Pre moju sestru

Příběhy s podobným poselstvím jedině kvituji a respektuji, ale tenhle ambiciózní kýč mě za srdce bohužel příliš nechytl. Cassavetes má dobře napsaný scénář, kde promyšlené časové skoky zvýrazňují hloubku i emocionální stopu, kterou za sebou až existenciálně pohnutý vztah ústředních postav v průběhu děje zanechává, ale jako režisér tenhle povrchní humanista nudí - film nejenže probíhá i končí naprosto očekávaně, ale hlavně se zdá, že drží pohromadě pouze zásluhou procítěných hereckých výkonů. Vše ostatní je sice velice profesionální a dojemné, ale nikoli oním osobním, realisticky-uměleckým způsobem jako v případě Lasse Hallstroma, nýbrž strojově, samoúčelně a zcela neosobně. Škoda... 65% (07.11.2015)

Život umí být krutý. Svět není jen samé slunce a duha, je to hodně zlé a drsné místo. Je to i můj život je sice prvoplánová ždímačka citů, avšak vynikající drama, které je krásné i přes veškerý smutek, jenž ukazuje. Herecké výkony jsou tu skvělé, opravdu hercům věříte každou grimasu, každé slovo. Ke konci se stupňuje dojemnost a občas mi to připadalo až moc "načančané", takže proto nedám plný počet hvězd. (11.03.2014)

Na můj vkus tenhle film ke konci moc tlačí na pilu a emocionálně vydírá stylem "panebože, podívejte na tu umírající holčičku, jak je moudrá!". Přiznávám, na mě to zabralo. Což ale neznamená, že to filmu přičítám k dobru. O něco víc se mi líbila sofistikovaná první polovina filmu, která se věnuje postavě té mladší sestřičky (Abigail Breslin) a jejího boje za to, aby rodiče přestali zneužívat její tělo k záchraně svého dalšího dítěte. Opravdu se mi tu líbilo to netradiční pojetí už tolikrát viděného příběhu rodiny, která je traumatizovaná těžkou nemocí jednoho ze svých členů. Druhá polovina patří spíš starší sestry, která trpí leukémií. A na ní není netradičního vůbec nic. Ani u jedné se ale nebudete nudit, protože jak režie, tak herci jsou tu výborní. A chválit tentokrát překvapivě budu i Cameron Diaz, která dokázala dát roli umanuté, zatvrzelé, chvílemi i nepříjemné, ale přesto milující matky od rodiny opravdovou hloubku. (29.05.2011)

Ačkoli podle synopse filmu by člověk mohl pojmout podezření, že to bude typická americká limonáda, není tomu tak. A to zvláště zásluhou režiséra Nicka Cassavetese (Zápisník jedné lásky). Ten má totiž cit pro dávkování romantiky a osobních dramat v dostatečně rozumné míře - což možná neplatí tolik pro jeho dřívější "Zápisník jedné lásky", ale rozhodně to platí pro My Sister's Keeper. A to to postavy tohoto příběhu nemají vůbec lehké - když byly Kate dva roky, diagnostikovali u ní lékaři leukémii. Její matka Sara se ovšem rozhodla bojovat. A protože ani ona, ani její manžel a ani Katein starší bráška nejsou vhodnými dárci potřebné kostní dřeně a krve, rozhodne se Sara pro umělé oplodnění, ze kterého se má narodit dítě - ideální dárce... - Anna. Dnes je Anně 11 a stojí před těžkým životním rozhodnutím: její sestra potřebuje novou ledvinu. Výtečně obsazené jsou zejména role obou sester. Vynikající je nejen Abigail Breslin (líbila se mi již v Malé Miss Sunshine) jako Anna, ale také pro mě naprosto neznámá Sofia Vassilieva jako Kate. Civilním výkonem mě příjemně překvapila i Cameron Diaz. Právě trio těchto ženských hrdinek stojí v centru pozornosti. Vztah matky k dcerám a motivace jednotlivých postav jsou divákovi postupně odhalovány ve flashbacích obou sester. Bylo by příliš jednoduché odsoudit matku, která je rozhodnuta obětovat zdraví jednoho dítěte pro záchranu života druhého. Jak se vyostřují vztahy v rodině (dějová linie se soudním sporem o zplnoletnění Anny k samostatnému rozhodování o vlastním těle), začíná se čím dál jasněji rýsovat, že boj o záchranu života dcery je vlastně to jediné, co dává Saře naději. A že je příliš těžké se té naděje vzdát. Vyústění děje sice není nijak překvapivé, ale ten kousek naděje v něm zůstává. Jedinou drobnou výtku bych měla k typicky hollywoodskému střihu obrázků - ano, všichni jsou krásní, mají krásný dům... Obsah ovšem přebíjí formu - a to je u hollywoodského filmu velmi pozitivní plus ;-) Není to film dokonalý, ale rozhodně zanechá stopu. (04.07.2009)

O lidské bolesti s úctou. Neb ona je tím hlavním hybatelem, ta která inspiruje. Kate je človíček s pletenou čepičkou, čekající na sestřin poklad. Má bublifuk a každá prasklá bublina značí bližící se konec. Myslím. Taky myslím, že je lepší se s věcmi vyrovnávat. Dlouho jsem neviděl tak rozporuplný film, jehož mnohotematičnost a především síla vyprávění, mě zadupe a nepustí. Slyším výtky a souhlasím. Konec dře a strašně chce, aby se divák vypustil z podoby a vypařil se do éteru. Pak si ale vybavím Kate a její poslední přerod v holku, kdy sestupuje ze schodů, připravená na bál. Do té doby klidná bedna má, vybafá poslední sousto emocí a vyšle do mozku zprávu: v tomhle případě srdce nekrotit a umlkne! "Vždyť je to i můj život!" (07.03.2010)