Inception v mnohém působivější a dráždivější. Jen vztah Doma a Mal je stále zoufale plochý, kýčovitě melodramatický, v duchu sebedojímavého homo sentimentalis nebo třeba Fontány. Nolan je geniální architekt, ale v interiérech se má ještě co učit. 90% (24.07.2010)