タイタニア

Jakožto zarytý fanoušek seriálu Legend of Galactic Heroes mě zpráva, že se chystá další adaptace románů Yoshiki Tanaky z prostředí galaktické politiky a válčení, přišla převelice zajímavá a mnohé slibující. A i když výsledek na kvalitu svého předchůdce nedosáhl, nemohu ho ani poplivat. Vždyť mnoho z toho, co LoGH dělají skvělou zábavou pro přemýšlivé kluky snící o mocných říších, intrikách a bitvách, i Tytania vlastní. Nedá mi to, abych se nerozepsal obsáhleji, než mívám zvykem. Ostatně, Tytania též volala po sto a více dílech. Děj - úvod - Planeta Euria je kvůli určité technologii napadena obrovskou flotilou vedenou princem nejmocnější rodiny galaxie, Tytaniů. Euria proti ní postaví sílu o poznaní slabší vedenou naprosto neznámým admirálem Van Hyulickem. Výsledek bitvy zdá se být zřejmý, jenže válečná štěstěna...Děj - popis - V Tytanii nestanou proti sobě dvě kolosální mocnosti jako v LoGH, ale hrstka rebelů se vzbouří proti šlechtickému klanu Tytania, jenž fakticky ovládá nejmocnější stát galaxie, říši Valdana. To je ovšem pouze jeden aspekt dění. Rodina Tytania sice onu hrstku rebelů bere vážně, ale nezapomíná ani pomocí různých prostředků rozšiřovat svoji moc a vliv na další a další planety, posilovat a zajišťovat pozice již získané, likvidovat opozici... A konečně je tu soupeření 4 princů o nástupnické právo. Jen nejschopnější z nich má právo stát se hlavou klanu pro současném Ajumarnovi. A schopnosti se měří úspěchem a neúspěchem. Ambice, rozvažování, potřeba jednat, ale jednat správně, hodit klacek pod nohy kandidátu druhému, ale přitom nezpůsobit, aby padl celý klan - to vše tu vstupuje do úvahy. Děj - úvaha, hodnocení - Prostředí a téma, které se mi snad úspěšně podařilo nastínit, žádá si mnohé: uvést na scénu veliké množství postav, které si nesmí být podobné jak vejce vejci. Představit přesvědčivě politickou situaci, plasticky vykreslit prostředí a umístit do něj organizace, politické celky, sdružení i neorganizované skupiny. Seznámit s bojovou technikou a taktikou v prostředí vesmíru. A zajistit, aby se divák v tom množství jmen, míst a názvů neztratil... Provedení těchto věcí není možné na prostoru dvou, tří dílů - obrovská část seriálu se tak soustředí na seznamování diváka s vesmírem, na jeho uvádění do světa Tytanie. Uvádění, které je neustále doprovázeno nějakým děním, jež mění politickou, mocenskou situaci. A tu možná mnoho diváků narazí na problém. Za prvé: ony změny se mnohdy dějí velmi, velmi pozvolně. U obrovských říší není divu, že i jejich případná agónie trvá mnoho a mnoho let. Pocítit strašlivou setrvačnost olbřímího systému sice o něco lépe umožnila série LoGH, Tytania však nezaostává o mnoho. Hlavní její smůlou v tomto směru je nedostatek dílů, což jistě nebylo původním záměrem autorů. Na stranu druhou, osudy postav mohou v epickém zápase proti rodině Tytania nabrat v pár okamžicích nečekaný směr nebo z ničeho nic zcela skončit. Jsou téměř vždy výslednicí předchozích činů a akcí, výsledek událostí však nelze dopředu odhadnout. Není v něm mnohokrát ani žádný divákem vytoužený smysl nebo ponaučení. Dějiny se v Tytanii i v LoGH prostě dějí, nemají cíl, cíle jsou vyhrazeny pouze postavám. A ty jsou tak vzdálené, že mnohému diváku může se zdát, že seriál nemá směřování žádné, přestože se v něm tolik děje. Dojít k pocitu, že se sice něco děje, ale neděje se nic podstatného atd. Pro ty, kteří se zajímají o historii, je však Tytania velmi příjemnou, a neuražme se, "telenovelou zarytých sci-fi militaristů". Odpustí jí i určitá zjednodušení, z nichž mnohých (a bohužel zdaleka ne všech) se musí pro nedostatek prostoru dopouštět. Ústřední otázka - Z dosud napsaného dalo by se soudit, že se domnívám, že Tytania nenastoluje žádnou závažnější otázku a netouží nic zásadnějšího sdělovat. Nedomnívám. Tak jako v LoGH mnohokrát objevovalo se srovnání osvícenské tyranie a