Antareen

Spisovatel přijíždí do panského sídla, kde dřív přebývala i královna, ale teď již na něm zahlodal zub času. Majitelem je jeho přítel, který momentálně dlí s rodinou mimo domov. Mladý autor zde v separaci od světa hledá tvůrčí jiskru. Společnost mu dělá jen správce se zvídavým vnukem a nepostradatelná konvice čaje. Jednou v pozdních hodinách zazvoní telefon, jenže nikdo se nehlásí. Až další noc se ozve tajemná žena soužená insomnií, která vytáčí náhodná čísla s přáním se v anonymitě vyzpovídat ze svého trápení. A tak začínají poněkud nevýřečné telefonáty mezi dvěma bezejmennými neznámými, kteří postupně otvírají svá nitra... Moje nitro však zůstalo uzavřené. Mdlé konverzace i stejně nevýrazné charaktery si mou pozornost nezískaly. O to se postaraly hlavně mystické vizuály. Interiér archaického paláce byl krásně cítit duchařinou a jako stvořený pro nějaký vzrušující příběh. Několikrát zmiňovaná novela Tagoreho a její propletenost s osudy těch dvou mě bohužel minuly, neboť onu knihu neznám. Možná, že právě to byl chybějící článek k plnému docenění filmu. 3,5* (28.06.2013)