Svetová invázia

Keby som predtým nevidel trailer aspoň desaťkrát, tak by som možno nebol až tak sklamaný, ale postaviť film na pár scénach z traileru a potom to roztiahnuť na takmer dve hodiny bola naozaj zúfalosť a skutočná trúfalosť bola radiť tento film medzi blockbustre. Sklamanie na celej čiare. Scenár bol deravý ako výfuk z wartburga môjho uja, dialógy na úrovni súčasných seagaloviek, jediné čo ma udržalo až do konca sedieť v kine boli efekty a snaživý Aaron Eckhart, ktorého prehrávanie vyjadrovalo beznádej nad kvalitou jeho postavy. Doma by som to vypol po polhodine a ani sa nesnažil napísať nesúvislejšie súvetie do tohto komentára. Takto som docenil aspoň tých pár pozitív. 40%. (29.03.2011)

Opakování je matka moudrosti, takže kdyby někdo zapomněl, že Team America je světovej policajt, je třeba mu to každých pár let připomenout. Dalo by se říct, že kdyby se tenhle pokus o záchranu světa konal třeba v Bangladéši, nebo v Surinamu a kdyby to bylo oproštěno od tolika dementních keců, pak by to třeba mohlo atakovat i čtvrtou hvězdu (nezaměňovat se stejnojmenným seriálem české provenience). No, dobrá, trochu slevím, co třeba další záchranu světa přesunout jen někam těsně vedle, třeba do Kanady, nebo Mexika? Kuba? Aljaška? Taky nic?... No tak ne. Takže divák natěšeně (nebo vyděšeně) sleduje akci, akci, akci a pak pro změnu akci, občas rozředěnou již zmíněnými kecy, tolik připomínající projevy politických (j)elit ve chvílích, kdy je třeba stádu voličských ovcí sdělit, že bude líp (což se nikdy "z objektivních důvodů" nepovede splnit). A tak si Američané opět po letech prožijí svůj Den nezávislosti, kombinovaný s Válkou světů, přičemž už jen málokoho zaskočí, že i tenhle patetický americký blockbuster natočil režisér s německy znějícím příjmením (následujíc Emmericha a Spielberga). Pokud někdo od podobných filmů pokaždé čeká nějakou inovaci, může si z mého hodnocení odečíst hvězdičku. Pokud je někdo americký vlastenec každým coulem, co spí na polštáři z hvězd a pruhů a přikrývá se peřinou se strýčkem Samem, nebo aspoň s logy Coca-Coly či McDonalda, může si přičíst klidně i dvě hvězdy. Já se chtěl jen kouknout kvůli odreagování na nějakou sci-fi - takže za tři. (20.02.2015)

Páči sa mi, že sa všetko rozbehne za 15 minút. Potom je to už len samá akcia. Divák si povie - Fuuuuha, tak to už hej, na niečo takéto som roky čakal. Je tu však problém. Akcia je skoro 100 minút z filmu, ale je tak nezaujímavo a nevýrazne natočená, že ostáva rozum stáť. Striely a výbuchy sú tu každú chvílu. Roztrasená kamera je však pri každej jednej scéne. Nič tu poriadne nevidno, strih je raketovo rýchly. Žiadna nezabudnuteľná scéna (jedine ak nechcene smiešny rozhovor vojaka a melého chlapca o tom aký má byť odvážny marinák). Scenár je napísaný otrasne. Špeciálne efekty sú priemerné. Dokonca emzáci sa vôbec nevydarili a ani ich poriadne nikdy nevidno. Jediné, čo je na úrovni sú zvuky. Streľba, výbuchy, len tá hudba mohla byť viac epickejšia. Ak by som to mal zhrnúť - len sa tu ide, uteká, striela, vybuchuje, kecajú sa blbosti a takto to ide stále dokola. Ja som sa už po hodine začal nudiť. Keď nefungujú vo filme emócie, keď je človeku jedno koho vo filme zabijú, keď ani poriadne nevie rozoznať postavy a keď vo filme postavenom na akcii tá akcia nie je zaujímavá - je niečo veľmi zle. Dá sa to dopozerať, ale len raz a dosť. Neviem si dokonca ani predstaviť, že by som si opakovane pustil nejakú scénu z filmu. Často to pri dobrých filmoch robím, tu však dobré scény jednoducho nie su. Podobné je to Dni nezávislosti (nemám ten film rád a hlavne ked vidím toho prezidenta v stíhačke, tak je mi zle), ale musím uznať, že Deň nezávislosti má aspon lepšiu akciu a efekty a to ubehlo 15 rokov !!!!!. Jednoducho slabota. (05.04.2011)