zkorumpované demokracie, i Tytania má svou hlavní politicko-morální otázku, která nedostala šanci v 26 dílech dostatečně zaznít. Je lepší mír pod nadvládou tyranů (rodinou Tytania) nebo boj za jejich svržení, který bude stát život mnoho lidí? Tedy je lepší PAX TYTANIA (devíza klanu pod rodinným erbem) nebo nejistá, vratká svoboda? Aby to divák neměl příliš jednoduché, tak drtivá většina Tytaniů nepředstavuje krvežíznivá prasata bez špetky morálních zábran. Ne, nejste-li opozice nebo nešťastná náhodná oběť dějinných změn, nejspíše se vám pod jejich vládou bude dařit stejně dobře jako pod jakoukoliv jinou. Nevyvražďují Židy, nevěší buržoazii, nesekají hlavy nevěřícím psům. Panují. Neochvějně. Nedotknutelně. Nic víc. Tytania dokáže snad vnést do mladého formujícího se člověka pocit, že s tou politikou to nebude tak jednoduché, jako ve sdělení "všichni politici jsou svině". Postavy - Postavy představují v mém pohledu hlavní kámen úrazu seriálu. Princové s Ajumarnem jsou poměrně zajímaví, elegantní Ariabart, rozvážný Jusran, Zarlishovi bych nevyčítal jednoduchost (i jednodušší lidé mezi námi holt žijí) a Idrisova přepjatá snaha i mnohdy chladnokrevná krutost má své opodstatnění. Ostatně, o převelice podrobné představení duší tu nejde a nemá jít - rozhodující jsou ty vlastnosti, které ovlivňují chování v intrikách, bitvách a politikaření. Každý sice má v podstatě stejnou ambici stát se vládcem, ale každý trochu z jiného důvodu a každý s případným vládnutím hodlá trochu jinak naložit. Méně mi však vyhovovala banda vzbouřenců, která spíše než horlivé revolucionáře připomíná sraz základky po letech na retro školním výletě. A přitom i mezi nimi jsou postavy zajímavé: urostlá princezna Miranda, její manžel, znuděný intelektuál Lee Tzanchen... A všichni do jednoho jsou přesvědčeni, že jediné, co jim chybí k vítězství je hlavní hrdina celé série Van Hyulick. Tím je bohužel determinováno veškeré jejich jednání. Nikdo z nich nemá dlouhodobější plán, ani dílčí cíl (opět krom získání Van Hyulicka), který by je posunul blíže konečnému vítězství. Podobně jako v LoGH, a osobně si myslím, že to není šťastná volba, je onen epický zápas v podstatě záležitostí dvou mužů, Jusrana a Hyulicka, ostaní hrají méně významnou roli (záměrně ale neříkám nevýznamnou). V Tytanii je i dost osob, které měly zjevně hrát významnější roli až v daleké budoucnosti. Tytania však byla násilně utnuta a jejich uvedení do děje se tak stalo nadbytečným. Divákův přehled o situaci - V LoGH byla mapa. Ono se řekne: "Pitomá mapa." Jenže ona pitomá mapka dala člověku poznat, že tady je říše, tam aliance, mezi nimi Phezzan, tuhle významné strategické body a onde hlavní města. A člověku bylo hned jasné, proč ona místa hrají důležitou roli, co dobýt, co stačí pouze zničit atd. To v Tytanii citilně chybí. Planety se do ní vhazují jak na běžícím pásu a není jasné podle jakého klíče. I politická organizace říše a aliance byla zřejmější a více strukturovaná. Tu zase člověk chápal, koho povýšit, koho odstranit, koho se obávat a koho ignorovat. Z LoGH zůstaly jen mapky bitev, ty jsou však předvedeny v tak zjednodušené a příliš často naivní formě, že to není nijak zvlášť velkým přínosem. Výtvarno, hudba, zvuk - I když bych se mohl i zde rozepsat, smetu výtvarno i ozvučení pod jediné slovo "standardní". Nepříliš originální, ale ani vyloženě nevkusné (možná s výjimkou některých CGI lodí a zbytečného výtvárného "zkrášlování" postav i prostředí). Hudba je v mnoha případech značně nevhodně zvolena. Verdikt - Snad i přes mnohé chyby (ostatně chyby byly i v LoGH) bych nakonec mohl být až nadšen, kdyby byla odvaha (peníze?) Tytanii dokončit. 26 dílů je však pro tak rozsáhlý vesmír a příběh zoufale málo. Všechno vlastně teprve začalo. Přesto jsem se, zvláště v prvních 8 dílech, bavil skorem tak, jak jsem původně čekal. Slabé ****. (20.04.2009) (menej) (viac)