Guľka v hlave

*** Už v prvních vteřinách jsem se nemohla nesmát, a s každým dalším záběrem sofistikovaně a exponenciální řadou přibývá sarkasmu a ironie vůči snímané realitě, vyjádřených prostě kamerou a střihem, postojem režiséra - není potřeba lidi poslouchat, jak se spolu baví, není dokonce ani potřeba na ně pořádně vidět - stačí záda, temeno, kus gesta přes něčí rameno, všude se dá dosadit, co to asi znamená, jaký mezi sebou mohou mít vztah a jaké může být banální vyústění banální scény, a z množiny pravděpodobných řešení není žádné speciálně přitažlivé ani zajímavé, abyste opravdu zatoužili vyladit zvuk nebo pohled a začít se soustředit... *** Zvolený styl se přitom skutečně vyvíjí, zintenzivňuje a stupňuje se - jestliže zabírané osoby jsou pokaždé odstíněné, ani ke konci filmu vás nepřestane bavit a překvapovat, jak ještě je možné obsah okénka degradovat nezájmem o čistotu zvuku a obrazu, o podívanou - jedoucí automobil, do jehož záběru se neustále pletou svodidla a keře dělícího pruhu (což zároveň působí vyložené opovržlivě, neboť takhle zabírat auto z jiného jedoucího vozu není normálně možné, na to musíte jet v protisměru a skutečně usilovat o to mít většinu záběru za pruhem plechu), budiž finálním dokladem. *** je skvělý zážitek odlaďovat, kdo jsou ve filmu herci a kdo neherci, čili kdo se podílí na příběhu a kdo nikoli - a fantasticky detektivně vás naladí, když si uvědomíte, že se tam skutečně jakýsi dramatický děj rozehrává - byť kamera i střih jsou pořád dokonale nad věcí a odmítají se mu aspoň koutkem oka podvolit, nechat se unést špetkou zájmu, zvědavosti. Dokladem téhož je i další vtipná okolnost, totiž že pointa či zvrat v dění se nijak nekryje s koncem filmu, a také dokonalé zapomnění, do něhož pro filmaře upadnou některé postavy z první části snímku a nikdo po nich ani nevzdechne - a divák teprve ne, protože na nich skutečně nebylo nic zajímavého a cítit lze jedině úlevu, že nám ze života i obrazu zmizely. Přesto sám film je pomilováníhodný a frackovsky vzrušující, natočený se zralou bravurou a prošpikovaný svrchovanou, lakonickou sžíravostí vůči společnosti průměrných a statisticky čitelných, vzájemně zaměnitelných a neskonale nudných bytostí a dějů mezi nimi. (21.02.2014)

Rosalesova odtažitost a komunikační prázdnota odzvučeného děje je s to vylámat zuby nejednomu filmovému divákovi. Zajímá vás, kdo je hlavním hrdinou? Nezajímá - odejdětě ze sálu. Rosalesův film je inertní - visí na vaší zvědavosti stejně tak jako vaše oči na filmovém plátně. Nepodbízí se a nic vám nenabídne natož interpretaci ... (11.12.2008)

Co k tomu říct, asi nic moc, protože ani film toho moc neřekl. 85 minut bez jediného slova člověka značně znudí. Ať už je film jakkoliv umělecký, mě prostě nezaujal. Film nechápu, nechápu pointu, nevím co tím chtěl básník říct, pro mě zabitej čas - Odpad (11.12.2008)

Ve svém formalismu naprosto nekompromisní a narativně vyprázdněný film. Odtažitá voyeurská kamera (speciální kamera s dlouhou ohniskovou vzdáleností) umožňuje vzdálený pohled na jednotlivé aktéry, o kterých nevíme téměř nic a téměř nic nového se v průběhu ani nedozvíme. Celé samozřejmě působí jako podivný špionážní záznam bez poslechu dialogů. Divák je po celý film iritován očekáváním zlomové (zlovolné) situace (podobně např. Hanekeho 71 fragmentů), ovšem bez schopnosti identifikovat jednotlivé postavy jako původce nebo oběti vyvíjené situace – film nedramaticky zaznamenává s dokumentární precizností různé situace ze života hlavního hrdiny po několik dní, přesto nevíme o jeho životě nic skutečně relevantního. Náhodně vzniklá scéna - ve své vnitřní podstatě je každá násilná scéna absurdní a nepochopitelná, neboť absurdita je násilí imanentní - tak působí o to absurdněji a nepochopitelněji. (10.12.2008)

Pro mě fascinující z hlediska stylu a kompozic obrazu, vycházející z techniky. Pastva pro oči a občas jsem si vzpomněla na Rozhovor, který aspoň v příběhu používá zvukovou techniku na podobném principu. Samotný děj už byl pak takový nic moc, ale to ani ne tak tím, že se tam nemluví, ale spíš že ani tento námět zpracovaný klasickým způsobem by mě nejspíš nezajímal. Těžko říct, možná to je jenom mým nedostatečným zapojením fantazie. (01.07.2010)