Mezi slepými jednooký králem. Přiměřeně zábavný mix ID4, District 9 a The Black Hawk Down. Jonathan Liesbesman není novodobým Cameronem (za něj bude ostatně dle optimistických prognóz v následujících letech prohlášen Neill Blomkamp), naštěstí však nenalézá přehnaně okázalou odvahu se svým vzorům rovnat a opakuje se jeho recept z druhého Texaského masakru – nahodilost obsahu a nedostatek invence vyvažuje dostačující řemeslnou zručností, napodobováním a permanentním udržováním zběsilého tempa. Světová invaze tak naplňuje žánrovou formulku military sci-fi jen částečně. Koncept „uprostřed bitevní vřavy bez možnosti na vydechnutí“ v zásadě funguje a film má od začátku až do konce potřebný drajv, cílené plochosti obsahu však ubližuje nevyžádaná plochost postav, které nejsou dostatečně zajímavé individuálně (jak dokládá mdlý úvod) ani jako tým. Tým, jak dokládají klasiky žánru a praktické ukázky nezapomenutelných týmů Predátor či Vetřelci (když ne dle jména, dle vizáže, hlášky či oblíbené zbraně si je pamatujeme do jednoho), je však alfou i omegou zábavy. Patosu dodává tu správnou barvu odhodlaného hlasu a drhnoucí dialogy vyvažuje pouze Aaron Eckhart, ostatní jsou bezejmennou masou, odpadávající kus za kusem v přijatelných žánrových intencích, vzhledem k jejich anonymitě však nemá film šanci doopravdy gradovat a pouze se svižně posouvá dál. Hlavní technický nedostatek jménem střih navíc zapříčiňuje celkovou nepřehlednost situace, kdy sice víme co hrdinové dělají a kam se přesouvají, složitější je však určit, kdo má právě navrch a kdo z vojáků již „vypadl z kola ven“. O něco menším prohřeškem je občasná nepřehlednost akce (a teď nemám na mysli tu záměrnou coby navození chaotičnosti situace), způsobena většinou režijní nejistotou, kde se opět projevuje Liebesmanova dobrotivá snaha poctivě odkoukat, ve skládání záběrů za sebe a celkovém postupu se však od Greengrasse, Ridleyho Scotta a dalších přeci jen vzdaluje. Zajímavě nešťastná je snaha zahalit emzáky rouškou tajemství i v momentech, kdy je již vojáci nesledují ze zrnitých televizních obrazovek, nýbrž jsou s nimi v přímé konfrontaci. V momentě, kdy by divák měl mít alespoň tušení, kam a proti komu vojáci opětují palbu, kamera neustále zmateně uhýbá pohledem a snaží se emzáky skrýt před našimi zraky, čímž se výrazně narušuje kontinuita i dynamika akce. Přesto přese všechno převládá spokojenost, neboť podobné kousky z posledních let v áčkové produkci se dají spočítat na prstech jedné ruky, a byť Liebesman a spol. žánr zřejmě neoživí, dali v přijatelném dvouhodinovém balení vzpomenout na jeho cenné přednosti. 7/10 (05.04.2011)