Taxík

Na co už bych měl v televizi koukat?! Aleš Háma a Tomáš Matonoha dělají zajímavý a naučný pořad ještě zajímavějším a vtipnějším. Nová postava taxíku Monika Absolonová mi přišla zpočátku namyšlená, ale postupem času si mě získala na svou stranu. Jsme přeci jenom všichni lidi a já jsem i rád, že v tomto pořadu je taky pěkná ženská. (06.04.2012)

Jednoduchá vědomostní soutěž bez chuti a bez zápachu, nijak závratně nepobaví, ale rozhodně neurazí. Smutná statistika z této soutěže mne vede k poznání, že současní studenti vysokých škol jsou takřka negramotní nevzdělanci. Doufám, že to platí pouze o těch, kteří jsou dostatečně finančně saturováni, aby mohli využívat služeb taxislužby. (20.09.2011)

Taxík mám hodně ráda, sleduju ho v podstatě od prvopočátku a chtěla jsem mu dát plný počet *, ale po tom, co jsem dnes byla vyvedena z omylu a zjistila, že před nasednutím do taxíku, musím projít konkurzem a být porotou vybrána, u mě tento pořad ztratil na originalitě a svém půvabu. Jsem zklamaná, ale mohlo mě to napadnout už když jsem tam viděla toho pinďulu co vymetá každou soutěž co existuje, byla to moc velká náhoda! (09.01.2012)

Ze začátku poměrně divné až místy ubohé, nicméně časem si na to divák buďto zvykl a nebo se to nějak vylepšilo a bylo to i zábavné i poučné :) Nicméně časem to nějak opadlo a už ani nevím, jestli se to vysílá nebo ne. Nejzajímavějším moderátorem byl Aleš Háma, Matonohu si ani nepamatuji a Monika Absolonová působila poněkud křečovitě. A jestli to skončilo, tak asi v pravý čas, než se to stihlo zbytečně zprofanovat a okoukat. (20.01.2015)

Představuju si, že jsem z nějakého záhadného, nepochopitelného důvodu v Praze, potřebuju se někam přepravit, třeba do Bohnic, a protože mám peněz víc než krvinek----------------------------------------------------- ach, omlouvám se, u této představy jsem se zasnila. Zkrátka: příjezdovou cestu mám vydlážděnou mincemi (padesátikorunami), barák vytapetovaný pětitisícovkami (existují vůbec bankovky takové hodnoty?), v bazénu místo vody eura a už nevím co s prachama, proto se k cestování po té Prazééé rozhodnu využít služby nějakého motorizovaného zloděje. Zahlédnu taxíka, mávnu na něj a připravím si mapu nebo GPS za účelem kontroly trasy... což mi bude k hovnu, bo se v tom blbě orientuju. Vlezu do tága, které k mému úžasu uvnitř začne blikat jak kolotočářský stroboskop a ozve se "příjemně" kvílivý zvuk alarmu. Zděšeně se pokusím vyskočit z vozu, ale v záchvatu paniky nemůžu najít kliku a taxikář beztak možnost úniku zablokoval. To už se ke mně otáčí jeho hlava, zkrášlená pitomou čepičkou a pod ní potměšilými očky pomrkává ksicht Aleše Hámy. A hned prý, že za jízdu nemusím platit, dokonce se můžu dočkat několika usmolených tisícovek - stačí nebýt úplný idiot. Zpočátku padají otázky typu: "Nebe je modré. Jakou barvu má nebe?", ale postupně přituhuje: "Jaké je hlavní město Barmy." Chci se poradit s přítelem na telefonu, ale nemám tydlifon ani přítele! Nevadí, poradí nějaký náhodný kolemjdoucí - Háma zastavuje u komatózní hromady smradlavých hadrů, ze které se v odpověď ozve: "Gchrgh bleéu šššbůůůra?" Zní mi to jako bangladéština a označím tedy větu jako pravděpodobnou odpověď. Špatně! Mám poslední život a na kontě nulu, ale Háma mi velkoryse nabízí tuto částku zdvojnásobit. Chvíli váhám, přece jen mít jednu nulu nebo dvě nuly, to je rozdíl... Ale co, je to hra, jdu do rizika! "Jaká je čtvrtá nejvyšší hora Bhútánu?" Roztrpčeně opouštím Alešovo tágo a říkám si, že čas od času není špatné se v něm svézt, akorát to rychle omrzí. 50% (21.10.2011)